Re: Smát se jak praštěná pavlačí
Jo, mívám záchvaty nezastavitelného smíchu, kterej mě úplně zboří
Když se poštěstí s manželem, tak je to hrozně fajn.
Shodou náhod jsem se takhle smíchy rozmázla zrovna dneska - a to teda s chlapama, se dvěma kamarádama. V rámci hovoru o tom, co je podstatou mužské přitažlivosti nesouvisející s konkrétním vzhledem či vlastnostmi a jestli je pro to vhodný výraz "charisma", vytasil jeden z nich výraz, který pro tento fenomén používala jeho bývalá trenérka. Jenže výraz "můžo" mi přišel tak neskonale směšný, že jsem se chechotem, který nešel nijak přibrzdit a až bolel, sesypala z gauče dolů k psovi. A když jsem vzápětí na oplátku jim obohatila slovník podobně příšerným výrazem "příro", které se k mužskému "můžu" prostě přesně hodí, tak se úplně stejně sesypali smíchy oni - pochechtávám se tu ještě teď, když si na to vzpomenu, fakt jsem se málem smíchy počůrala a nemohla jsem se ani zvednout na nohy. A pes mi u toho freneticky lízal ucho, asi nevěděl, jak se jinak přidat
![~t~](/g/s/20.gif)
Ale zas tak často takovýhle nával nezastavitelného chechotu nezažívám, spíš to bývá po nějakém náročném období (teď jsem měla fakt pracovně výživné dva týdny), kdy přijde nějaká drobná blbost a mě to úplně zboří
![~:-D](/g/s/1.gif)
A ten stav potom je úžasnej - vyčerpanej a plnej zároveň. Přesně, jak to říká Mary Poppins - jsem naplněná chechtavým plynem a vznáším se pod stropem, dokud není čas jít domů :)
Odpovědět