Macecho,
já neříkám, že všichni všude všechno dělají špatně.... jenom, že kromě přešlechtěnosti hraje roli i to, co má ten kůň za možnosti pohybu. Nejzdravější a nejpřirozenější je spousta chůze v různorodém terénu. A kolik těch "nadšenců" vezme koně na vodítko (nebo i na volno) a jde s ním "jen tak" na procházku? Při které se kůň může popásat, seznamovat se s okolními bubáky, brodit se řekou, překračovat větve, stoupat do stráně, scházet dolů? Chození nahoru a dolů BEZ ZÁTĚŽE, je super na posílení břišních svalů, překračování větví kromě těch břišáků i zlepšuje koordinaci, brodění v potoce je totální bobřík odvahy (protože kůň nevidí perspektivu, a obvykle netuší, jak je voda hluboká - a musí sklonit hlavu a podívat se z obou stran - a stejně je to o důvěře v toho člověka. Dvacetiminutovou procházkou prospěješ koni víc než hodinou honění dokola na jízdárně.
Donutit koně utíkat umí leckdo... ale myslíš, že by s těmi vašimi nadšenci jejich koně přešli šustící plachtu? Prošli závěsem (nastříhaný igelitový závěs do sprchy)? Prošli "lítačkama" (které musí tělem otevřít) Dokázali by jezdci ze sedla zavřít a otevřít velkou bránu? Přejet bokem položenou kavaletu podélně (tj. přední jsou pořád na jedné straně kavalety, zadní na druhé). Naštelovat koně mezi dva natěsno postavené sudy a zastavit ho tam?
Můj nezávodní kůň, se mnou, totálním amatérem, všechno tohle dával. Bez uzdy.
A umí vaši nadšenci přijít a zhodnotit, že kůň je dneska unavený a odpustit si ježdění? "Promarnit" cestu do stájí právě třeba jen tou procházkou?