Diskuze : Záliby : Historie

jen ať se odkopou

já jsem se sice narodila 8 let po vpádu rusáků, ale moje maminka to zažila a nesnášela je tak, že jsme doma dostali spoustu informací, i když opatrně a s upozorněním, že i těchto věcech můžeme mluvit doma, ale nikdy nesmíme ve škole. Maminka pro jistotu vyhodila skoro všechny noviny z té doby, co je schovávala, letěly do kamen. Ale pár jich nechala. Tak mám originál jeden velký list Lidových novin s proslovem Svobody po upálení Palacha, mladý svět z té doby a pár dalších maličkostí.

A přitom mi pomáhala tvořit album o životě Lenina a podobný blbosti. Pozorovala mě v neúčasti na pionýrských schůzkách, kupodivu jsem mívala ve stejný čas hudebku.

Brácha poslouchal svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, on doma, maminka v práci, když šla kolegyně na oběd.

Maminka nesnášela Putina hned od prvního pohledu někdy před dvaceti lety, dávno před okupaci Krymu.

A já vlastně vůbec nechápu, jak je možný, že srpen 1968 neskončil stejně jako Ukrajina 2022. A jsem za to vděčná.

Gavasetko, myslim si podobne jako ty, Gorbacov byl obrovska vyjimka v historicky setrvalem smerovani ruskeho imperia a my meli sakra kliku.

EDIT: ...teď si připadám jak "obě delegace pak položily věnce..."

Dobře. Tak pár slov. Mám to podobně jako Husa (i když mi byly teprve 4), "Bratrská pomoc..." mi byla od mala překládána jako kudla do zad. S tím, že ve škole, práci a na veřejnosti se recituje "Bratrská pomoc" a "Poučení z krizového vývoje" bez poznámek a hnutí brvou. Naši byli velmi opatrní, nevěřili, že se režim v dohledné době změní, a mě se snažili připravit na spokojený život pod vedením vlády jedné strany.

Rodinová, díky za připomenutí smutného výročí. Vzhledem k tomu, že Rusák střílí u Mukačeva, by bylo hezké, kdyby se to u nás po volbách neubíralo slovenským směrem. Na rozdíl od našich a slovenských přátel Ruska, kteří si naivně myslí, že nám by to přeci Rusák neudělal, severské státy opevňují hranice.

"Jsem paradoxně ráda, že jsem to zažila, protože mě nikdo neobelže a vím, jaká to byla doba."

Huso, ano, osobní vzpomínky jsou cenné. Přesně jak píšeš, člověk se nenachytá na zkreslené výklady.
Já jsem osmašedesátý ještě nezažila, ale také jsem svým způsobem ráda, že jsem žila dostatečně dlouho v totalitě, abych poznala, co to bylo za režim.