Re: strach z lekaru

Ahoj Andy, vidím nadpis, musím se smát a musím Ti napsat. Přesně to co popisuješ jsme zažili. Jsem ráda, že už píšu v munulým čase
Mám dceru, je jí čerstvě šest. Když byla malá prodělala docela dost vyšetření a mudři se pro ní stali noční můrou. Byla hotová, jak zvířátko zahnané do kouta - opravdu. Byla úplně mimo a vůbec nespolupracovala. Nechtěla na sebe vůbec nechat šáhnout, nedala si ani poslechnout srdíčko. Já byla z každé návštěvy mudrů opocená až na p..... Doma jsme vždy říkali co jí čeká a nebylo to ani nic hrozného, byla v pohodě, hrála si s námi na doktora, ale jakmile nějakého uviděla tak konec - úplný blok. Byla jsem s ní i u psycholožky, ta radila čekat a mít trpělivost, nic nelámat přes koleno, ale ono to občas nejde. Tak jsme trpěly obě. A fakt jde o to vydržet, trpělivě ... hodně se o to zasloužila i naše oční doktorka - zlatá paní, co ta s ní vydržela a taky byla první s kým začala spolupracovat. Nyní jí je šest a můžu jen chválit. Nedávno si nechala i vyvrtat zub a krásně spolupracovala, otevřela pusu, nechala dotrorku vrtat - což dřív bylo nemyslitelný. Vůbec se prostě okolo toho 5-6 roku změnila. Takže radím vydržet a mít trpělivost...