Jestli se mu to stává v jednom kolektivu opakovaně ( např škola), pomůže kolektivem respektovaný ochránce.

Po nástupu na 8G mi tiché, introvertní dítě chodilo domů smutné, pak už ani nechtělo říkat, co mu zase kdo dělal. Nejdřív jsem vysvětlovala, že to je jen hra, že nejsou zlí atd a všechno k prdu. Pak to vzal do ruky o 7 let starší brácha. Nešel do té třídy on, poslal tam dva svoje spolužáky, jednoho hezouna, kterého milovaly všechny holky z gymplu, druhý dělal nějaké bojové sporty. O přestávce přišli do třídy, sedli si k mému dítěti na lavici a bavili se s ním jak staří dobří známí. Při odchodu se rozhlédli po třídě a zeptali, který je Pepa (ten ubližoval nejvíc). Jen pokývali hlavou a šli, žádné násilí, žádné výhružky, ale bohatě to stačilo. Pepa pochopil, že nad mým naivkou někdo drží ruku a nechal ho být. Problém vyřešen během 10minut.