Re: Štěstí je stav mysli

Romano, aha, tak já třeba kromě zdravotních problémů manžela žádnou větší nepřízeň osudu nevidím...syna jsem měla v době, kdy jsem se sama rozhodla (nebylo to o tom, že by to nešlo), druhé dítě jsme s manželem původně ani vlastně neplánovali...těžko říct, jestli bychom se pro druhé rozhodli, kdyby syn nebyl tak náročný, ale původně jsme měli v plánu jen to jedno...no a plat sice nemám nijak extra velký, ale znám i lidi, kteří mají i nižší...
Vlastně nevím, kvůli čemu bych si měla zoufat - bydlím v domku se zahradou, jak jsem si kdysi přála, mám práci, která mě baví, nouzí netrpíme - jsou i peníze na kulturu, nějaké to menší cestování, kavárnu, výlety, knížky, kroužky...mám skvělého a hodného manžela i prima syna (byť náročnějšího), mám kolem sebe pár fajn kamarádů, i se zbytkem rodiny máme pěkné vztahy...jen to zdraví, kdyby bylo lepší...to je jediné, co bych si přála, aby bylo lepší...ale zrovna s tímhle toho moc udělat nemůžu, takže jsem ráda aspoň za to, jaké to je...