Diskuze : Hlavní : Dění kolem nás

Přímo Mrázka jsem taky ráda neměla, to jsem přepínala, bylo mi to takové nepříjemně trapné. Ale Ranní show jsem poslouchala spoustu let ráno v autě, když jsem vozila děti, když jsem jezdila do práce... kolikrát jsem se fakt rozchechtala jako blázen.Pak jsem měla fajn den.Mám to jako protiváhu - doma hraje trvale jen Radio Beat.Poslední 2 týdny to bylo smutné,ale o Marešovi jsem si opravdu HODNĚ opravila mínění, klobouk dolů před ním.

Gavašetko, přesně tak.
Když mi bylo dvacet, možná i třicet, vnímala jsem o generaci starší lidi prostě jako staré a tak nějak naivně mi šlo jedním uchem tam a druhým ven, když někdo "starý" zemřel. Holt byl starý.
Dneska bych se bila za to, že padesátník je mladý člověk
A nejspíš se to bude posouvat dál. Hodně jsme se nasmáli, když moje maminka (80 let) si nedávno stěžovala, že její kamarád (také 80 let) se "šourá pomalu jako dědek".

Taky si myslím. "Kácí se v našem lese" nebo mezi mladšími, což je přesně ten případ P. Hezuckého. S věkem se vnímání toho, kdo je "mladý", značně posouvá.

Len, moje teorie je, že čím více se sami blížíme kritickému věku, tím jsme k úmrtím okolo sebe vnímavější.
Statistiky, pokud vím, žádný mimořádný výkyv nevykazují, hodně se to řešilo v souvislosti s covidem a očkováním.
Leoše Mareše znám, pamatuji ho jako výstřední postavu v kožichu z devadesátých let (ani nevím, co v tom kožichu dělal, jestli zpíval?) a registruji, že se stále nějak pohybuje v šoubyznysu a že mu to vyneslo značné jmění. Co přesně dělá, to netuším.

Ropucho, take tak. Ale ja jeste pred par lety nevedela ani kdo je Mares. Tenhle typ showbusinessu jde uplne mimo mne. Kazdopadne je to smutne, male dite bez otce. Mam toho ted v okoli v podobnem veku nejak vic, ale je mozne, ze div jsem to jen nevnimala.