Re: Jak pomoci smutné dceři?

kulicko, driv jsme zase byli nestastni z "komunismu"....dneska si to uz neumime predstavit, ale clovek mel hodne omezeny prostor, nemohl cestovat, nekteri nesmeli studovat, nekdo mel zarazeny postup v praci, nedalo se podnikat, proste lidi se vetsinou nemohli realizovat normalne jako ted, tak se realizovali v nahradnich aktivitach, vlastne volnocasovych, v chatareni, chalupareni, v nadstandardni peci o sirokou rodinu, v konickach

ja jsem zacala pracovat v zari 89, prvni mesic to bylo porad neco noveho, ale pak jsem si uvedomila, jaka je moje prace nudna rutina a to jsem delala jedno z nejzajimavejsich povolani, ktere tehdy existovalo (z tehdejsiho i dnesniho meho pohledu) a potrebovala jsem k nemu VS....a rikala jsem si, jak to preziju az do duchodu, ze se to neda vydrzet a nikde zadna moznost zpestreni profesniho zivota, zadny staze a konference jako dneska, povyseni mne cekalo tak za 15 let....no, za dva mesice prisla revoluce a pak to vsechno nabralo jiny obratky