Otázka
Odpověď
Bojácnost, hysterie, závislost na matce
12.8.2014 17:54:46 Dana, dvě děti 2,5 a 9 let
Dobrý den,
Mám problém s mladší 2,5 letou dcerou. Byla rozena cís.řezem a kojena plně 2,5 roku. Od mala se bojí cizích lidí a i těch známých, které delší dobu nevidí. Byla na mě vždy fixovaná. Co musím zmínit je její otec, který je jiný než u starší dcery a který nás bohužel opakovaně opouští. Přibližně tak 3x do roka a bylo to různě, na 3 týdny, měsíc, měsíc a půl.Jinak když je s námi, tak chodí pryč „jen“ co druhý víkend, který tráví se svým synem jinde. Naposledy byl pryč 3 měsíce, kdy už jsem ho pak nechtěla vzít zpět, ale nakonce vzala, malé pak trvalo 3 týdny než mu začala zase plně důvěřovat a já mohla chodit pryč a ještě mi mávala, byla zase tatínkův ocásek. Bohužel po měsíci a půl od nás opět odešel. Bylo to plánované a mělo to být jen na 4 dny za synem, ale pohádali jsme se a už nepřišel. Je to 9 dní. A od té doby mi připadá, jakoby se malá zbláznila. Začala mě hlídat na každém kroku, v noci za mnou s křikem a pláčem letí i na záchod, dokonce se mi počůrala, když máme jít ven, tak se těší, u východu z paneláku začne křičet a plakat a letí zpět na schody…když už ji dostanu ven, tak letí k autu s tím samým křikem a bezhlavě se do něj dobývá, jako by ji někdo ohrožoval a chtěla se schovat..v autě se uklidní,ale zase je problém, když máme vystoupit. Obyčejný nákup se mění v noční můru. Chvíli je v klidu, pak z ničeho nic začne křičet a plakat a sápe se na mě, já to nepodporuji a snažím se vysvětlovat, že se nic neděje, ať se uklidní, zkoušela jsem dát po zadku, jakoby v té chvíli nevnímala..když vezmu v jednom z deseti případů na ruce, tak se uklidní..podotýkám, že do minulého týdne byla dítětem, které nechtělo vodit ani za ruku, natož se nosit. Máme teď v září nastoupit do školky, ale to si nějak nedovedu představit. Nevím co s ní mám dělat, nevím jak reagovat, jak jí pomoci..připadá mi, že to není vztekání z rozmaru, opravdu vypadá vyděšeně..může to souviset s odchody jejího otce? Snažím se nedávat najevo své zklamání a rozčarování z jeho odchodu, ale první dny se mi to asi úplně nedaří skrýt ve svém chování.. Děkuji za každou radu…
Mám problém s mladší 2,5 letou dcerou. Byla rozena cís.řezem a kojena plně 2,5 roku. Od mala se bojí cizích lidí a i těch známých, které delší dobu nevidí. Byla na mě vždy fixovaná. Co musím zmínit je její otec, který je jiný než u starší dcery a který nás bohužel opakovaně opouští. Přibližně tak 3x do roka a bylo to různě, na 3 týdny, měsíc, měsíc a půl.Jinak když je s námi, tak chodí pryč „jen“ co druhý víkend, který tráví se svým synem jinde. Naposledy byl pryč 3 měsíce, kdy už jsem ho pak nechtěla vzít zpět, ale nakonce vzala, malé pak trvalo 3 týdny než mu začala zase plně důvěřovat a já mohla chodit pryč a ještě mi mávala, byla zase tatínkův ocásek. Bohužel po měsíci a půl od nás opět odešel. Bylo to plánované a mělo to být jen na 4 dny za synem, ale pohádali jsme se a už nepřišel. Je to 9 dní. A od té doby mi připadá, jakoby se malá zbláznila. Začala mě hlídat na každém kroku, v noci za mnou s křikem a pláčem letí i na záchod, dokonce se mi počůrala, když máme jít ven, tak se těší, u východu z paneláku začne křičet a plakat a letí zpět na schody…když už ji dostanu ven, tak letí k autu s tím samým křikem a bezhlavě se do něj dobývá, jako by ji někdo ohrožoval a chtěla se schovat..v autě se uklidní,ale zase je problém, když máme vystoupit. Obyčejný nákup se mění v noční můru. Chvíli je v klidu, pak z ničeho nic začne křičet a plakat a sápe se na mě, já to nepodporuji a snažím se vysvětlovat, že se nic neděje, ať se uklidní, zkoušela jsem dát po zadku, jakoby v té chvíli nevnímala..když vezmu v jednom z deseti případů na ruce, tak se uklidní..podotýkám, že do minulého týdne byla dítětem, které nechtělo vodit ani za ruku, natož se nosit. Máme teď v září nastoupit do školky, ale to si nějak nedovedu představit. Nevím co s ní mám dělat, nevím jak reagovat, jak jí pomoci..připadá mi, že to není vztekání z rozmaru, opravdu vypadá vyděšeně..může to souviset s odchody jejího otce? Snažím se nedávat najevo své zklamání a rozčarování z jeho odchodu, ale první dny se mi to asi úplně nedaří skrýt ve svém chování.. Děkuji za každou radu…
V její náručí
