| Anthea | 
 |
(1.2.2024 17:18:00)
Co myslíte aneb k volnému zamyšlení.
|
| Stará husa |
|
(1.2.2024 18:20:40)
Já si myslím, že to nejvíce závisí na vrozeném nastavení každého člověka. Někdo je "od přirození" vyrovnaný, spokojený optimista a někdo je rozháraný, nespokojený pesimista, který by byl nespokojený i v ráji.
|
|
| K_at |
|
(1.2.2024 18:29:18)
Napíšu to přímo. Mít z prdele kliku.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(1.2.2024 19:45:50)
Kat, ano. Plus co píše Husa, schopnost najít spokojenost tam, kam člověka život postaví.
A já bych možná připojila schopnost najít si pro svůj život smysl, motivaci.
|
| K_at |
|
(1.2.2024 20:12:50)
Ropucho, to je všechno pořád ta klika. Máš nějaké dispozice. 
Někdo je prostě Ijáček a bude jím, i kdyby se přetrhl. A někdo je Radovan. Prostě něco už máme dané. A kde, kdy, jak a komu se narodíme, co budeme prožívat, to je velký překvapení.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.2.2024 20:41:10)
Kat, ano, asi by šlo všechno zahrnout pod štěstí, včetně osobnostní výbavy, kterou každý vyfasujeme.
Ale tu schopnost vyrobit z citrónů limonádu, jak říkají Američané, se myslím lze naučit, alespoň do nějaké míry. Narozdíl od vnějších okolností, které nelze ovlivnit, se svými postoji člověk pracovat může.
|
| Fern |
|
(1.2.2024 20:53:34)
Je to stejne jako s tou poloprazdnou/poloplnou sklenici
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(1.2.2024 20:54:26)
"tu schopnost vyrobit z citrónů limonádu, jak říkají Američané, se myslím lze naučit"
Myslím, že právě k tomu musíš mít předpoklady... Jednak musíš být nakloněna už té samotné myšlence, jednak musíš být schopna překonat ty citróny a jednak musíš vědět, jak se ta limonáda dělá... Já sama bývám ten typ, co má tendence člověku s citróny nabízet recepty a shánět prodejní stánky, ale pak přijde mé temné období a nedokážu než tupě zírat na plesnivějící hromadu citronů...
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.2.2024 21:21:50)
Rose, poradit druhému bývá snazší než pomoci sám sobě.
A ano, někomu je přirozeně dáno a někomu ne. Ale je šance během života nasbírat zkušenosti a posunout se.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(1.2.2024 21:30:39)
Ropucho, myslela jsem to tak, že já sama obvykle vidím v hromadě citronů tu limonádu (no já spíš lemon curd ), ale chápu, že ne vždy a každému to jde a sama mám tu zkušenost, jaké to je, když to nejde.
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.2.2024 21:44:55)
Rose, jistě, také rozumím, že se může nedařit. I opakovaně, i dlouhodobě.
Ale je to asi jediná funkční strategie, jak si sám sobě pomoci k životní spokojenosti, když vnější okolnosti jsou nepříznivé.
Vnějšími okolnostmi člověk nepohne, sám se pohnout může.
|
|
|
|
| K_at |
|
(1.2.2024 21:27:37)
 Rose, jako vždy, 
|
|
|
|
| Zasjaj. | 
|
(1.2.2024 22:09:23)
Mně přijde, že spokojenost je taková novodobá meta. Ještě tak před sto lety se nikdo na fotografiích ani neusmíval. Asi chtěli lidi spíš ukázat něco jiného než jen spokojenost. Kdo doopravdy ty lidi jsou, jaký mají život, to má tolik vrstev a projevů, spokojenost je jen jedna z nich. Nebo možná trvalá spokojenost horší než nespokojenost. Nebo ještě jinak, že nás charakterizuje to, s čím jsme nespokojení, nesmíření. A nakolik jsme ochotni se spokojenosti vzdát. Někdy ke třicitce jsem si s hrůzou uvědomila, že už se chci mít jen dobře, prostě mít spokojený život.  Ideály mládí ty tam.
|
| Jerry G. |
|
(2.2.2024 9:24:44)
Zasjaj,
Jo. Presne. Lidi, kterym je vsechno jedno maji asi spokojeny zivot.
Ma to byt ta nejvyssi meta..
Celemu svetu by pomohlo, kdyby Rusaci prestali byt spokojeni s tim co maj a zacali touzit po lepsim systemu.
|
| Buřt |
|
(2.2.2024 9:42:51)
Jerry, jenze proste pro nektery lidi svet konci plotem jejich dvorecku, no. Rusove jsou obecne hodne lhostejni 
|
|
| Len | 
|
(2.2.2024 9:45:43)
Tak Rusaci maji vyssi mety, bohuzel tou hlavni je zit v centru imperia a ovladat jine narody. Takze s Putou k tomu smeruji = jsou spokojeni.
|
| K_at |
|
(2.2.2024 9:52:17)
Len, já myslím, že možná půlka Ruska má tak nějak starosti s běžným žitím. Nevím, jestli je národ jako jeden muž.
|
| Len |
|
(2.2.2024 9:55:36)
Kat, no, ja to par let pozorovala hodne zblizka, tu nadrazenost a viru v osobni extremni uskromneni v zajmu imperia a Ruska jako velmoci. Stradani nejak nepomaha hodnoty prenastavit, nikde, kdyz se podivam na mistni spolecnost. Ale Rusove jsou v tomhle extratrida.
