Jak zvládáte záchvaty vzteku svých dětí?

Mám dceru (3 roky), která má zřejmě poporodní trauma. Od narození je velmi náročná a komplikovaná, první 1 1/2 roku jsem ji měla prakticky nepřetržitě v náručí, protože jinak ječela. Řvala, i když jsem ji nosila, jediná pauza, když se kojila. Jiné jídlo odmítala. Narodila se 4995 g a ve dvou letech neměla ani 9 kg. Mám Bechtěrevovu nemoc a se zády a kyčlemi jsem měla díky tomu velké problémy. Dcera neměla žádný rozpoznatelný důvod, prostě ji to chytlo a dokázala ječet několik hodin v tahu. V kočárku nevydržela, takže mě prakticky nikdo nemohl vystřídat. Moje matka mi nejdříve tvrdila, že ji rozmazluju a mám ji nechat vyřvat. Po minutě pro mě přišla, ať si ji vezmu, že neřve jen tak umíněně, že to nošení fakt potřebuje. Teď už je to lepší, už neječí denně několik hodin, jen třeba každý druhý den hodinu. Nelze ji nijak utišit, nepomáhá nic. Když už jsem na pokraji sil a mám chuť jí fakt ublížit, aby držela hubu a nevyřvala mi mozek z hlavy, zavřu ji do dětského pokoje, ječí dál (a navíc blije). Dokonce jsem jednu dobu, kdy byla opravdu strašná, reálně uvažovala, že ji dám k adopci, protože jsem měla strach, že se jednou neovládnu a ublížím jí. Dva roky jsem prakticky nevnímala další dvě dcery. Naštěstí nejstarší zvládala školu bez pomoci, prostřední je taková samotářská, ráda si hraje sama, je klidná a umí se zabavit. Ale teď je nejstarší v pubertě a začíná být problematická, což je možná volání o pozornost. Prostřední nemůžu nic učit, protože pokud to malá nezvládá, zuří a ječí a nedá se to. Jsem chvílemi na pokraji sil. Malá je hodně inteligentní, sama se naučila určovat první hlásku slov a psát asi 10 písmen (ne jen jako obrázky, zná je). Všechno ale nezvládá jako pětileté dítě, když jsou jí 3. A já kvůli ní zanedbávám zbytek rodiny (včetně sebe, což vede k mému nepříliš dobrému psychickému stavu). Zajímavé je, že u babiček toto většinou nedělá. Nikdo nevidí řešení, co dělat jinak, proč to dělá jen mě.
Přiznám se, že milovat takové dítě je opravdu těžké a dá mi to celkem fušku. Vy, co máte ječící dítě, jak to zvládáte? (vím, že je to prd, že je jinak zdravá a co by za to jiní dali, kdyby jejich dítě bylo jako ona, ale je to opravdu vysilující)