Re: Smutním...

Juldo, to není o tom, že bych měla na fb lidi, který normálně neznám, naopak. jen to prostě nejsou tak dobří kamarádi, kterým bych mohla o tý půlnoci volat (bývalá spolužačka apod.)
holky, moc vám děkuju za virtuální rameno, pomohlo pomohlo i to, že se kolem jedné vzbudila dcera, vzala jsem si ji k sobě do postele a ona je v noci hrozně tulicí, neusne, dokud na mě není připláclá 70 % těla takže přece jen jsem o to obejmutí nepřišla a uklidnil mě pocit, že mě ten drobek potřebuje a že má se mnou pocit bezpečí a může klidně spát.

ad to říkání si o pomoc...já to umím v případě, kdy jde o pomoc fyzickou - přestěhovat skříně, složit metrák uhlí a tak. ale to duševno mi nějak nejde. možná je to výchovou, možná mým vnitřním nastavením, nevím, každopádně s tím nechci nikoho otravovat, smutek není zlomená noha (i když ve výsledku je možná horší).

no, je ráno, sluníčko sice nikde, ale aspoň už je světlo, před oknama nám sečou trávu, krásně voní, snídáme domácí jahodovou marmeládu a půjdeme krmit kachny. a na kaštanu, co nám roste na dvoře, už jsou malý kaštánci. svět je plnej malejch radostí, tak si jich půjdu pár nasbírat. přeju všem krásný den a večer spřátelené rameno