|
| K_at |
|
(2.2.2024 9:58:40)
Ty jo "viru v osobni extremni uskromneni v zajmu imperia a Ruska jako velmoci". To mi zrovna běželo hlavou. Že tohle asi bude silný zažitý prvek - jsme chudí a vyhlídky máme bídné, ale VĚŘÍME. Ono taky asi nic jiného nezbývá.
|
|
|
|
|
|
| Len |
|
(2.2.2024 9:35:36)
Ja jsem byla spokojena do svych desiti let. Od te doby porad jen bojuju a spokojenost je pro mne ta nejvyssi hodnota, na jine cile kaslu. Na fotkach se teda taky neusmivam, neumim to, abych se usmivala, tak to musi byt nevidena a necekana momentka.
|
| Rodinová | 
|
(2.2.2024 10:50:23)
Ja jsem naopak spokojena az ted, k cemuz jsem dosla po mnoha vice ci mene dramatickych zivotnich peripetiich a trochu se vedome koriguju, protoze mam vrozenou tendenci byt nespokojena, porad "hledat dal".
Je to asi i vekem, uz zadne velke ambice, chci si poradne "uzit ten zbytek"  a byt poradni/pomocnou rukou svym blizkym.
|
| babi_ | 
|
(2.2.2024 10:55:39)
Tak jsou i lidi, kteří naopak s věkem zmorousovatí, všechno je štve, ovšem zcela neproduktivně - jenom si kazí to stáří, pomoci se změnami (kolem) sebe už se nezabývají.
A jsou samozřejmě i mladí neproduktivní nespokojenci, stěžovači, fňukači... to jsou opravdu otravné osoby.
|
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 11:06:10)
Já jsem neměla nikdy žádné velké ambice. Jo, chtěla jsem odmaturovat a vystudovat vysokou, abych si udělala doktorát, to mě přemluvili naši, že mám na to akorát čas, když je BM na vojně. Jinak jsem se nechala vždy vláčet okolnostmi. Neměla jsem a nemám žádné cíle, kterých bych chtěla dosáhnout, nikdy jsem nechtěla bojovat za lepší svět nebo se nějak v životě prosadit. Nechtěla jsem stoupat na kariérním žebříčku, neměla jsem svět vysněné zaměstnání, i ta svatba a děti se mi tak nějak přihodily. Jedině, že jsem aktivně nechtěla už třetí dítě, kdybych náhodou otěhotněla, šla bych na potrat. Naštěstí se to nestalo. Neměla jsem ani žádné cestovatelské sny, jela jsem vždy tam, kam chtěla kamarádka nebo BM. Co mě totálně rozsekalo, byl rozvod s BM, z toho se asi nevzpamatuje nikdy. Ale když odhlednu od toho, tak jsem v životě spokojená. Mám kde bydlet, mám našetřené nějakém peníze kdyby něco, mám dvě hezké, šikovné, zdravé děti, sama jsem prozatím zdravá vyjma deprese, ale tu držím na uzdě AD, mám pár dobrých kamarádek, jsem ráda sama, takže mi vůbec nevadí, že nemám partnera, naopak, mít někoho za zadkem, byla bych nešťastná a nespokojená. Mám strach že stáří, nemocí a smrti, vím, že je to blízko, ale snažím se tomu nepodléhat. Jinak je super, že jsem se dožila důchodu a už nemusím pracovat, to je velká úleva, hlavně psychická. Je mi takhle dobře a přála bych si, aby to trvalo věčně.
|
| susu. |
|
(2.2.2024 11:15:40)
Já taky nikdy neměla ammbice, chtěla jsem žít klidný a pohodový život - práce, rodina, výlety, knížky... hlavně žádné drama.
No a jsem neustále nucena řešit situace po kterých vůbec netoužím, které mě stresují a výsledky se stále komplikují a oddalují,... a klid nepřichází
|
| babi_ |
|
(2.2.2024 11:33:00)
Jak říkával náš učitel v horolezecké škole Voloďa Suchý blahé paměti: "Obtíže nevyhledáváme, dostaví se samy."
|
| susu. |
|
(2.2.2024 12:17:11)
Jo, babi, přesně..
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 12:50:25)
Ambiciózní ve smyslu podávání výkonů a soutěžení s ostatními jsem také nikdy nebyla, ale na druhou stranu jsem vždycky věděla, co v životě chci a co nechci. A nějak přirozeně jsem k tomu směřovala a neuvažovala jsem o tom, že by to mohlo nevyjít. A vyšlo.
S přibývajícím věkem jsem čím dál vděčnější a pokornější, když si uvědomím, jaké jsem měla štěstí.
Za spokojený bych svůj dosavadní život klidně označila, i se vším, co se nepovedlo a co mě trápilo, trápí, co si výčítám.
Globálně vzato jsem dostala hrozně moc.
