Diskuze : Zdraví : Stres

Markéto, já se vetřu s otázkou zdánlivě mimo téma, ale ono to vlastně souvisí - jak dlouho trvala doba nejhorších návalů? potkalo mě to víceméně ze dne na den, moc toho na odlehčení nesmím, tak jen co čekat (jako žádná katastrofa, ale ve škole je to fakt nepříjemný a spát víc než 3-4 hodiny v kuse by taky bylo fajn)

Léky na zátěžové situace žádné neporadím, s tím zkušenosti nemám.

Asi bych ti poradila, abys začala řešit ty přechodové problémy, mě to úplně paralyzovalo. To, že řešíš všechno ty, máš asi zavedené dlouhodobě, bude hodně těžké to změnit, s pubertálními dětmi s psychickými problémy to bude hodně těžké. Otázka je, co je pro tebe náročnější - dělat všechno sama a nebo to delegovat a pak vymáhat, protože nevěřím tomu, že se holky chytnou za nos a budou bez připomínání fungovat. Já takové pubertální děti teda neznám. Že se pubertální děti hádají je úplně normální a nepřestanou to dělat, protože je maminka ve stresu. Ony jsou zřejmě v úplně stejném stresu, umřel jim děda, tatínek měl úraz, teta se strejdou se chovají děsně a hormony jim létají stejně jako matce.


Poradila bych vykašlat se na to, co žvaní tvoji příbuzní, ale lehko se radí. Mě teda pomohlo styk se švagrovou a její family v trochu podobné situaci úplně eliminovat, bylo to první telefonní číslo, které jsem si kdy v životě zablokovala. Jestli manžela uvádějí do deprese, asi by styk s nimi měl utnout, je to reálné?

Nefuknční spotřebiče doma jistě jdou opravit nebo vyměnit, pokud na to nemáš a někdo ti nabízí finanční pomoc, využij ji.

Cestování s manželem k doktorovi asi eliminovat nemůžeš, sourozenci s ním jistě jezdit nebudou. Je to časté?

Vyřízení důchodu je asi hodně papírování, ale taky jednou skončí.



V podobném stavu jsem se nacházela před dvěma lety, a to jsem měla naloženo podstatně méně.

V jednu chvíli se stalo toto:

změnila jsem práci
začal Covid
dostala jsem se do přechodu
manželovi rodiče, devadesátníci, se přestěhovali do našeho starého bytu pár set metrů od nás a manželům tatínek po roce zemřel. Zůstala částečně nemohoucí maminka
manžel začal být v mega stresu v práci, jeho jediná poloha byla totální nasranost, všichni debilové

V důsledku Covidu nám zavřeli kanceláře, nikoho jsme tam moc neznala, konzultantce, po které jsem přebírala práci, zrušili kontrakt a poraď si sama.

V důsledku Covidu děti zůstaly doma, mladší syn v páté třídě, distanční výuka, prvních pár měsíců neměli on line, každé ráno v mailu přistál výklad a související úkoly, dopomoc rodiče nutná

V důsledku Covidu jsem se teda stala učitelkou, kuchařkou na full time a pracovala jsem cca 10 - 12 hodin denně včetně víkendů. Jsem velký extrovert a izolace doma mě fakt netěšila - aspoň že ty děti byly super. Manžel chodil domů nasraný. Po smrti tatínka se totálně upnul na péči o mámu a mě úplně vynechal ze svého života.

Mě bylo fakt blbě, přechodové problémy bych teda fakt nepodceňovala. Návaly čtyřicetkrát denně, v noci jsme se nevyspala, horko, bušení srdce, jeden výjezd sanitkou do nemocnice, protože jsem myslela, že mám infarkt.

Vrchol teda byl, když nás manželova sestra s její dcerou obvinila, že babičku okrádáme, odstřihly manžela od jejího internetového bankovnictví, aby to nemohl dělat, no děs běs. Podotýkám, že babička s dědou se nastěhovali do našeho bytu, který jsme narychlo předělávali na co nejvíce bezbariérový, stálo to spoustu peněz, narychlo jsem vyhazovali nájemníky. Manžel mamince po smrti tatínka skoro otročil, skoro denně drobné i větší nákupy, domů nakoupit nestíhal. Zařizoval jí všechny návštěvy doktorů, po jednom zakopnutí doma si babička totálně rozflákala obličej, to byl na kontrolách snad dvacetkrát. Jeho sestra přijela cca jedno za tři měsíce, druhá maminku nenavštěvuje vůbec, ale ta aspoň ne..re.

Do manžela jsem hustila, co to šlo, že to takhle dál nejde, byl jak hluchý.

Zabrala fakt až ta aféra s obviněním z krádeže. Řekl ségře, že si tedy bude muset babičku přestěhovat k sobě nebo jí sehnat pronájem, který zaplatíme, ale veškerá starost přejde na ní. To teda neklaplo, od té doby jakž takž dala pokoj, manžel s ní tedy nemluví, nedá se nic dělat.

Já jsem se po tom skoro složila a manželovi jsme řekla, že v tomhle fakt pokračovat nebudu. Nějak se mu asi rozsvítilo nebo co a začal se chovat skoro normálně, vztah nám to teda ale pokazilo zřejmě už navždycky, myslím, že se to už nikdy nevrátí k tomu, jak to bylo. Na přechodové problémy mi zázračně zabraly volně prodejné léky a Covid skončil.

A děti byly celou dobu docela v pohodě, snažila jsem se je do těch problémů netahat, myslím, že pro ně byla dost záhul ta izolace při Covidu a smrt dědečka.

Vy se furt tocite na ty kocce, ale uz jste prehledly, ze predtim byla s nakym psychopatem, kterej ji po rozchodu stalkoval a pak se zabil, a jako posledni kapka ji potom umrela kocka. Teda aspon to tak vyzniva, ze se jedna o jednu a tu samou, v tom pripade je mrtva kocka akorat jednou epizodou vytrzenou z kontextu.

já bych kocourka politovala, dceru taky, slíbila bych novýho zdravýho a tím bych tu kapitolu zkusila prozatím uzavřít

pokud by to nešlo, využila bych pomoci odborníků, kteří ji mají v péči

já vlastně nevím, jakou má dg. a chápu, že se zhroutila, takže ta moje rada, nechat vlastní hysterii volný průchod, je riskantní

na druhou stranu ale naše děti, čím jsou starší, tím víc je třeba jim připomínat, že rodiče nejsou superorganismy a že i rodiči může všechno přerůst přes hlavu a že i oni se musejí snažit sebrat životní sílu a trochu se zapojit

já si umím představit, že chcíplej kocour je poslední kapka před zhroucením, ale zase celej život je jedna velká zátěž a holt i naše děti musejí přistoupit na to, že kousek ponesou a nezhroutí se a nebude je pořád někdo ofukovat - a to píšu s vědomím, jak je to pro hodně rodičů těžké, protože jsem prototyp kvočny