Re: Těžký život nemotory

Cimbur, já to mám také tak, ale veškeré snahy jsem už vzdala - nemám dostatečné sebevědomí na to chodit se pravidelně někam ztrapňovat, když okolo mne všichni trsaj či cvičej naprosto bez problému podle cvičitelky. Nechápu to, beru to jako nějaký druh svého motorického postižení. Mně dalo velkou práci naučit se lyžovat. Učila jsem se to až jako dospělá, v dětství jsem ze tří lyžařských výcviků přijela stále jako naprostý neumětel.
Někdy je mi líto, že jsem takové poleno, a ani nemůžu chodit cvičit. Děláme ale s kamarádkama nordic walking, jezdíme na kole, doma mám eliptical. To jsou pohyby, které zvládám.
Chodila jsem ale dva roky na takové zdravotní cvičení, také při hudbě, ale bylo to takové pomalejší a chodilo se tam spíše kvůli bolavým zádům, takže tam nebyly žádné krasavice vířící v rytmu. Z počátku jsem tam stejně byla celkem za exota, ale záda bolela, tak jsem se přemohla a po cca půl roce jsem tu sestavu celkem uměla, i když tam bylo pár částí, kde jsem se nechytla - dělat něco jiného rukama než nohama já prostě nedokážu