A jsem velmi vděčná za své nastavení ke spokojenosti, protože někdo by na mém místě spokojený nebyl a měl by nutkání usilovat o víc.
|
|
|
| 77kraska |
|
(2.2.2024 12:15:16)
Rodinova, jo, ted jde o to, jak nejlepe prozit ten zbytek....cíle se ve veku kolem 55+ uplne meni
mym cilem je ted postarat se o "svoje lidi" (+svoje zviratka), aby se moji rodice 80+ dozili co nejvyssiho veku (navzdory zdravotnim problemum), aby moje dcera odmaturovala a pokud mozno pokracovala ve studiu....a moje osobni cile jdou momentalne stranou
|
| Buřt |
|
(2.2.2024 12:32:37)
Zajímavé téma, ráda vás čtu.
Já mám ještě kousek do 40 a zatím trpím potřebou všude do všeho šťourat a všude se angažovat . Jsem zvědavá, jak se to vyvine s časem.
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(2.2.2024 12:44:03)
I v 55+ trpím FIMO, dcera mi to objasnila, to prý mají dnešní mladí, já tomu říkám potřeba bejt u všeho, kde se něco zajímavýho děje , vyjma věci týkajících se sportu. Koncerty, divadla, diskotéky a tak. Mám to od mala.
|
| Koníček mořský | 
|
(2.2.2024 12:53:52)
Potřeba být u všeho, kde se něco zajímavýho děje vede, podle mě, k nespokojenýmu životu, protože člověk prostě nemůže být všude, kde se něco zajímavýho děje. A pak se cítí neustále nespokojeně, protože tuhle něco prošvihl, támhle něco prošvihl...
Já jsem spokojená taky proto, že mě často něco nadchne, mám z něčeho radost, pocit uspokojení. Může to být klidně šikovnost někoho druhého, úspěch někoho jiného, vlastně mě uspokojuje spokojený život druhých lidí. Když k tomu můžu přispět i já, taky dobrý. Jsem vlastně spokojená, když díky mně má spokojený život i někdo jiný, člověk či zvíře. Dělám to doma i v práci.
|
|
| Buřt |
|
(2.2.2024 12:56:36)
Evelyn, FIMO mám taky.
|
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 12:59:58)
Tak být u všeho jsem nikdy nepotřebovala. Naopak. Chtěla jsem žít vždycky spokojeně, pomalu, v klidu, občas nějaká akce, ale spíš výjimečně. To jsem si vždy užila. Kdybych měla lítat od čerta k ďáblu, tak bych byla jen unavená a otrávená. Zato si i teď pamatuju, které konkrétní akce jsem si užila i v mládí, protože to pro mě byly výjimečné situace.
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 13:07:00)
Huso, ano, mně také vyhovuje méně, pomaleji a intenzivněji.
Jak píšeš, každou akci a zážitek si dlouho pamatuji, dlouho z něj čerpám a nemám potřebu záhy přebíjet dalším. To by mě vyčerpávalo.
Jsou lidé, kteří jdou z akce do akce a nezastaví se, ale nepřipadají mi šťastnější a naplněnější. Spíš podle mě mají tu smůlu, že potřebují pořád nové podněty, protože je příliš rychle zpracovávají.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.2.2024 20:10:35)
Umím si prožít i pamatovat všechno
|
|
|
| Drypetis | 
|
(2.2.2024 16:00:34)
Stará huso,
já jsem v mládí měla nutkání být u všeho, ale i tak si to skoro všechno pamatuji. Tedy to, co za něco stálo. Teď už jsem hodně zvolnila, ale ani to prožívání není tak intenzívní a to, z čeho bych jako mladá byla nadšená, už mě neláká a klidně sedím bez výčitek doma. Asi to člověk víc vnímá, když jsou to pro něj nové zážitky.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 13:02:08)
"potřeba bejt u všeho, kde se něco zajímavýho děje"
Tím tedy netrpím.
Pokud je děním myšleno nějaké masové společenské dění.
Kulturu mám ráda, ale kromě plesů spíš komorní.
|
| Žžena |
|
(2.2.2024 13:16:37)
Můj soused má potřebu být všude, kde se něco děje. Jednou se přišel zeptat, jestli jdem tuším na nějaký karneval.
"Jdete na XY?"
"Nejdem."
"A proč ne? "
"Ehm... proč jo? "
|
|
|
| Stáňa * | 
|
(2.2.2024 13:08:44)
FIMO mám taky, ale cíleně se snažim vybírat a volbu si nevycitat, i kdybych s ní následně nebyla spokojená 😀
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.2.2024 15:47:41)
Aha, pardon, ono je to FOMO, FIMO je modelovací hmota.
Pamatuju, jak byla i nás na vsi pouť a já jsem otravovala, že tam musíme, slyšela jsem tu hudbu z návsi a táta říkal, že mám houpačku na zahradě  . Ale já jsem chtěla krásné šaty a korzovat po návsi , táta se chtěl opalovat v zahradním lehátku.
