Re: Dokázaly byste milovat takového muže Jekyll a Hyde?

Nevyzrálý, nedospělý, do jisté míry sobecký...
Podstatné je, zda je takový odjakživa.
Pokud ano, bude to jen horší a je třeba obrnit se trpělivostí.

Jestli je to jen krize (u nás trvala rok), zatni zuby a čekej, až ho to přejde.
Ale to, že bych taky mohla odejít, by mi naznačil maximálně 2x.
Spíš, jak se znám, bych mu práskla dveřma hned poprvé (ale netvrdím, že bych se nevrátila)

V době krize (za těch tehdy 13 let nebyla první, ale asi nejhorší, po dítěti, jak z učebnice ) jsem přišla na to, že je třeba si představit, jaké by to bylo, kdyby neexistoval (nemohla bych bez něj být), jaké máme společné pozitivní vzpomínky, a zda máme nějaké společné hezké zážitky i teď a uvědomit si, co k dotyčnému cítím, a co chci, aby cítil on.

Někomu stačí, když muž cítí uspokojení - navařeno, uklizeno, vyžehleno, sex ok...
Někdo (třeba já) vyžaduje vzájemnou úctu - kdybych si partnera nevážila, nemohla bych s ním být, stejně tak, kdyby si nevážil on mě.

Po x letech se totiž už nemůže mluvit o zamilovanosti - ta opravdová a stále hledaná láska nepodlamuje kolena a nepůsobí závratě - to je právě ta vzájemná tolerance, úcta a pocit, že bychom fakt nechtěli, aby ten druhý zmizel, přestože momentálně máme denně pocit, že bychom ho nejradši trhli mezi dveřma