Diskuze : Záliby : Historie

Mně o tom hodně vyprávěla babička. A o Mnichovu.

Babička se nedlouho s dědou před válkou vzali. Měli v Berlíně malý krámek s konfekcí.

Ve stejný čas si jejich otčím vzal maminku dědy a odvezl ji do protektorátu, čímž ji zřejmě zachránil od Osvětimi. Protože ona byla míšenka 1. stupně v manželství s árijcem, tak ti šli do transportů později. Ale detaily už nevím. Maminka dědy se přestěhovala za ním do Prahy. A protože nevlastní praděda měl krejčovský salón v Praze s pobočkou v Berlíně, tak moc dobře věděl, jak fungují norimberské zákony. A tak udělal co mohl, aby prababičku ochránil. Babička z doby před válkou vyprávěla, jak jezdila s liškou na krku a tvářila se na celníky, že má záškrt a pašovala zboží na berlínskou pobočku. Zřejmě byla dost odvážné číslo.

Jenže jak se blížil Mnichov a tlak se zhoršoval, tak dědovi začali psát na krám Jude. (I když byl jen míšenec druhého stupně.) Také se jako občané ČSR museli každý týden hlásit na policii. A tak jim babiččiny rodiče, kteří měli v Berlíně lakýrnictví a truhlářství - továrničku na výrobu nábytku pro obchody na klíč a byli taky Češi (praděda předseda spolku České menšiny, prababička náčelnice ženské části Sokolu Berlín), tak jim řekli, že oni musí zůstat u živnosti, ale že krámek vyřeší, ať se seberou s tím nejnutnějším a odjedou do Čech.

Prý jeli jedním z posledních rychlíků, co mohl přejet hranice, než se hranice pro dopravu uzavřely kvůli mobilizaci. A jak babička smutně s černým humorem dodávala - ujela před Hitlerem a ten za půl roku přijel za ní.

Během války pan nejprve pracovala u tchána - dědova otčíma. Po jeho zatčení za podporu odboje a odeslání do KL Flossenbürg babičku z práce vyhodili, ale dědu tam ponechali, byl řadový krejčí, babička účetní. Firma dostala německou správu.

Babička otěhotněla a zůstala doma, ale narodilo se jí mrtvé miminko. Pak už ji jako ženě v domácnosti bez dětí hrozilo nasazení v říši, tak někdy během 1944 přijala místo v rozšiřované Luftschutzpolizei, protiletecké ochranné policii jako telefonistka, protože plynule mluvila oběma jazyky, psala na stroji a vůbec byla akční. Brzy byla vedoucí telefonistkou. (Asi zapřela že je snachou zrádce Říše.) No a z jejich bunkru se v roce 1945 stalo velitelství Bartoš, vojenské velitelství pražského povstání v Praze... 6 dní nedošla domů...

V době Mnichova v Berlíně zakázali české spolky a český Sokol. Praděda byl internován ve vězení, prababička s ním zůstala. Po Mnichovu ho ovšem propustili (Německo mělo ještě prvky právního státu), a krátce poté mu do firmy nasadili německého správce. Situace se paradoxně vznikem protektorátu vyřešila. Ale firmu takto vedl až do května 1945, kdy byla zničena dělostřelbou Rudé armády. Za války také na nádvoří firmy dopadla nevybuchlá puma. Po konci války se pak praděda a prababička z babiččiny strany přestěhovali do Čech.

Babičce i dědovi několikrát nabízeli říšské občanství, ale odmítli...

Ale chodí, ale minimálně.

Je to připomenutí toho, že z ustupování agresorovi nic dobrého nevzejde.

Radiožurnál si vzpomněl. Mluvili o tom ve zprávách a měli i takovou menší reportáž, se záznamem a fotkami ze školní kroniky (snad to nepletu) z Mělníka.