Na pouť jsme samozřejmě taky šli, ale já měla potřebu denně, když se konečně něco dělo.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(2.2.2024 12:55:35)
77krasko, tvá cílevědomost se pouze přesměrovává, ale zůstává
Já mám v 50+ asi cíle pořád stejné, tedy mít své lidi, žít v souladu se svou přirozeností, mít možnost obdivovat krásy světa.
|
| 77kraska |
|
(2.2.2024 21:10:03)
Ropucho, jo, to je asi pravda, ze se mi vekem presmerovala cilevedomost
driv jsem ji smerovala na praci, ted na rodinu, abych rodicum vyklidila byt a vsechny garaze, aby se dozili co nejvyssiho veku, abych dceru dostrkala k maturite a pripadne na vysokou
ja mam cely zivot pocit, ze delam malo, malo se snazim, spatne hospodarim s casem...ze bych mela vic pracovat, vic uklizet, vic se venovat diteti atd. atd.
|
| Anthea |
|
(2.2.2024 23:22:01)
77dmi  děláš toho až až. Co takhle se někdy pochválit?
|
| 77kraska |
|
(3.2.2024 1:29:39)
Antheo, mam kolem sebe lidi, kteri toho stihaji mnohem vic :-(
|
|
|
|
|
|
|
|
| sally | 
|
(3.2.2024 20:02:28)
Zasjaj,
lepím to sem - posílala jsem ti email s odkazem na hedvábné prádlo, ale nevím, jestli jsi to dostala... teď mi to přišlo, je to hodně příjemné na tělo a mohla by to být vrstva, která tě oddělí od té kousavé vlny.... nevím ale, jak moc to bude hřát, to musím ještě vyzkoušet.
K tématu - je veliký rozdíl mezi tím, když je člověk spokojený a šťastný... v dnešní době je těžké být šťastný, když media jsou plná těch velešťastných digitálních nomádů, co pracují z pláže na Bali, a umělohmotných žen, které randí s milionáři a létají soukromými letadly (Lauren Sanchez) aTikTokových influencerů a tak.... člověku to pak vnucuje pocit, že je asi nějaký nedostatečný, když do práce visí na madle tramvaje dvanáctky místo v houpací síti na Bali a že manžel je možná hezčí než Bezos, ale nemá to soukromé letadlo )) Prostě že se nedostavuje to neustálé a prudké "štěstí"...
Spokojenost je něco jiného, je to o tom, že člověk je vyrovnaný sám se sebou - a že se netrápí věcmi, které nezmění a změní věci, které změnit může... že je ve správnou chvíli na správném místě - v prostoru, v kterém je mu dobře...
Jinak s těmi citróny... slyšela jsem druhou část tohoto rčení "when life gives you melons, you are probably dyslexic" (říkala mi to sousedka, která má dyslektickou dceru)
|
| babi_ |
|
(4.2.2024 16:38:44)
Jé! já jsem to i s bídnou angličtinou pochopila, to mám radost, díky
|
| Beat | 
|
(4.2.2024 17:02:27)
Babi .. a já zas nevím, zda mi to nepřijde tak vtipné nebo mi něco uniká
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(4.2.2024 17:09:55)
Beat, já si to musela vygůglit, nenapadlo by mě to. Dyslektik zaměňuje písmenka, takže místo "lemons" čte "melons"
|
| Beat |
|
(4.2.2024 17:56:27)
Martino ach taak.. a já se zacyklila ve velikosti zmíněného ovoce/zeleniny. Jazyková přesmyčka mi nenapadla. Diky
|
| Martina, 2 kluci |
|
(4.2.2024 18:14:34)
Taky jsem hloubala nad změnou barvy a velikosti, ale nejsem trpělivá, tedy guglila
|
|
| K_at |
|
(4.2.2024 18:20:29)
Aha, to mě nenapadlo. Viděla jsem "dyslexic" a bylo to jasné.
|
| sally |
|
(4.2.2024 21:05:13)
to se omlouvám, že jsem vás tím ovocem takkhle zmátla
Mě to přišlo vtipné jednak v té situaci (sousedka zjistila, že její dcera je dyslektik, když najednou ve třetí třídě přišel velký propad v prospěchu - do té doby to holka dokázala kompenzovat - tak z toho byla sousedka nešťastná, protože to znamenalo "zpátky na stromy" a holku všechno přeučovat - tak mě pobavilo to, že se tomu dokáže zasmát).
Navíc to rčení o citrónech nemám ráda - nemám ráda prvoplánovitá mravoučná rčení - navíc mi to přišlo takové "zápaďácké" - vyrostla jsem v době, kdy citrusy byly poměrně vzácné zboží, takže na tom, že by mi někdo dával citróny mi nepřišlo nikdy nic pohoršlivého, naopak, vážila bych si toho... plus dělat z nich limonádu mi přijde zhůvěřilost a plýtvání.... tak mě potěšilo, že si někdo dělá srandu i z tohoto zaprděného rčení
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(4.2.2024 17:15:05)
Beat, tak není to třeskuté. Ale mě tyhle blbůstky a hračičky baví. Tak mě to rozesmálo.
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(11.2.2024 17:33:41)
tak ja to "spokojeny" vnimam jako "smysluplny" nebo jeste jinak "ve vnitrnim klidu"
ne spokojeny jako uspokojeny
|
|
|
| byvala radka |
|
(11.2.2024 17:28:18)
s nastavenim Ijacek a Radovan lze pracovat, ale samozrejme si to musi ten clovek nejdriv uvedomit, zevnitr
Zvnejsku mu to nikdo nedoda
|
|
| byvala radka |
|
(11.2.2024 17:28:29)
s nastavenim Ijacek a Radovan lze pracovat, ale samozrejme si to musi ten clovek nejdriv uvedomit, zevnitr
Zvnejsku mu to nikdo nedoda
|
|
|
|
| susu. |
|
(2.2.2024 9:51:45)
Souhlasím, že je potřeba mít kliku.
