Depka nebo už staroba?

Ahoj
v poslední době - nějak už ale delší dobu - se plácám v takovém podivném rozpoložení. Problémy v práci - to se teď vyřešilo změnou zaměstnavatele, ale tase si zvykám na nové lidi, nové prostředí a pořád mám pocit, že bych asi chtěla dělat něco jiného, ale nevím co. Synek je už více samostatný, je mu 9 let ale přesto mám o něj pořád strach a mám pocit, že ho pořád musím nějak hlídat nebo řídit. Manžel přes týden pracovně pořád pryč, občas i o víkendech. Mám pocit, že je všechno pořád stejné a že se nemůžu nadchnout ani pro věci, které mě dřív bavily. Mám pocit, že víkendy trávím honem honem vyprat, uklidit, vařit, žehlit a jsem vzteklá, když mě z toho někdo ruší, protože vím, že to v pracovním týdnu nestíhám. Jako kdyby přede mnou už nic nebylo, přistihuju se, že myslím na to, co budu dělat v důchodu a takový divný věci - i když do důchodu ještě hodně daleko. Jako bych některým věcem už ani nechtěla rozumět, jako bych si přála, aby to všechno už nějak běželo mimo mě.
Možná je to tou dlouhou zimou nebo co, ale nějak se z toho nemůžu vymanit, Jak jste na tom vy?