Já když si vzpomenu, v jakém šíleném psychickém rozpoložení jsem byla v šestinedělí, tak si nedokážu představit, co bych tak udělala. Jedna část by jistě chtěla být s miminkem, i když nemocným. Druhá část by byla ovlivněna okolím, rodina a přítel. Kdybych neměla zázemí, těžko by se rozhodovalo pro to si dítě nechat.
Ale ze svých nedávno prožitých zkušeností typuju, že bych miminko opustit nedokázala. Těch šest týdnů jsem vůbec nemyslela mozkem, myslela jsem jen tou touhou být s tím tvorečkem. Když jsem od něj byla dočasně oddělená, tak ten žal až fyzicky bolel. Nedokážu si představit, co prožívá matka tohoto dítěte.