Re: Strach z lékařů

Ano, i já tohle znám. Jako malé dítě jsem míval často záněty středního ucha, ale stetoskopářka mi nevadila. Jenomže v Anglii, kde jsem žil od 3 do 5 let, jsme chodili k doktorovi s brejličkami, který sice chodil v civilu, ale jak jsem slyšel, že tam jdeme nebo jsem ho viděl, řval jsem. Nikdy mě neposlouchal, zřejmě to nebylo urgentní, zato mě vždycky strkal otoskop do ucha. Když jsme se vrátili do Prahy, bál jsem se poslechu srdce, přestože lékařce stačilo, abych si ten vršek jenom odhrnul. Pokud si Vaše dítě nechce nechat poslechnout srdíčko, zkuste se s vaším lékařem/lékařkou domluvit, že vršek prostě jen odhrnete a hotovo. Po čase jsem to dokázal zkousnout, ale šok pro mě byl, když jsem se na 11 leté musel svléknout do slipů. Na dalších prohlídkách už naštěstí stačilo svléknout jenom vršek. Po odchodu k praktické lékařce pro dospělé se tam neodvážím jít kvůli jiným důvodům, než jenom kvůli nějakému potvrzení nebo očkování. Paradoxně, očkování a dokonce i odběrů krve se vůbec nebojím, jen mám strach ze špatných výsledků.