Ruth |
|
(14.8.2020 7:52:23) Postoj maminky "ty můj hodný, drobný, introvertní" se mi zdá dost větším problémem než partička sígrů.
|
Beat |
|
(14.8.2020 7:56:04) Souhlas s Ruth.
|
|
Kaliope X |
|
(14.8.2020 7:59:10) Mě zase děsí věta nemůžu tam být s ním, abych zasáhla. Jak se má naučit takové situace zvládat, když ví, že přítomná maminka vždycky zasáhne, pak samozřejmě neví, jak řešit. Vysvětlovat, nabízet možnosti řešení, zkoušet si nanečisto a vybírat akce dle povahy dítěte.
|
K_at |
|
(14.8.2020 8:25:47) Anno, ještě dodám - dobře si vybírat, co řešit. Jsou děti, kterým sáhodlouhé řešení věcí absurdně někdy nepomůže. Jen to přiživí.
|
Kaliope X |
|
(14.8.2020 8:32:15) Kat, tak to považuji za samozřejmost, že první, co se dozví je, že se s někým nedomluví a je lepší odejít a nevšímat si.
|
|
|
|
sovice |
|
(14.8.2020 8:13:45) Ruth,
u zakladatelky nevidím to tvé "ty můj", ale prostý popis; takové děti prostě jsou. Mám hodnou, drobnou, introvertní dceru, naštěstí zároveň sociálně dostatečně zdatnou, tyhle potíže jsem v nějaké větší míře neviděla (ale taky se mi s nimi mohla prostě nesvěřit, co já vím). A tak jako maminka "sígra" musí řešit, jak dítěti vysvětlit, že každá impulsivní pitomina nemusí pobavit i ostatní a že existuje hranice mezi zábavou (která je všeobecná) a ubližováním (které je zábavou jen pro někoho na něčí úkor), tak maminka dítěte z druhého konce spektra prostě řeší, jak pomoct s jeho problémem.
Mimochodem, kluci těchto povah to mají těžké. "Hodné holčičky" jsou zde sice považovány za nekreativní poddajné šprtky, ale aspoň ty učitelky je vesměs mají rády a ve třídě jich bývá dost na "spolek". "Zlobivé holčičky" jsou ty správné, ten truc kluka. "Zlobiví chlapečci" jsou ok. "Hodní chlapečci" to schytávají nejvíc. Je fajn, když mají rodiče, kteří jim nevysvětlují, že jsou "jak holka" a mají být drsňáci (takového tatínka dlouhodobě znám, z "hodného chlapečka" podle mého i jeho podílem vyrostl nikoliv "správný chlap", ale mladý muž s depresí).
|
Kopřiva Dvoudomá |
|
(14.8.2020 8:46:49) Taky v tom nevidím nějaké litování a oprašování, ale prosté konstatování. Nikde nevidím, že by ho maminka nějak vykrejvala. A že zasáhne, když je to nad jeho síly, to zasahuju já taky.
Já mám droboučkého kluka, hraje navíc chudák na housle a chodí do baletu (vše z vlastního zájmu). Jsem zvědavá, jak obstojí v první třídě. Má ale dva starší sourozence a celkem se nedá, tak si myslím, že to bude v pohodě.
Na karate by nechtěl, bude si to muset vydržkovat, se vší rodičovskou podporou.
|
kachna_ |
|
(14.8.2020 9:35:26) V tomle jsou sourozenci velká výhoda
|
|
|
|
libik |
|
(14.8.2020 9:19:56) Ruth, přesně
|
|
susu. |
|
(14.8.2020 9:20:56) Ruth, v čem vidíš problém při pojmenování faktu?
|
libik |
|
(14.8.2020 9:24:59) Susu, třeba v tom, že introvert (ať už skutečný nebo domnělý) není postižení? Že je stejně zajímavý a žádoucí jako chlapec, co někomu sebere kšiltovku?
|
susu. |
|
(14.8.2020 9:29:12) Libiku, bohužel, v kolektivu dětí to často znevýhodnění je.
|
|
|
libik |
|
(14.8.2020 10:16:03) Pevalo, ale introvert nepotřebuje školit, potřebuje si mít kam zalézt a být akceptován jaký je.
