Re: Proc jsem nechtela byt soudce

Můžu mluvit jen za sebe, ale na všechny situace opravdu nejde připravit. Zvlášť, pokud se někdo stará doma o hadičkové v podstatě nemocniční dítě, které potřebuje nepřetržitou péči. A pečující třeba náhle onemocní, stacionáře se objednávají dlouho dopředu. A stát tohle vůbec neřeší, prostě si to nějak vyřešte sami. Já mám štěstí, manžel zatím neutekl, ale chodí do práce a na paragraf není od 10 let věku nárok.
Nebo prostě vyhoříte, máte všeho dost a nikoho to nezajímá. Není to tak dlouho, co jedna maminka skočila pod vlak i s autistickým synem.Tomu by se dalo předejít, pokud by ji někdo měl na starosti.
Navíc zákony se mění každou chvilku, znalosti z deváté třídy opravdu nikomu nepomohou.
Mohla bych tady psát milión problémů, které jsme měli a museli vyřešit sami. A osamělý pečující je na tom mnohem hůř často nemá na nic sílu, sotva přežívá.
Omlouvám se za zmatený příspěvek, dnes hlídám kromě nemocné dcery ještě vnoučata a štěně...