Otázka
Odpověď
Rozvod a psychika matky
30.9.2008 15:10:01 Kikia
Dobrý den,
nevím jestli ta otázka patří sem, ale zkusím to.
Jsem matka na mateřské dovolené s 21 měsíčním synem. S manžele jsme se o dítě snažili víc jak rok a na mimi jsme se moc těšili. Ze začátku bylo vše OK, ale když bylo synovi 6 měsíců, tak manžel oznámil, že má jinou a, že se chce rozvést. Že mi končíme, ale že syn bude na prvním místě a že se chce o něj taky starat a vychovávat. Jenže uběhl skoro rok a půl, jsme od dubna rozvedený, ale zbytek "skutek utek".
Já mám pocit, že jsem psychicky dost dole. A přenáším to i na syna. Myslím, že to z rozvodem nesouvisí, že jsem spíš ráda, je větší klid a né tolik hádek. Bydlíme totiž s ex pořád v jednom bytě. Jsem se synem 24 hodin, on přijede večer okolo 19 hodiny a trochu si pohrají (na víkendy odjíždí ex pryč), občas ho i vykoupe, ale to je všechno. Domluva byla, že si syna bude brát jednou za tři týdny na víkend, ale to u něj platí málokdy, bere si ho když má náhodou čas a když ta jeho nemůže, což je tak jednou měsíčně na sobotu a neděli.
Jsem strašně nervózní, všechno mě vytáčí. Hlavně malý když třeba jí a já mu musím u každého sousta říkat ať se nakloní k talíři. Teď po třech krásnýc měsících kdy chodil na nočník a sám si říkal, se začal počůrávat i 5-6x denně (doufám že je to tím, že je nastydlí a ne mím nátlakem).Snažím se mu v klidu říct, že do kalhot se to nedělá jen na nočník nebo na záchod, ale někdy vylítnu. Zdá se mi, že jsem na něj moc přísná a zbytečně moc nadávám a i plácnu, ale někdy se neudržím. Když jsme mezi lidma, tak jsem v pohodě a všechno řeším v klidu, ale když jsme doma sami, tak je to jak popisuji. Mám dost výbušnou povhu a taky když se mi něco nelíbí,tak to hned řeknu. Večer občas stojím u postýlky a brečím, a říkám si jestli jsem to dneska nepřehnala jestli to nešlo řešit jinak.
Poradila by jste mi, jak bych se mohla naučit víc kontrolovat, nebo třeba jestli nepotřebuji vyhledat nějakou pomoc. Nebo co dělat když už nebudu vědět kudy kam?
nevím jestli ta otázka patří sem, ale zkusím to.
Jsem matka na mateřské dovolené s 21 měsíčním synem. S manžele jsme se o dítě snažili víc jak rok a na mimi jsme se moc těšili. Ze začátku bylo vše OK, ale když bylo synovi 6 měsíců, tak manžel oznámil, že má jinou a, že se chce rozvést. Že mi končíme, ale že syn bude na prvním místě a že se chce o něj taky starat a vychovávat. Jenže uběhl skoro rok a půl, jsme od dubna rozvedený, ale zbytek "skutek utek".
Já mám pocit, že jsem psychicky dost dole. A přenáším to i na syna. Myslím, že to z rozvodem nesouvisí, že jsem spíš ráda, je větší klid a né tolik hádek. Bydlíme totiž s ex pořád v jednom bytě. Jsem se synem 24 hodin, on přijede večer okolo 19 hodiny a trochu si pohrají (na víkendy odjíždí ex pryč), občas ho i vykoupe, ale to je všechno. Domluva byla, že si syna bude brát jednou za tři týdny na víkend, ale to u něj platí málokdy, bere si ho když má náhodou čas a když ta jeho nemůže, což je tak jednou měsíčně na sobotu a neděli.
Jsem strašně nervózní, všechno mě vytáčí. Hlavně malý když třeba jí a já mu musím u každého sousta říkat ať se nakloní k talíři. Teď po třech krásnýc měsících kdy chodil na nočník a sám si říkal, se začal počůrávat i 5-6x denně (doufám že je to tím, že je nastydlí a ne mím nátlakem).Snažím se mu v klidu říct, že do kalhot se to nedělá jen na nočník nebo na záchod, ale někdy vylítnu. Zdá se mi, že jsem na něj moc přísná a zbytečně moc nadávám a i plácnu, ale někdy se neudržím. Když jsme mezi lidma, tak jsem v pohodě a všechno řeším v klidu, ale když jsme doma sami, tak je to jak popisuji. Mám dost výbušnou povhu a taky když se mi něco nelíbí,tak to hned řeknu. Večer občas stojím u postýlky a brečím, a říkám si jestli jsem to dneska nepřehnala jestli to nešlo řešit jinak.
Poradila by jste mi, jak bych se mohla naučit víc kontrolovat, nebo třeba jestli nepotřebuji vyhledat nějakou pomoc. Nebo co dělat když už nebudu vědět kudy kam?
V její náručí
