Re: Cena zdraví a života

dooly, já žádný názor (konkrétní) slyšet nechci... jen bych si přála, aby i lidé, jako ty, ti dobří rozumní občané, pochopili, že obětí se nestaneš proto, že tě někdo špatně vychoval, že jsi udělala nějakou chybu ty nebo tví rodiče... velký posun v tomto směru už nastal u některých konkrétních trestných činů, stejně jako u toho znásilnění už hodně lidí pochopilo, že oběť není vždycky laciná coura nebo holka, co chodí v noci sama přes park v minisukni... a díky tomu, že se společnost (postupně) zbavuje těchto stereotypů v myšlení, je pro oběti o kousíček snazší se přihlásit, o kousíček snáz se s tím případně vyrovnat nebo dokonce třeba i ubránit dlouholetým pocitům viny, za to, že to dopustily, nechat si ublížit...
jenže u věcí jako je psychické týrání, pořád ještě mají lidé potřebu hledat chybu v oběti... proč některá žena dokáže odejít od tyrana a jiná ne? už jen ta otázka je pro ženskou, která v takovém vztahu žije, další rána bičem, další obvinění, že si za to může sama... a ve tvém náhledu to ještě povýšíš na to, že je to chyba jejích rodičů...
napadlo by tě říct, že rodiče znásilněné holky udělali někde ve výchově chybu, když se nedokázala ubránit? vždyť přece některé holky se ubránit dokázaly, proč ne ta jejich? - chápeš už co ti říkám a co tím myslím?
psychické násilí je mnohem zákeřnější než nějaké přepadení, je to obvykle plíživé a ty si ani nevšimneš, jak se to vlastně všechno dostalo tak daleko, je to pozvolné posouvání hranic, kdy pak už víš, že je to špatně, ale nedokážeš se z toho vymanit...