Vždycky mi to nějak šlo, zažívala jsem lepší i horší období, ale vždycky jsem se z toho dostala, otřepala a šla dál.
Posledních deset let je fakt výživných a začínám ztrácet pozitivní ladění.
Vlastně se hodně snažím o "limonádu z citronů", ale těch klacků pod nohama, co na mě sype někdo shůry, už je prostě moc- citrony shnijí, dojde cukr, neteče voda,... Ať dělám, co dělám, ať vymyslím, co vymyslím, vše k prdu.
Je hlavní mít tu kliku.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(1.2.2024 18:50:24)
Dobře se narodit... Do dobrého prostředí, místa a času, s dobrou genetickou výbavou, s patřičným psychickým i fyzickým nastavením... Pak už je to snadné, pokud si to nepoděláš a nenecháš si to podělat...
|
| angrešt |
|
(1.2.2024 19:22:20)
Staerá Huso, Kat, Rose...no, na tom něco bude :)
|
|
|
| angrešt |
|
(1.2.2024 18:55:03)
no - to je teda sakra těžká otázka :D V obecném měřítku netuším vůbec, mám co dělat s tím, abych svůj vlastní život učinila spokojeným :)
A jsou to různé věci dohromady. Všechny jsou důležité, v různých životních obdobích se některé dostávají do popředí, jindy je vystřídají zas jiné.
Je pro mě důležité postupně se porovnávat se svou osobní minulostí (ostatně, sousední diskuse o péči v nemoci je zrovna jedna z toho), tak, abych o ní věděla, nepokoušela se ji vytěsnit, utéctpřed ní (v různých podobách útěku, včetně extrémního vymezení se do opačných pólů nebo tak), a abych to špatný, co mě potkalo, dokázala pojímat jako něco, z čeho můžu vyjít s vědomím, že mi to i něco dalo, něco dobrýho (třeba zvýšenou vnímavost vůči lidem, kteří prošli něčím podbným, a možnost jim dodat nějakou formu podpory), a že to, jestli si z toho to něco dobrýho vyloupnu, je dneska, v dospělosti, už čistě moje volba. A tenhle pocit, že mám volbu, že můžu tohle rozhodnout a uskutečnit já, mi přispívá výrazně k pocitu spokojenosti.
S tím souvisí další důležitý zdroj mé spokojenosti - pocit spoluzodpovědnosti za "svůj kousek světa", a vědomí, že mám možnost něčím přspět svýmu blízkýmu okolí, a někdy i nějakým širším způsobem "veškerenstvu":) Je to pro mě důležitý třeba i v oblasti pracovní, velmi mi záleží na prospěšnosti práce a podle toho si ji vybírám.
Další věc je potřeba být srovnaná s svým svědomím - jak udělám něco, co mě ve svědomí žere, tak moje spokojenost jede z kopce jak naložený sáně :D
Celkově mi je blízká franklovská logoterapie a důležitost smyslu v životě (ovšem hledání smysluplnosti je stejně obtížný jako hledání spokojenosti, ne-li víc :D). Každopádně když se cítím v daném okamžiku smysluplně, tak se zároveň začnu cítit spokojeně. Obráceně to nefunguje :)
Pomáhá mi hledat smysl v drobných každodennostech, určitá úcta a vděčnost vůči světu. Podívání se na běžný věci novým pohledem (prakticky - si třeba občas hraju na turistu v Praze, místo abych spěchala na tramku, tak koukám na Prahu, jako bych do ní přijela s děsně drahym zájezdem A podobně třeba v lese, nebo někdy si takhle uvědomím nějakej moment s dětma a mužem a tak)
Ke spokojenosti mi taky hodně přispívá tvůrčí nastavení, dokážu zažít až skoro závrať v myšlenkovém flow, v malování... a tak. Ale i třeba v péči o zahradu, nebo pečení nějakého komplikovaného zákusku, nebo i třeba i vytvoření hezkého prostředí kolem sebe, takže dokážu najít spokojenost i v úklidu , kdy vytvořím kolem sebe lad (to teda ale rozhodně ne vždycky a závrať z toho nehrozí )
A vůbec nejdůležitější zdroj mojí spokojenosti jsou vztahy s lidma a lidi vůbec. Jak s dětmi a mužem (a několika příbuznýma, s nimiž jsem se rozhodla zachovat kontakty), tak s přáteli, k těm nejbližším mám vztahy myslím blízké podobně, jako to vnímám vůči sourozenci. Čisté a vřelé vztahy jsou pro mojí spokojenost myslím úplně zásadní.
|
| byvala radka |
|
(12.2.2024 11:05:29)
Moc pekne shrnuto
taky spokojenost vnimam jako smysluplnost
|
|
| Hanka 75 | 
|
(28.5.2024 19:10:48)
Hezké. Já si vychutnávám vědomě některé okamžiky, které nepůsobí nijak výjimečně, ale tím že si je člověk uvědomí je umocní a té spokojenosti je ještě víc Říkám si přitom upřímně v duchu: "tak tomuhle se říká štěstí". Napadají mne tahle slova při maličkostech, jako je pohled na dítě spokojeně sbírající jahůdky v lese, motýl na kytce, pohled na červánky nad Pražským hradem apod.
