Beat, děkuji. Mě tady přes léto hodně motivovala Evelyn, občas jsem nahlídla do hubnoucí diskuse. Já hrozně ráda vařím a jím a tak se hýbat musím.
U nás doma všichni sportujeme, dřív mi stačilo to pobíhání kolem dětí a občas s nimi. Ale krom toho, že klukům už nestačím, tak poslední roky prostě cítím, že musím cíleně se zaměřit sama na sebe, abych se sebou byla spokojená.
Jinak mám taková období někdy víc plavu než běhám, někdy cvičím a nechce se mi běhat. Už se nenutím dělat co mě nebaví, ale nutím se denně hýbat a zatěžovat kardiovaskulární systém a chvíli tvaruji ruce, pak zase nohy někdy mě baví pilates a jindy jóga... .
No a k dětem... no. Už jsem tu psala, že já když mám smutky, tak je zaháním jídlem
.Tak teď hodně jím, tak musím i hodně běhat
. No, ony mi tak jako dělají velkou radost, ty děti moje, že jsou a dělají všechno to co je baví (sport) a u toho stíhají dělat i takové věci, které bychom si mi rodiče přáli (škola
). Tak že moje nejmladší dcerenka mi od září zběhla do Prahy na konzervatoř. Teď už to dokážu vyslovit i nahlas, bez toho, abych se usedavě nerozplakala. Jsem ale ráda, že si plní svůj sen a že je šťastná a cítí se spokojená. Dojíždím za ní každou středu po práci, abych jí byla pořád trochu nablízku, couráme starou Prahou a povídáme a povídáme. Kluci se buď různě střídají na soustředěních a začátkem listopadu jsme s manželem byly 14 dní sami doma. Jak jsem se dřív těšila, že všichni vypadnou, tak teď to nemám ráda. ...konečně jsem měla uklizeno, jak jsem po tom 17 let prahla a mně bylo tááááák smutno
.