Diskuze : Záliby : Koně a jezdectví

Sally, co píšeš o dostizích, máš podložený, je to ucelenej názor. Já taky nejsem fanda dostihů, a ani parkuru, ani drezury. Nemyslím to ironicky, nejsem fanda znamená, že mě prostě neberou, nezajímaj, ale nejsem ani proti nim.

Koně nejsou auta, tělesná stavba má svý limity, nelze donekonečna zvyšovat výkony při zachování zdraví, zvýšení výkonu od určitý hranice musí jít na úkor něčeho jinýho a možná, že s anglickejma plnokrevníkama to na tý hranici už je.

Rozumím i tomu přirovnání ke psím zápasům. Zní to drasticky, ale i ti psi měli ze zápasů radost a těšili se na ně, jak věřím.

Ale o tom utíkání myslím, že nemáš tak docela pravdu. Vnímat útěk před nebezpečím jako "slabinu koňský povahy" je možný jen tehdy, když koňskou povahu srovnáváš s lidskou. A tu lidskou bereš jako normu. "Řešení problémů tím, že zdrhnu" je lidská perspektiva, je to opak "postavení se k problému čelem." Vyhejbat se problémům místo jejich řešení je slabina u lidí. Ale koně jsou něco jinýho.

Koně nezdrhají (nechtěj pláchnout, zdejchnout se, zdekovat se, vypařit se, dezertovat = vyhnout se problémům). Koně skutečně prchají před nebezpečím a jsou schopni překonat přitom i velkou únavu a bolest. Nemyslím si ale, že stoprocentně platí, co jsi psala - pokud jsem to správně pochopil, že koně utíkají bezmyšlenkovitě, říděj se příkladem ostatních a snažej se ostatní předběhnout.

Co vím, a to i z přímý osobní zkušenosti, stáda koní prchaj napohled velice organizovaně, ta snaha bejt za každou cenu co nejrychleji co nejdál platívá pro prvních pár vteřin. Organizovaně myslím z vnějšího pohledu, on je nikdo v lidským smyslu neorganizuje, vyjma hřebce, co popohání opozdilce z vlastní rodiny. Ale myslím, že koně jsou nastavený na modus utíkat rychle a bezpečně. To v sobě nese i to, že nechaj vůdčího koně vybírat cestu a že se navzájem ani zbytečně nepředbíhaj a nemačkaj na sebe.

Navíc se koně taky v přirozeným prostředí často stavěj k problémů čelem, nebo přesněji: zadkem.

A ještě dodám – lidi jsou taky stádní živočichové.

Ale já to přiznala, že o koních dohromady nevím nic, dokonce se jich bojím. Jen bych jako chovatel určitě zbystřila, kdyby se jich po svých, během jednoho dne domů, nevrátilo víc. Srovnání s chovnými býky pokulhává fest, tam snad nikdo nepředpokládá, že se z jatek vrátí živí, nebo ano?

Macecho,
já neříkám, že všichni všude všechno dělají špatně.... jenom, že kromě přešlechtěnosti hraje roli i to, co má ten kůň za možnosti pohybu. Nejzdravější a nejpřirozenější je spousta chůze v různorodém terénu. A kolik těch "nadšenců" vezme koně na vodítko (nebo i na volno) a jde s ním "jen tak" na procházku? Při které se kůň může popásat, seznamovat se s okolními bubáky, brodit se řekou, překračovat větve, stoupat do stráně, scházet dolů? Chození nahoru a dolů BEZ ZÁTĚŽE, je super na posílení břišních svalů, překračování větví kromě těch břišáků i zlepšuje koordinaci, brodění v potoce je totální bobřík odvahy (protože kůň nevidí perspektivu, a obvykle netuší, jak je voda hluboká - a musí sklonit hlavu a podívat se z obou stran - a stejně je to o důvěře v toho člověka. Dvacetiminutovou procházkou prospěješ koni víc než hodinou honění dokola na jízdárně.
Donutit koně utíkat umí leckdo... ale myslíš, že by s těmi vašimi nadšenci jejich koně přešli šustící plachtu? Prošli závěsem (nastříhaný igelitový závěs do sprchy)? Prošli "lítačkama" (které musí tělem otevřít) Dokázali by jezdci ze sedla zavřít a otevřít velkou bránu? Přejet bokem položenou kavaletu podélně (tj. přední jsou pořád na jedné straně kavalety, zadní na druhé). Naštelovat koně mezi dva natěsno postavené sudy a zastavit ho tam?
Můj nezávodní kůň, se mnou, totálním amatérem, všechno tohle dával. Bez uzdy.
A umí vaši nadšenci přijít a zhodnotit, že kůň je dneska unavený a odpustit si ježdění? "Promarnit" cestu do stájí právě třeba jen tou procházkou?

No zrovna ty copánky jsou u nás k vidění jen občas při zvláštních příležitostech, jinak žádné holení srsti, ocasy a hříva se jen mírně zarovnávají, žádné deky tady nikdo nepoužívá, koně jsou skoro pořád venku. Vložila bych tady i fotky, ale nevím jak. Všechny dostihové stáje nejsou stejné. Myslím, že se koně tady mají fakt dobře.
Podle mne hlavní důvod únavových zlomenin je opravdu přešlechtěnost plnokrevníka, kdysi jsem na tohle téma četla zajímavou diplomovou práci. Ale co s tím, nevím. Já zas tak velký fanoušek dostihů nejsem, ale když vidím všechny ty nadšence ve stáji, musím se jich zastat, žádní tyrani to nejsou.

Jo, věřím ti, Grainne.

Změna chování koně v naprostý většině případů předpokládá změnu chování člověka. Koní s nějakou nervovou poruchou apod. je naprostý minimum. Jenže pro někoho je snazší než hledat chybu v sobě přehazovat chybu na koně, na trenéra, na vedoucího kursu (kterýmu prošly rukama stovky koní a jezdců, má z čeho hodnotit...). Prostě takový to "potřebujete víc pohybu a změnu jídelníčku" a "nene, doktore, jen mi na to dejte nějakej prášek."