Moje dítě je už za dětstvím, ale ještě někdy si posteskne , že neumí verbálně zabodovat na fleku a že se jí kolegové ptají "proč je tak tichá"
Tak jí říkám, máš výhodu, jsi tajemná a zajímavá. Nikdy jsem jí netrénovala na extroverta a nedávala na bojové sporty (nevím, jestli je to specifikum introvertů. ale mé dítě tedy kontaktní sporty fakt nesnáší)
Jo asi, jí někdy někdo hodil hodil někam kšiltovku, ale když nezaznamenal žádnou odezvu, brzy toho nechal. A ona sama "bez kšiltovky" přežila docela dobře, jelikož ji nikdo nelitoval, že neumí brát dětem čepičky z hlavy.
|
Lassiesevrací |
|
(14.8.2020 10:19:17) "introvert nepotřebuje školit, potřebuje si mít kam zalézt a být akceptován jaký je."
"Tak jí říkám, máš výhodu, jsi tajemná a zajímavá. Nikdy jsem jí netrénovala na extroverta a nedávala na bojové sporty (nevím, jestli je to specifikum introvertů. ale mé dítě tedy kontaktní sporty fakt nesnáší)"
|
|
susu. |
|
(14.8.2020 10:21:52) Ľibiku, myslím, že většina dětí, ať už jsou introverti nebo ne, chodí za rodiči na radu, když si s něčím neví rady nebo je něco trápí.
|
libik |
|
(14.8.2020 10:26:17) No to chodí.
A rodič buď může zaplakat nad těžkým osudem devítiletého introverta bez kšiltovky a nacpat ho na bojová umění nebo mu říct, že je úplně jedno, že ho nebaví honit se za kšiltovkou, protože je šikovný na něco jiného a příměsťák už beztak v pátek končí.
|
susu. |
|
(14.8.2020 10:29:48) Libiku, ale
"A rodič buď může zaplakat nad těžkým osudem devítiletého introverta bez kšiltovky"
Taky přece nikdo neplakal.
"a nacpat ho na bojová umění "
Je to jedna z možnoastí
"nebo mu říct, že je úplně jedno, že ho nebaví honit se za kšiltovkou, protože je šikovný na něco jiného a příměsťák už beztak v pátek končí."
A taky ho může zkusit naučit nějaké hlášky, jak otravy odpálkovat a to tu taky zaznělo. Protože ne všechny takové akce s kšiltovkou se dějí na příměšťáku, co končí.
|
|
Kaipa |
|
(14.8.2020 10:29:50) Tohle je řešení pro dospělého. A mám obavy, že končící příměšťák nic neřeší. Ale radu bohužel nemám.
|
libik |
|
(14.8.2020 10:37:50) Dobře, víte to lépe než já.
Akorát, že mě doma spí nezamindrákovanej introvert, co nikdy neprošel školením, jak být "jako oni", jelikož to nejde.
A je mu fajn.
|
susu. |
|
(14.8.2020 10:39:41) Libiku, ale přece vůbec nejde o to, "jak být jako oni". Ale o to, jak s poradit v nepříjemné situaci, kdy si dítě samo neví rady.
|
libik |
|
(14.8.2020 10:45:43) Fakt asi myslíte, že dítě mírnější povahy vycvičíte na drsňáka, co si poradí, až mu zase nějaký šibal vezme čepici?
|
K_at |
|
(14.8.2020 10:49:04) Libiku, není třeba cvičit drsňáka.
|
libik |
|
(14.8.2020 10:53:00) Já vím , Kat, je třeba nacvičit , aby dítě rychle a pohotově reagovalo na dětské blbosti.
Jenže ono není ten typ, takže až po ročním tichým neradostným absolvování bojových sporů (tyhle děti ledacos skousnou) mu někdo vezme třeba kecku a bude se s ní honit po třídě, bude si připadat jako dvojnásobný idiot.
|
K_at |
|
(14.8.2020 10:57:59) Libiku, naprosto špatně. Dítě, pokud se povede nějakým způsobem zapůsobit, se přestane cítit jako bezmocný mrňous. Tudíž se ho podobné věci tolik netýkají. A je si vědomi, že když by šlo do tuhého, umí si se situací asi poradit. Nebo se někoho zastat. Jde o sebedůvěru a jistotu.
|
libik |
|
(14.8.2020 11:40:06) Kat, tak pokud jsi ve své praxi viděla tiché povahy (nemám to zprofanované slovo introvert ráda), co se jim tréninkem povedlo zapůsobit, nemohu ti oponovat.