|
|
|
| Monika |
|
(1.2.2024 19:22:11)
No, jedna z možností je, nemít vysoké nároky a náročné představy
|
|
| Fern |
|
(1.2.2024 20:09:50)
Ke vsemu vyse uvedenemu dodavam za sebe: potkani zivotniho partnera,se kterym si rozumite a vzajemne vyhovujete, to je obrovske stesti a usetreni do budoucna velje mnozstvi trablu,hadek, soudu...
|
|
| 77kraska |
|
(1.2.2024 20:59:04)
myslim, ze to je dane hlavne shury a z okoli, komu se clovek narodi, do jake rodiny...a koho potom v zivote potka a co se mu prihodi
no a neco si clovek v zivote zvora sam, asi kazdy
a taky se stridaji stastna a mene stastna obdobi, neni to vzdycky vsechno jen dobre nebo jen spatne
|
| Ropucha + 2 |
|
(1.2.2024 21:14:32)
77krasko, přesně tak, "spokojený život" neznamená objektivně výhradně pozitivní, šťastný a bezstarostný.
Každého potkávají v životě kladné i záporné události, lepší a horší období.
Pomineme-li výslovné katastrofy a tragédie, které člověka zasáhnou nenávratně, je to vždycky především schopnost tu spokojenost si sám najít. Toho lze dosáhnout ve velmi různých kulisách.
|
|
|
| Martina, 2 kluci |
|
(1.2.2024 21:29:54)
Umět vyjít sám se sebou, znát se, mít se rád.
|
|
| Jojona | 
|
(1.2.2024 22:38:36)
Nedelet v zivote zkatky, se kterymi bych se nedokazala vyrovnat a bylo by mi ze sebe na zvraceni. Nebo alespon uplne minimalne a pokud se to uz nejak stane, tak si najit, jak si to odpustit nebo "odpracovat". A cim jsem starsi a vidim kolem sebe mlade doma a spolustudenty na VS, tak jake je stesti, kdyz zijes s nekym s kym si celkem rozumis a mas podobny nahled na zivot a alespon polovinu casu se podporujete nebo si alespon vychazite vstric, kdyz vasne uz jsou v tahu a krize chcete oba nejak prekonat misto odchodu a rozchodu. Jak to bylo vlastne hrozne, kdyz jsem draheho porad v mladi hledala. Dobre vztahy v rodine a na tech se taky musi makat a musi to tak mit nastavene i ostatni. Takze se ovladnu, kdyz mam chut na nejakeho pribuzneho neco rvat a stahnu se a vim, ze on to taky udela, kdyz zase ja vytocim jeho. Dokazat odpoustet sobe i ostatnim, tam mam dost slaba mista, ale snazim se, az se ze me kouri
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(2.2.2024 8:35:20)
Možná je dobré vidět spíš poloplnou než poloprázdnou číši.
Asi je důležité žít v spokojených osobních vztazích, sppokojené partnerství je důležité. Ale někdo je možná opravdu spokojený single.
Nejspíš je opravdu důležité osobní nastavení.
Hezké citáty na tohle téma
„Bože, dej mi vytrvalost, abych překonal věci, které změnit nemohu, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi moudrost, abych tyto věci dokázal rozlišit."
"Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky.“
„ Šťasten být neumíš, protože po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.“
|
| L+ 2m | 
|
(2.2.2024 9:13:28)
Osobní nastavení považuji za naprosto nejdůležitější. To je vlastně ta klika. Ohledně tématu poloprázdné/poloplné sklenice, říká můj syn, nejspokojenější tvor na planetě, "Proč řešit sklenici, mně by stačil i plastovej kelímek".
Jeho sourozenci, narození do stejného prostředí a podmínek, mají vrozené nastavení jiné a nikdy nebudou tak spokojeni, jako on.
|
|
|
| Lenka Pražanda |
|
(2.2.2024 9:56:49)
Být spokojený sám se sebou a s tím co máš. Chtít víc je hnací síla. Někdo tohle potřebuje k životu, jít dál, překonávat překážky a to ho činí šťastným. Že to zvládl, že je dál. Jiného to deptá. Vidí jen to těžké.
Všechno je o osobním nastavení. Buď se smířím s tím, že něco nemám/nemůžu a budu šťastná s tím co mám/můžu, nebo se s tím nesmířím a budu nešťastná. Nic jiného v tom není. A tohle rozhodnutí může udělat každý. Protože spokojený život je velice subjektivní pojem.
|
|
| babi_ |
|
(2.2.2024 10:21:30)
Souhlasím se Zasjaj (a dalšími co přitakaly či píší něco v tom smyslu), že spokojit se s něčím asi není tak úplně ten cíl, kterého chce každý dosáhnout. Ale pokud už tedy ano, tak stačí nechtít něco jiného, než co mám, co je, vidět tu poloplnou sklenici...
Osobně jsem poměrně již rezignovaná, a boje o lepší zítřky ponechávám dětem (dospělým). Ony ať usilují, mění, demonstrují, vztekají se, pracují na sobě... a na druhou stranu bujaře slaví a prožívají nespoutané výbuchy radosti a štěstí. Já už mám tohle období za sebou, necítím se na další velké boje dost silná. Navíc z povahy mě věci nijak zvlášť nederou, nevztekají, vlastně jsem spokojená od přírody... akorát mám sklony k depresím a celkově jsem dlouhodobě smutná.
