Re: Komunikace a povídání s puberťáky

Přidám svoji zkušenost, protože oproti většině to máme docela naopak

( skoro 14 a 4 roky...)

U nás funguje přesně to společné jídlo. Máme to rádi, bylo to trochu přání to takhle mít (já to nezažila, my obědvali na gauči u televize a tohle mi v dětství chybělo, nějaký rituál, tak to teď děláme, ale bez naléhání a kupodivu to funguje). Komentujeme jídlo, jak kdo co uvařil, a tak, akorát k hlubším tématům se moc nedostaneme, neobědváme/snídáme/nevečeříme hodinu. U puboše taky hraje asi roli to, že většinou se pozornost upíná na 4 letou (jak jí, jak jí to padá, jaký dělá blbosti), že se smějeme a puboš taky, necítí asi tlak.

Ale zas je fakt, že - jak jsem psala - nic "podstatnýho" u toho jídla stejně nepadne. Fakt jen tlacháme, smějem se, komentujeme chuť toho jídla, co se děje za oknem, co budem dělat odpoledne, víc nic. Ale i to je fajn.

Druhak teda u nás moc nemusíme odnášení jídla jinam. Já jsem sice od rodičů zvyklá, manželovi se to ale nelíbí a držíme to i kvůli 4 leté, tam by pak bylo od kečupu a spol všechno. Takže kdo chce jíst, tak prostě si k tomu stolu dojít musí... no a proč se teda nesejít všichni když je to teplý..


Naopak u nás naprosto nefunguje jízda v autě a nechápu jak to někdo zvládá... mě chybí oční kontakt. Navíc směrem dozadu hůř slyším. Vůbec se mi nechce mluvit, a už vůbec ne o něčem důležitém. S manželem by to ještě šlo, sedí vede mě, slyším ho dobře. Ale to zas on nechce řešit žádné podstatné věci, protože musí dávat pozor na cestu.