Ne Dušek, ale společnost je nemocná

Protoze se to tu dost řešilo, kopiruju uzamceny článek z Lidovek. Osobně nemohu nesouhlasit s pasáží: “Kdo si vědomě škodí, ma se rad?”

Ne Dušek, ale společnost je nemocná, zastávají se herce někteří lékaři
Když známý herec, scenárista, režisér, moderátor a vyznavač alternativního životního stylu Jaroslav Dušek nedávno řekl, že „rakovina je volba lidí, kteří nenávidí život“, dočkal se tvrdé kritiky. Nyní přibývá lékařů, kteří hercovy výroky brání a vysvětlují.


Když známý herec, scenárista, režisér, moderátor a vyznavač alternativního životního stylu Jaroslav Dušek nedávno řekl, že „rakovina je volba lidí, kteří nenávidí život“, dočkal se tvrdé kritiky. Nyní přibývá lékařů, kteří hercovy výroky brání a vysvětlují.

Příčin je podle něj vždy víc. Některé ovlivnit můžeme, jiné ne. „Mnohé faktory ani neznáme, ale řekněme, že ve svých rukách máme asi čtvrtinu toho všeho. Ale ani tu nevyužíváme ve svůj prospěch. I proto je dobře, že se rozpoutala diskuse na toto téma,“ dodal ředitel Havlík.
Podobně to vnímá i Radan Gocal, moravskoslezský interní lékař s třicetiletou praxí. Dříve řídil okresní nemocnici a věnoval se sportovní medicíně. Dnes má soukromou ordinaci, v níž využívá kromě moderní medicíny i jiné cesty při hledání příčin potíží pacienta. A snaží se je vést ke zdravému životnímu stylu.
S Duškovými slovy souhlasí. Kdo ne, měl by se podle něj začít ptát, zda na tom něco není. „Proč se lidé nejvíc bojí rakoviny? Není to proto, že onkologická léčba v řadě případů nevede k vyléčení? Pokud by léčba byla obvykle úspěšná, většina lidí by si řekla jako u jiných nemocí, skočím k lékaři, on mě vyléčí. Vysokého tlaku se lidé nebojí, i když sekundárně zabíjí víc lidí než rakovina, a my většinou neumíme odstranit příčinu. Léčbou umíme tlak jen udržovat ve správných mezích, a tím výrazně snížit riziko vážných komplikací,“ nastínil lékař. „Jen otevřená diskuze lidí s různými názory může posunout svět i medicínu dopředu - tak vnímám Duškovo poselství,“ podotkl.
*Kdo si vědomě škodí, má se rád?
Také je přesvědčený, že lidé si vědomě škodí a jdou nemocem naproti. „Většina lidí se mnohem lépe stará o své auto než o sebe. Nikdo si ho schválně nepoškrábe ani nekoupí nekvalitní palivo, aby si nepoškodil motor. Když ale mluvím s pacienty, většina říká, že jí nekvalitní potraviny, především průmyslově zpracované, plné transmastných kyselin a přísad, které jsou oficiálně označené jako škodlivé. I když jim vysvětlím, jak moc si tím škodí, mnozí v tom pokračují,“ vylíčil lékař. A přidal další otázku: „Pokud člověk ví, co může dělat pro své zdraví, ale nedělá to, má se rád?“

Ve své ordinaci lékař pomáhá s životním stylem i mnoha pacientům s rakovinou. Podle něj se shodují v tom, že k nemoci jim „pomohla“ psychika. „Za hlavní příčinu nemoci považují hlavně přetížení a chronický stres. Je to snad něco jiného, než tvrdí Jaroslav Dušek? Lidem nejen s rakovinou bych rád vzkázal: Přemýšlejte, diskutujte, ptejte se a chtějte odpovědi,“ řekl Gocal.
Ani on přitom nepopírá, že příčin onkologických i jiných nemocí může být více včetně dědičných.
„Kdybychom znali přesnou příčinu vzniku rakoviny, tedy stavu, kdy se v těle nekontrolovaně množí zdivočelé buňky, bylo by to moc dobře. A někdo už by dostal Nobelovu cenu. Ale například genetika je jen předpokladem pro vznik této nemoci. Aby se rakovina mohla rozběhnout, musí k tomu mít podmínky. A opět jsme u psychiky, životního stylu, životního prostředí. Je důležité mluvit o tom, že lidé mohou ve svém životě něco změnit a tím snížit riziko vzniku nemoci či zvýšit šanci na vyléčení,“ dodal lékař.
*Nemoc jako výzva ke změně
Stejný názor má česká hematoonkoložka Zuzana Rethmann, která se už několik let věnuje pacientkám s rakovinou prsu na onkologické klinice v německém Neuwiedu. Snaží se je přivést k poznání, co předcházelo vzniku nemoci a co by měly změnit. Na klinice by časem ráda otevřela centrum, které by ženám nabízelo současně se standardní léčbou jógu a řadu dalších léčebných terapií.
„Někdo si možná slova pana Duška chybně vyložil tak, že rakovina je vědomá sebevražda, ale bylo tím myšleno, že každý člověk může svým myšlením a způsobem života přispět ke vzniku potíží. Řada z nás si ubližuje, čímž ovlivňuje své zdraví. Nejpozději v době nemoci je s tím pacient konfrontován a pak často platí, že nemoc je jako výzva ke změně,“ řekla lékařka.

Když člověk onemocní, lékař ho podle ní nemůže odsoudit nebo necitlivě obvinit, že si za to může sám. „Měl by mu pomoci, psychicky ho podpořit a dát prostor k tomu, aby hledal a pochopil příčinu svého stavu. Nelze také doporučit odmítání moderní léčby, protože možnost uzdravit se bez zásahu lékaře sice existuje, ale ve velmi malém procent. Důležitá je vždy komplexní terapie včetně zdravé výživy a způsobu života. Tak jako školní medicína se neobejde bez podpůrné léčby, tak podpůrná léčba většinou nestačí sama o sobě. A k tomu je třeba obrátit pozornost celé společnosti,“ dodala lékařka.