Výsledně jsem tak nějak smutně spokojená
K tématu mi naskočil nedávný výrok syna, když jsem (nahlas) drobně pochybovala, jestli jsem neudělala určité chyby při jeho výchově, že jsem ho možná mohla "vykopnout" do života lépe, tak nadšeně vykřikl "Já miluju svůj život!" (a myslel tím jak dětství, dospívání, tak současnost).
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(2.2.2024 10:42:55)
"Výsledně jsem tak nějak smutně spokojená "
babi, tak takhle nějak bych shrnula svou spokojenost taky
jen mám pocit, že já nikdy nebyla bojovnice za lepší zítřky, sama jsem nepřinesla lidstvu žádný pokrok, nezasela žádné semínko lepší budoucnosti... můj přínos možná byl maximálně v podpoře druhých, jsem to doprovodné vozidlo, jsem to rameno k vyplakání, jsem ta, co bude s kamarádkou do noci rozebírat kdo co a proč, aby ona ráno vstala s hlavou vzhůru a vyrazila dělat lepší svět... a pak jsem spokojená
|
| babi_ |
|
(2.2.2024 10:50:10)
Rose, tož bez doprovodného vozidla by žádný pokrok nebyl, že...
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.2.2024 12:08:51)
Chtěla jsem být slavná popová zpěvačka , ale jsem spokojená i ve sboru. Hlavní je asi mít pozitivní optimistické nastavení, na všem si najdu to lepší, samozřejmě pokud to není opravdický životní průšvih.
|
|
| 77kraska |
|
(2.2.2024 12:12:09)
babi, to je moc dobre, jak syn reagoval !!!
to bych si taky prala
|
|
|
| Koníček mořský |
|
(2.2.2024 12:01:07)
Základ je mít štěstí. Pak asi zdraví, ale to už je sporné, protože spokojeně žijí i nezdraví lidé. Důležitý taky je být naživu, alespoň osmdesát let.
No a pak už ke spokojenému životu potřebuje každý něco jiného.
Já zjistila, že ke spokojenému životu potřebuju mít iluze. Zejména o lidech. A od té doby, co jsem je ztratila, žiju nějak nespokojeně. Naštěstí ztráta iluzí byl zdlouhavý a plíživý proces, takže jsem prozatím prožila většinu spokojeného života. A s tím zbytkem už si nějak naložím.
Další věc kterou potřebuju ke spokojenému životu je svoboda. Jak vnitřní, tak vnější. Abych si mohla žít co nejvíc po svém, tak jak je mi libo.
Potřebuju mít někoho, kdo mě obejme, pohladí a pochová.
Potřebuju mít kolem sebe přírodu a zvířata.
Potřebuju mít dostatek peněz, abych nestrádala a měla zajištěné základní (i vyšší) životní potřeby.
Protože jsem tohle všechno tak nějak po celý život měla, byl můj život doposud spokojený.
|
| Fern |
|
(2.2.2024 12:32:48)
Nepojmenovala bych to ztratou iluzi,ale jde o obyc.zrani osobnosti. U me k tomu take doslo,ale nevedlo to k nespokojenosti,nybrz k poznani.A vyuzivam toho ve svuj prospech.
Svoboda byti je pro me velmi dulezita,v klas.zamestnani jsem se tak uplne necitila ve sve kuzi - podobne jako na tabore,ktere jsrm jako dite nenavidela;zcela jsem se proto nasla a oddechla si a byla stastna,az jsem zacla pracovat na ZL.
|
|
|
| Čumča. | 
|
(2.2.2024 19:40:48)
mně to vámi zmiňované příliš nesedí (narodit se do dobré rodiny, s dobrým zdravím a dobrými geny a mít štěstí)...protože kolem sebe vidím, že ti, co mají svůj život s výše uvedenými benefity, si toho moc vysoko necení
je to až legrační
|
| Zasjaj. |
|
(2.2.2024 19:51:13)
Že jo, Čumčo. Slyšela jsem kdysi ňákého odborníka ( přes štěstí) v rádiu. Říkal něco v tom smyslu. Jako že dlouhodobá stabilita a uspokojení všech základních i dalších potřeb nedělá lidi šťastným. Skórují hůř než lidi, kteří to všechno nemají.
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 20:07:30)
Zasjaj, no jo, kolik mladých, krásných, zdravých, úspěšných a bohatých lidí si ničí život alkoholem, drogami, promiskuitou, kolik má deprese. Přitom objektivně mají všecko.
|
| Len |
|
(2.2.2024 20:14:48)
Huso, jenze to jsou ty geny, nastaveni, ktere tam hapruji. Objektivne se to posoudit neda, protoze do mozku cloveka a jeho prozitku nikdo nevidi.
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 20:17:31)
Len, ano, přesně tak. I to, jak žijeme a vnímáme svůj život, jakou máme schopnost cítit spokojenost, jak jsme emocionálně stabilní, to všecko nám určují geny.
|
| Čumča. |
|
(2.2.2024 20:26:08)
Huso, takže nic nemáme ve vlastních rukou, je to všechno o genové loterii, ano?
