Re: Co by bylo, kdyby nebylo 17.listopadu 89 aneb drobné vzpomínky

Ropucho, já si tanečky taky nepamatuju, ale peníze do kapsičky u kadeřníka jo. Kadeřnice se ale vůbec nebránily, hezky poděkovaly. Horší zážitek jsem měla, když jsem se svému švagrovi (doktorovi) svěřila, že mám blbou gynekoložku a on mi domluvil vyšetření u svého spolužáka a řekl mi, vezmi mu flašku gruziňáku. Flašku jsem koupila, šla jsem tam s ni a celou dobu myslela na to, jak ji mám vytasit, kdy, co mám říct, prostě trapné, trapné, trapné. Nakonec jsem koktala něco o díky za ochotu, naštěstí si flašku vzal a nedělal žádné ofuky, objednal mě na speciální vyšetření a bylo. Nebo táta, když chtěl sehnat barevnou televizi, musel dát 500 prodavači v Elektru, aby mu zavolal, když je přivezou. Myslíš, že se cítil u toho komfortně? Notabene, stejně si musel na ni vystát frontu přes celou noc, ale aspoň věděl kdy .