Re: Jsem v útlumu

"Ale ja, ja se za matku stydim. Pred svym muzem, tchanovci, jednou se budu stydet pred detmi, az se zeptaji, kde maji pribuzne z me strany. Do toho takrka dvouleta snaha nebo touha po dalsim diteti, potraty. Nocni mury, strach, ze selzu jako matka, manzelka.
ja mam porad pocit, ze si jejich lasku nezaslouzim.
A k tomu tehotenstvi, kdovi. V tomto nejspis funguje vyssi moc, jejimz zamerum my sotva porrozumime."

A&D, je to všechno v tvé hlavě. Z nějakého důvodu tam máš nasazeno, jaká bys jako dcera, matka, manželka atd. měla být - a budou to mety hodné perfekcionisty - a protože to všechno (pochopitelně) nesplňuješ, máš pocit, že nejsi dost dobrá a nic dobrého si ani nezasloužíš. Když dokážeš odhodit ty představy, jak by něco mělo být, přijmeš to všechno, jak to právě je, máš mnohem větší naději, že se to bude (a docela samo) měnit k lepšímu. Nejhorší je očekávání. Od druhých, ale i od sebe. Většina trápení pochází z nenaplněných očekávání. Jeden z nejlepších návodů je "žít teď a tady". Neotáčet nožem ve starých ranách, ani se neděsit budoucnosti, ale plně si uvědomovat právě jen přítomný okamžik. Zkus si ráno představit, že máš tento jediný den. Nemysli dál než do večera (pokud to není nutné). Prožívej každý okamžik naplno, zkus se těšit ze samozřejmostí, které máš, a spousta jiných lidí nemá (aniž bys kvůli tomu zase měla pocit, že si je nezasloužíš; věř, že ano).
Další věc je přijetí sama sebe; zkus se podívat sem: http://karolinaloskotova.blog.cz/rubrika/kurz-sebelasky-serial
A pokud jde o miminko, to možná jen čeká, až u tebe budou pro něj příhodnější podmínky, možná až se začneš mít ráda? Jestli věříš ve vyšší moc, můžeš se podívat i sem: http://www.vedomematerstvi.cz/news/pozvi-miminko-do-chramu-sveho-tela/

Moc ti přeju, abys našla sama sebe!