Já si fakt myslím, že ne.
|
| Len |
|
(2.2.2024 20:35:10)
Cumco, ve svych rukou mas to, jak vyuzijes to, co ti byla dano. No a pak je to jeste o stesti, bud nahode nebo osudu, co ja vim.
|
|
| Stará husa |
|
(2.2.2024 20:51:58)
Čumčo, řekla bych tak 80:20, geny versus vlastní snažení.
|
| byvala radka |
|
(12.2.2024 11:13:59)
ja bych tem genum tolik nedavala, viz epigenetika a jine
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(2.2.2024 20:23:51)
Záleží na prožívání, s manželem žijeme stejně, já se radují z každé blbosti, na všechno se těším, užívám si to, on má po tchyni, která pořád bědovala, pesimistické nastavení, navíc je pedant.
Například se stejnou částkou na účtu si já připadám bohatá, on že každou chvíli skončíme pod mostem.
Nevím, jestli je to výchovou nebo genama.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(2.2.2024 20:15:33)
člověk nejvíc ocení to, o co se sám nějak zasadí - toho si váží
proto je dobré si přát, mít sny a nějakým pomalým tempem si je realizovat (reálné sny myslím)
posledně tu zaznělo, že mít touhy, sny je rouhání a nepokora
já tenhle apel na skromnost nikdy neměla ráda, hlavně dětem a mladým není dobré tohle vtloukat do hlavy
|
|
|
| Len |
|
(2.2.2024 20:12:51)
No, to nevim, takove lidi neznam. Lide s dobrym rodinnym zazemim, zdravim, geny a obecnym nastavenim si toho v mem okoli ceni velmi. Zvlast pokud jim byla do vinku dana empatie, protoze vidi jine pripady v okoli.
|
| Čumča. |
|
(2.2.2024 20:18:14)
Len, říkají to jako nějakou očekávanou mantru (že je na místě si to myslet a dávat najevo), anebo to tak skutečně cítí?
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(3.2.2024 9:33:58)
"narodit se do dobré rodiny, s dobrým zdravím a dobrými geny a mít štěstí...protože kolem sebe vidím, že ti, co mají svůj život s výše uvedenými benefity, si toho moc vysoko necení"
To bude specifickým okolím kolem tebe. Nemyslím, že by to platilo obecně.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(4.2.2024 18:37:49)
"mně to vámi zmiňované příliš nesedí (narodit se do dobré rodiny, s dobrým zdravím a dobrými geny a mít štěstí)...protože kolem sebe vidím, že ti, co mají svůj život s výše uvedenými benefity, si toho moc vysoko necení"
No proto k tomu ještě patří "nepos.at si to"
Jinak jasné je, že si člověk víc váží toho, co si vydobyde, ale já vidím rozdíl mezi "mít spokojený život", "být šťastný" a "vážit si toho, co mám"... Jako je super mít všechno tohle, ale ne vždy se to společně dostaví
|
|
|
| Drypetis |
|
(2.2.2024 20:14:22)
Tohle není jen na samotném jednotlivci, hodně taky záleží na tom, jací lidé vám zkříží cestu a jakou budou hrát roli ve vašem životě, ať pozitivní nebo negativní.
|
|
| Saamajna |
|
(3.2.2024 8:15:01)
Na to je asi hodne zpusobu, podle povahy, ne?
Mne funguje nic neocekavat.
Byt vdecna za kazdej den zivota, kdy nemam hlad a mam relativne jistou strechu nad hlavou, nemam (velky) bolesti a mam okolo sebe dobry lidi.
Spokojenost nevidim jako byt stastna, stastna jsem v momentech, obcas i nestastna ale vim, ze ty momenty pominou.
Snazim se o tu spokojenost.
Ted jsem si vzpomela na to s tim rybarem u more a byznysmenem, co mu drzi prednasku o uloveni co nejvice ryb, koupeni vice lodi, postaveni fabriky ... - "a pak muzu celej den sedet na plazi a koukat na more".
Rybar na to "Ale to ja delam uz ted".
|
| 77kraska |
|
(3.2.2024 8:38:42)
Saamajana, ja jsem vzdycky videla rozdil mezi tim rybarem a byznysmanem v tom, ze kdyz se byznysmenovi neco "pokazi", tak si muze zaplatit pomoc, napr. skvelou lekarskou peci, taky si muze zaplatit dobre skoly pro deti atd. .....ten rybar pujde do mistni nemocnice, jeho deti pravdepodobne nebudou mit zadne skvele skoly, ledaze by byly mimoradne nadane atd.
|
| Saamajna |
|
(3.2.2024 8:48:17)
Sedmi,
Jo, byznysman by mel prostredky na vyreseni vsech moznych (i nemoznych) komplikaci ve svym zivote, v zivote svych deti, vnoucat pravnoucat...
Rybar doufa nebo spis ani nepremysli nad moznyma komplikacema.
Jako zviratko.
Ale kam nas jako lidstvo dovedlo byznysmenovo "mysleni"..?
|
|
| Saamajna |
|
(3.2.2024 8:53:40)
Ja videla a i ted vidim, jak to nekdy dopadne v rodinach "zajistenych", co se honili za hromadenim a jistotama.
Nekde je potreba rict STOP, TO STACI.
A kdo to vidi a umi, ten pak zije spokojene.
Si myslim...
|
| Stará husa |
|
(3.2.2024 9:20:47)
Jako ve všem, ta i v tomto platí "přiměřeně, přiměřeně". Ani být úplný luzr, ani furt jen makat, honit se a shromažďovat prachy.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)