Re: Dětské lůžkové oddělení - Zlín

Bohužel se nám i přes prevenci febrilky nevyhly podruhé a za půl roku jsme tam s dcerou skončily znovu. Měla opět nějakou virózu, kterou tentokrát dostala v noci a my jsme to netušili.

Nejdřív jsme museli počkat asi 2 dny než přejdou horečky, aby mohla bez vlivu Diazepamu na EEG. To už jsme pak ležely na 7. pavilonu

1.Řekli nám den předem, že půjdem na to EEG, ale o hodině se vůbec nezmínili. Tak jsem samozřejmě počítala s tím, že to bude někdy během dopoledne. Jaké bylo mé překvapení, když mě sestra v 6.45 budila, že za čtvrt hodiny tam máme být. Kdyby mi naznačili, že to bude tak brzo, tak si třeba nařídím budíka nebo nás měli vzbudit dřív.
Takže jsme musely honem honem z postele, obléct sebe, dceru, mezitím jsem se místo pomoci dočkala od sester pouze buzerování, abychom si pohnuly, do toho jí šouply bez mého svolení nějaký oblbovák, takže nebyla schopná ani stát, natož spolupracovat s oblékáním, no a pak se pěšky vydat asi 200m do jiné budovy, s 13ti kilovým omámeným dítětem přes rameno, protože zajít si pro kočárek už prostě nebyl čas.
Tam nás pro změnu vyhubovali ještě na EEG, že jdeme pozdě. Až přišla Dr. neuroložka tak se mě zastala a byla očividně naštvaná na to oddělení, protože jí došlo, o co jde. Řekla bych že se to tam tak děje na denním pořádku. Kromě toho říkala, že oblbovat ji vůbec nemuseli, prostě to udělali rutinně a bez mého vědomí. Přitom vím, že dcera by to bez toho zvládla, nikdy jindy jsme oblbovat nemuseli, ani ten půlrok předtím.

2. Abychom se během našeho třídenního pobytu v nemocnici nenudily, rozhodly se milé sestřičky na 7. pavilonu, že nás přestěhují do vedlejšího pokoje. Při tomto sdělení už mi tedy opravdu začínala docházet trpělivost. Prý musí mít podobné diagnosy u sebe. Logické to sice je, ale nemůžou s pacienty dělat škatule, hejbejte se. Pro děti je to už tak dost stresující situace a oni jim ještě budou neustále měnit prostředí. Nehledě na to, že jsme tam měli plno věcí vybalených a fakt jsem se zabavila.

Na tom původním pokoji jsme nejdřív ležely samy. Pak k nám přidali kluka s laryngitidou, což mi bylo tedy trochu proti srsti, ale s místem člověk nic nenadělá. Ale nakonec jsme to byly my, kdo se musel stěhovat, protože k němu chtěli přistěhovat někoho dalšího s dýchacími potížemi. Takže nás přistěhovali k bronchitidě, abychom těch bacilů nepoznali v nemocnici málo...

3. Až den před propuštěním po nás chtěli oběr stolice! Takže pominu-li, že se klidně mohla opakovat situace z minula, tak dcera den předtím na stolici byla, mohli to mít dávno odebrané. Samozřejmě, že jsme to do propuštění nestihli. Ale mě už to bylo jedno, hlavně pryč z téhle hrozné nemocnice, kde mají pacienta jako kus hadru, se kterým mohou zametat, nic tam nefunguje jak má, informovanost neexistuje ani mezi lékaři, tak jak pak mohou informovat pacienta a primář.....Ten by se měl raději vzdát funkce, protože oddělení opravdu nezvládá.