Já si ale myslím, že je to sci-fi a že lepší cetsa je nedělat nedostatečnost z toho, že "včas a řádně" nepůsobí.
|
Monty |
|
(14.8.2020 11:47:54) Libiku, no, moje dítě znáš, ne že by ho někdo posílal na judo, ale většinu sociálních dovedností nabylo tím, že šlo ve třech letech na full time do školky a muselo se tím holt nějak popasovat. A celou tu dobu ve školce jsem poslouchala, jak tam nemá být, že by mu bylo mnohem lépe v nějaké "speciální". Plus tlaky na to, že by rozhodně nemělo jít do "normální školy".
|
|
K_at |
|
(14.8.2020 11:49:21) Libiku, tichá povaha vůbec neznamená slabost. Naopak některé děti jsou tiché, nenápadné a klidné. Ale dokáží v klidu a sebevědomě vyřešit leckterý spor. A umí to efektivně právě kvůli té vnitřní sebejistotě. Tichost a nenápadnost nejsou problém. Problém je ustrašenost a nejistota. Pro dítě. Každýmu je blbě, když je nejistý a má pocit, že s ním okolí voře.
|
|
susu. |
|
(14.8.2020 11:51:03) "lepší cetsa je nedělat nedostatečnost z toho, že "včas a řádně" nepůsobí."
Libiku, ale o tom to vůbec není. Je to tom, že to dítě ti pak doma brečí, že mu zas někdo dělal něco nepříjemného a ono si nevědělo rady nebo o věci, co ti chybí. Nejde o "řádné a včasné působení", ale prostě o přežití. Tys to nikdy nezažila, co?
|
libik |
|
(14.8.2020 11:56:34) Susu, já hovořím o mentální podpoře tichého dítěte tím způsobem, že mu nebudu dávat metu "naučit se bránit a reagovat"(což nejde naučit), ale nic si z toho nedělat a tím přestat být terčem podobných srandiček.
Zkušenost mám s tichým vlastním dítětem.
|
susu. |
|
(14.8.2020 11:58:37) Libiku, cesta je ho zkusit naučit se bránit, ať už aktivně nebo pasivně. A co když ho nenaučíš ani to nic si z toho nedělat - viz moje dcera?
|
libik |
|
(14.8.2020 12:16:13) Susu, mně nevyhovuje předpoklad výcviku dítěte k obraně před normálními spolužáky (nebavíme-li se o šikaně)
Proč přesně se vaši introvertní děti trápí? Není to pro čepičku ani nic podobného, trápí je, jak je (ne)přijímá kolektiv, touží po tom být taky ve středu dění a mít autoritu.
Jenže nemají potenciál bavičů(v levelu dětských pitomých zábaviček), mají však jiné přednosti.
Základem je, nedělat z nich postižené a korigovat jejich představy o tom, jak se uplatnit a hlavně je nechat žít.
|
susu. |
|
(14.8.2020 12:19:22) Libiku, zažilas to ty sama nebo se svým dítětem?
Protože nikdo z toho dítěte nedělá ani nemíní dělat postižené, jen dnes a denně musí řešit nové a nové problematické situace, klidně několik let, se smutným dítětem, které to trápí a chce (nějak) pomoc.
|
libik |
|
(14.8.2020 12:23:28) Bodejď by ho to netrápilo, když ty to pokládáš za hendikep.
Jinak Susu, 4x jsem popsala konkrétní osobní zkušenost s dítětem, které je skutečné tiché a samotářské.
|
susu. |
|
(14.8.2020 12:28:09) "Bodejď by ho to netrápilo, když ty to pokládáš za hendikep."
Ale houby, já reaguju na smutné a utrápené dítě, o tom že by mělo být hendikepované jsem mu nikdy nic nevykládala a ani jsem si to nijak moc nemyslela.
ty píšeš o svém tichém dítěti, ale nějak mi uniklo, jestli ti ho trápili.
|
libik |
|
(14.8.2020 12:32:50) Susu, ty jsi sama napsala, že mírná povaha je nevýhoda.
Jinak tedy nechápu tvou otázku "jestli tě ho trápili"
Moje dítě žije v normální společnosti mezi normálními lidmi a předpokládám, že ani ty tomu svému nevyhledáváš záměrně prostředí trapičů.
Jistěže ho asi (jako každé dítě bez ohledu na povahu) občas něco (někdo) "trápí". Ale takový už je život.
|
susu. |
|
(14.8.2020 12:41:24) Libiku, jsem přesvědčená, že mírná povaha je ve školním kolektivu nevýhoda (ne že je to postižení), protože může častěji vést k pro dítě nepříjemným situacím, pokud se sejde nevhodný třídní kolektiv atp. Takže nikdo nevyhledává pro své dítě společnost trapičů, ale když se ve třídě takoví trapiči objeví, tak může být tiché a nesmělé/nejisté/nesebevědomé/snadno vydrážitelné/... dítě docela v průseru. A většina matek z dítěte nedělá chudáka, ale snaží se mu normálně pomoci jakýmkoli způsobem, který ji napadne a vypadá, že by pomohl. Ať jsou to rady k chování dítka, práce na jeho sebevědomí, sport, vlastnoruční zmlácení agresora (ne, neschvaluju to, aby to zas někdo blbě nepochopil), zapojení sourozenců,.... Možností je mnoho, ale funguje jen něco a jen když máš trochu štěstí.
