Pokud by mne něco z uvedeného potkalo, tak by tomu pevný zásady moc nepomohly. Patrně by nastoupil manžel, který mne dobře zná a tedy bylo by mu jasné že je něco špatně, a nasměroval by mě fofrem do nějakých povolaných rukou, že mi trochu přeskočilo, tak ať se mnou honem rychle zas něco udělaj, než napáchám nějaké nepřístojnosti:) Jen mám dojem, že se za tyhle dobře popsané, opravdové diagnózy (a teď nemám na mysli jen ohledně porodu a neměla jsem ani v příspěvku, na který reaguješ) začíná schovávat kdeco včetně normálního srabáctví a pohodlnosti, což byla hlavní myšlenka mého nabubřelého příspěvku ;) Raději se hroutit a ,,nedávat to", než se prostě sebrat a něco řešit, protože je problém. Nemířím tím teď na nikoho konkrétně, ani předtím.