Chci si nechat poradit, jak zvládat záchvaty vzteku 6letého dítěte. Bohužel se opakují pravidelně, většinou večer, když je syn unavený, a stále dost často - několikrát do týdne ale nejen večer, někdy i přes den.
Vždycky to začne něčím, že není po jeho, že si něco vymyslí a pokud to nedostane tak se začne vztekat a začne brečet a brečí a brečí, minuty, hodinu... Snažíme se to utnout v začátku, někdy se to podaří - převést pozornost jinam a v nestřeženém okamžiku to kvůli čemu vztek začal - např. že se nebude sám převlékat, tak vyřešit, prostě tak aby věděl, že není po jeho - že si něco umane a on se začne vztekat a ono se mu vyhoví. Ale jsou taky situace, kdy se to nepodaří, navíc když je v takovémto rozpoložení, tak jeden důvod k breku a vztekání brzo vystřídá jiný. A jsou situace, že mu nevyhovíme - např. že mu musíme "dělat lžičky" u večeře, aby se najedl, není k tomu žádný důvod, jíst umí, ale prostě to chce, a začne kvůli tomu brečet a vztekat se a vydrží mu to dvě hodiny a samozřejmě že ten večer už nevečeří. Je velmi umanutý a nic s ním nehne.
Z takovéto situace jsme pak psychicky zdeptaní všichni, vadí to i staršímu sourozenci jak hrozně při brácha při záchvatu řve, nerozumí tomu, proč se tak chová... A samotný syn je samozřejmě vynervovaný a uklidní se většinou jenom spánkem.
Nevíme, jak z toho ven, rozhodně nepomáhá to, že by se řeklo, že si vezme zkušenost z toho, že si nic nevyřve, situaci se opakuju, i na stejné situace. Stává se mu to se mnou i s manželem, takže to není o tom, že by se takto vynervoval jenom s jedním s rodičů.
Jinak je syn veselé a klidné povahy, vím, že to zní divně, ale tak to je. I když se nakonec uklidní, tak je zase dobře, jakoby o tom ani nevěděl.
Máte někdo radu, jak v této konkrétní situaci se zachovat? Ustoupit a tím, zklidnit situaci nebo trvat a svém i s tím, co bude následovat? Samozřejmě vždy se snažíme zachytit možností výběru z více možností, alternativy, domluvy něco za něco, slibem když ty to tak já to, ale pokud se něco takto umane a jde do vývrtky, tak žádné tyhle řeči už jsou kolem něj.
Chtěla bych poradit i s ohledem na to, že má tohle vztekání bohužel asi dědičné, protože jsem to prožívala jako dítě taky. A ráda bych mu pomohla, aby to neměl taky tak těžké jako jsem to měla já. Dokázala jsem se takto vztek někdy i z úplných blbin někdy do 18 let, až pak mě to přešlo a už se nevztekám a hodiny neřvu
. A nikdy to nebylo tak, že by mi rodiče v tom kvůli čemu hádka vznikla ustoupili, povolili. A stejně se to stále opakovalo, byla jsem hrozně paličatá a neústupná
Díky rady jak tento vztek řešit.