|
Ropucha + 2 |
|
(14.8.2020 13:02:37) "nejisté/nesebevědomé/snadno vydrážitelné/"
Přesně tak. Je úplně jedno, jestli je dítě hlučné nebo tiché. Podstatné je, jestli je vyrovnané, rozumí fungování dětského kolektivu a umí komunikovat, když je třeba. Když reaguje špatně, bude se stávat cílem provokací. Smečka to zkusí na ledaskoho, to není třeba si brát osobně, to je normální, podstatné je, jak dotyčný zareaguje.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
kosatka2 |
|
(14.8.2020 12:39:41) Mně je taky divná představa výcviku introverta, jak hmaty a kopy sejmout sociálně zdatné spolužáky. Myslím, že u nich ve třídě se něco takového stalo, klukovi ruply nervy, že mu furt někdo něco dělal, a měl průšvih zase ten kluk, protože vybouchl a reagoval přehnaně.
Sama jsem začala dělat bojový umění až v dospělosti (z nouze - jiný sport v ten den a čas nebyl) a určitě bych to na nikoho nepoužila ani v dětství. Trénuju se samejma dospělejma introvertama a spíš všichni bojujeme sami se sebou, parta plachých (asi jsme nakazili i trenéra). Bojovej sport u nás dělá dítě - extrovert. Miluje na tom přesně to, co sourozenci - introvertovi vadí (introvert to vyzkoušel a nechtěl, preferuje individuálnější pohyb ve skupině).
Na různý záškodnický srandičky od spolužáků má introvert hlášku: "Tyhle trapný hry s váma nehraju" (nebo něco na ten způsob, spíš pasivní agrese). Řekla bych, že ale někdy může být problém i opak, chce být do hry zatažen, ale neví, jak se zapojit.
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(14.8.2020 12:52:11) "Tyhle trapný hry s váma nehraju"
kosatko, to bývala moje zbraň jen jsem byla osobnější a ironičtější... "hm, ty jsi frajer, když dokážeš sebrat holce čepici... a dokonce umíš házet? no tak ukaž, hop... no to nebyl zrovna povedený hod, možná bys měl víc trénovat, jestli chceš, tak si tu čepici ještě nech, trénink ti prospěje..." - jenže to není cesta pro stydlivé dítě, ale jak říkám, mému stydlivému dítěti pomohlo si na to jen vzpomenout - čepici sice hned nedostala, ale necítila se jako pitomec, tím se v její mysli stal ten, kdo je tak ubohý, že jí tu čepici sebral... ve výsledku ji to netrápilo a sběrače čepic to přestalo rychle bavit... dnes se mi to občas vrací, když udělám nějakou nepředloženost, dcera se na mne podívá a pronese "móc dospělé, opravdu"
|
susu. |
|
(14.8.2020 13:00:02) Rose, právě, to není cesta pro stydlivé dítě.
Já samozřejmě (když jsem byla malá) viděla, jak jiné děti se tak chovají, ale já to prostě neuměla, nedokázala jsem tu hlášku říct, nebo i jo, ale rozhodně nebyla tak sebejistá, jak bylo třeba, takže stejně nefungovala. Já sázela na neutrální tvář, i když mi vevnitř bylo hrozně. No a dceru jsem to hrozně chtěla naučit, a taky bez výsledku, ale ona si toho trápení, na rozdíl ode mě, užila o dost víc, ona nedokázala být aspoň naoko neutrální, dala se vytočit.
|
|
|
Lassiesevrací |
|
(14.8.2020 12:58:15) Taky si myslím, že kontaktní sport nemusí být na překážku a nevylučuje se s introvertní povahou. Pro mě byl spíš problém týmový sport. Buď jsem měla obavy, že někomu něco kazím, nebo mě naopak štvalo, že někdo z týmu postupuje jinak, než bych to udělala já. Což mě frustrovalo.
|
susu. |
|
(14.8.2020 13:01:04) Já si o sobě myslím, že jsem spíše introvert a bojové sporty se mi vždy líbily.
|
|
|
|
NovákováZ |
|
(14.8.2020 20:01:39) Libiku jsem původně tiché dite a naprosto s Tebou souhlas👍👍
|
|
|
|
|
susu. |
|
(14.8.2020 11:56:55) Taky jsem se tenkrát dcery ptala, jestli se to děje i jiným dětem ve třídě, prý jo, ale míň.
