S tím úspěchem - dlouho mi přišlo smutný, když jsem četla o nějaký třeba prvorepublikový herečce, že se vdala, měla děti a přestala hrát. Bylo mi jí líto a říkala jsem si, že škoda, že zahodila svou šanci na práci. A pak jsem četla nějaké vzpomínky herečky Evy Gerové, která přesně to udělala a říkala, jak to bylo dobře, protože její slavnější kolegyně se nevdaly a neměly děti a pak jim bylo na stará kolena smutno. Ona sama se dožila hodně vysokého věku v poměrně aktivním stavu, pak dělala knihovnici a evidentně toho nikdy nelitovala.

A pak jsem četla vzpomínky Adiny Mandlové nebo knížku o Nataše Gollové, které se kvůli kariéře vzdaly rodiny, a to zdaleka tak spokojeně nevyznívalo.

Trošku mi to v tomhle směru otevřelo oči, jak je to s tím úspěchem vlastně relativní..