Re: Bití dětí tolerují dvě třetiny Čechů

Bouřko, nouzové řešení, respektive ujeté nervy (ne rozmyslné "nouzové řešení"), jsem zažila jako dítě dvakrát (batolecí plácnutí přes ruku si tedy nepamatuji, nevím, zda bylo či nikoli): v první třídě jsem dostala od táty pohlavek za nedokonalé vlnky v písance a v deseti od mamky facku za lovení mincí z kašny na Václaváku. Přesto jsem přežila, nebezpečné věci jsem normálně zodpovědně vyhodnotila jako nebezpečné, protože to nebylo o tom, co za nebezpečné považují rodiče, a zda za to "dostanu", ale zda se dá v relativním zdraví přežít a nikomu neublížit, či nikoli. Někdy to bylo pravda na hraně i za, ale to až v době, kdy by rodiče stejně nic nezachránili. Dle mého je třeba od mala na děti přenášet odpovědnost.