A na můj dotaz na jednu konkrétní holčičku, o níž vím, že je mnohem klidnější a tišší než moje dcera, jsem se dozvěděla, že jí moc ne. Nepamatuju si, jak to dcera přesně řekla, ale že ta holčička si takových věcí moc nevšímá, že se s ostatními určitě o nic netahá a že je jí to dost jedno, že počká, až jí to vrátí. A na můj dotaz, proč to tak nedělá taky, mi dcera řekla - ale já to nevydržím, mě to strašně vadí.
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(14.8.2020 12:42:25) "pokud jsi ve své praxi viděla tiché povahy (nemám to zprofanované slovo introvert ráda)"
Introvert neznamená tichá povaha. Ten termín se v poslední době nadužívá v nesprávných významech, to je pravda, nicméně to nic nemění na tom, že introverze existuje. Ale tichá povaha to fakt není.
|
libik |
|
(14.8.2020 13:05:16) Ropucho,
ano, na Rodině se termín introvert nadužívá, to je pravda.
Pokud jsi chtěla říct, že chlapeček, co vymyslel tu báječnou legraci se sebranou čepicí, mohl být introvert, tak jistě mohl. Ale vsadím se, že chlapeček, kterému ji vzal a trápí ho to, bude "tichá povaha", že Protože pokud ten hošík zmlátil vyzyvatele a vymyslel protiakci, tak netuším, co ho trápí
|
Ropucha + 2 |
|
(14.8.2020 13:15:09) Libiku, tichý chlapec v případě konfliktu může úplně tiše zasadit ránu, v tom to opravdu není. Kolik zamindrákovaných tichých chlapců už bylo souzeno za vraždu ...
|
libik |
|
(14.8.2020 13:18:20) Tak je ten chlapeček tichej (vrah či nevrah) nebo není tichej????
(původně jsi mi vytkla termín "tichá povaha")
A ještě bych dodala, že tichá povaha nemusí být zamindrákovaná a " to je tak všechno, co jsem vám chtěl říct" (Forrest Gump)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
susu. |
|
(14.8.2020 10:51:04) Libiku nejde o výcvik na drsňáka, ale naučit se bránit, myslím, že u nějterých dětí to i jde, no a já píšu, že nám se to teda nepovedlo ani takto.
|
|
|
|
|
|
|
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(14.8.2020 10:25:13) libik, trochu mě překvapuje tvůj dvojí metr... pražské nány odsoudíš, protože tě trápily ve věku puberty a devítileté dítě se nemá vylamovat z toho, že se cítí mezi dětmi nepříjemně? nikdo neříká, že se má synáček naučit brát kšiltovky, ale je prostě fakt, že je fajn ho zavčasu naučit, jak si nenechat ubližovat a že když se s něčím nepříjemným setká, nemá si to v dušičce uchovávat jako trauma, ale naučit se to zpracovat (především vnitřně)... klidně tím, že si samo sobě řekne, že jsou to nevyspělí pitomci a chyba je na jejich straně a ne na jeho... ono totiž introvert neznamená jen to, že nechce komunikovat s okolím, ale občas je introvertovi prostě nepříjemné jakékoliv narušení soukromí a s tím se prostě musí naučit žít...
|
K_at |
|
(14.8.2020 10:33:31) Rose, přesně přesně.
|
|
libik |
|
(14.8.2020 10:35:13) Ježiš, to jsem zase něco řekla
Nicméně, když už jsi to tak hezky použila, tak jo, je to vlastně příklad toho, co říkám. Mně totiž rodiče nenahnali na krav magu ani mě nenutili zvládnout pražský místopis na úrovni taxikářské licence (pro ty, co nečetli, příběh byl o tom, jak mě škodolibé spolužačky zavlekly v hlavním městě), ale řekli mi, že jsem dost dobrá i když zvládnu jen MHD krajského města, kam mi dovolili přestoupit.
Nepředělávali mě.
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(14.8.2020 10:40:45) no vidíš, možná, kdyby ti rodiče vysvětlili, že pražské nány jsou malé nány, co nemaj rozum a jsi skvělá, že ses dokázala zase najít, že pražské nány jsou jen hloupé a časem z toho vyrostou, koupila by sis mapu prahy, naučili by tě v ní číst a tys mohla v pohodě dostudovat v praze a na to město bys dodnes vzpomínala s jiskrou v oku, jako na místo svého studování a svědka tvého dospívání...
|
|
|
|
|