Analfabeta |
|
(23.9.2019 8:55:10) je to možná mimo mísu, ale já bych třeba nechtěla být v kůži dítěte, které je sourozencem těžce tělesně postiženého. Jo, chápala bych, že jemu se musí pomoct víc, ale bylo by mi líto, že rodiče se věnujou hlavně jemu a třeba nemůžeme jet na výlet, protože... Ty děti jsem vždycky strašně litovala, že jsou o hodně v životě ochuzení
|
Kudla2 |
|
(23.9.2019 9:40:25) Analfabeto,
a ještě by pak někde od Tebe očekávali, že až oni nebudou, že se o něj postaráš.
|
|
Girili |
|
(23.9.2019 10:00:06) Hmm, no, Analfabeto, asi vsichni se shodnou na tom, ze je lepsi byt bohaty a zdravy, nez chudy a nemocny... Nikdo nechce postizene dite ci sourozence, ale timto zpusobem predjimat, jak to musi mit onen sourozenec tezke... Co treba zapremyslet nad tim, ze rodina muze mit jine hodnoty a k tomu, jak to maji tezke, jim to i neco prinese? I tem zdravým sourozencům. Koneckoncu ani nase zdrave deti nejedou na kazdy vylet, nedostanou vse, po cem zatouzi...
|
Kudla2 |
|
(23.9.2019 11:16:31) Girili,
tak to by byla asi otázka, kterou ten, co to nezažil, může jen těžko zodpovědět.
|
|
Jenda00 |
|
(23.9.2019 12:06:26) Gi, před něco podobného nás kdysi postavil osud (nakonec vše dopadlo dobře), ale jedna z otázek mimojiné byla, jestli tohle můžu udělat statšímu dítěti. Jednou mu tu nechat sourozence, který třeba nebude vůbec vnímat, chodit, přemýšlet atd (te´d trochu tu závažnost přeháním). Nakonec to byl jenom strašák, ale nutil člověka uvažovat i v této rovině. A vím, že kdyby se to opravdu mělo stát, neudělala bych to,právě s ohledem na to starší dítě. Bohužel no
|
|
|
Pole levandulové |
|
(23.9.2019 13:11:52) Analfabeto, já jsem sourozenec tělesně i duševně postiženého bratra. Dávno jsme oba dospělí, ale musím říct, že tam nevnímám žádnou pachuť, nejspíš díky tomu, že rodiče ho nijak neprotežovali a hlavně, nikdy jsem od nich neslyšela, že očekávají, že se o něj budu starat, nahradím je v jejich roli až oni nebudou moci atd. To považuji za to zásadní, že nepřehazovali svůj problém s jeho budoucností na mně. On žije v DOZP, já jsem jeho opatrovník, ale to není nijak náročná činnost a dělám jí dobrovolně a ráda. Ovšem představa, že bych ho měla zahrnout do společného bydlení s mou rodinou je nemyslitelná. Co se dětství týká, našlo by se pár věcí, které jsem neměla ráda, např. trávení víkendů při jeho návštěvách v nehezké lokalitě na severu Čech, kdy se za ním jezdilo, máma ho krmila jak husu a já se nudila, protože tam absolutně nebylo co dělat, ale to jsem brzy nahradila četbou a přežila to tam. Byl to jen krátký úsek mého dětství. A na výlety nebo dovolené jsme jezdili bez něj,protože nesnesl slunce, prakticky tam žádné omezení z jeho stavu nebylo.
Jinak co se tématu týká - nemyslím si, že řešení je hledat vždy chyby na tom úspěšném, aby se to vyvážilo. Prostě někdo se rodí více jako dítě štěstěny a někdo méně, není to nárokové a je potřeba se s tím naučit žít, ale proč preventivně srážet toho, kdo je objektivně šikovnější? Ocenit to, co se povede je dobré u obou, ale proč k tomu hledat rovnou i chybu, aby to tomu nešikovnějšímu nebylo líto? To mi přijde jako medvědí služba tomu méně úspěšnému, zbytečné chlácholení, to raději pomoci zažít také úspěch.
|
Kudla2 |
|
(23.9.2019 13:21:27) "nemyslím si, že řešení je hledat vždy chyby na tom úspěšném, aby se to vyvážilo. Prostě někdo se rodí více jako dítě štěstěny a někdo méně, není to nárokové a je potřeba se s tím naučit žít, ale proč preventivně srážet toho, kdo je objektivně šikovnější? Ocenit to, co se povede je dobré u obou, ale proč k tomu hledat rovnou i chybu, aby to tomu nešikovnějšímu nebylo líto? To mi přijde jako medvědí služba tomu méně úspěšnému, zbytečné chlácholení, to raději pomoci zažít také úspěch."
Přesně tak.
Ale klíčové si myslím že je, ty "úspěchy" furt tak neřešit a neprožívat, a hlavně neporovnávat.
A srážet KOHOKOLI je zločin. Pokud někomu něco jde líp, tak snad doprčic není řešení snažit se ho nějak podkopnout.
|
|
|
|