| Tragika | 
 |
(22.4.2019 23:16:44)
Plán je věc jedna a realita zase druhá. V paměti mám film, kdy univerzitní profesorka při každodenním běhání zjistí, že neví, kam doběhla. Ano, je to místo, kam běhá denně a přece jej nepoznává. Zkrátím to. Alzheimer, dezorientace, úniky moče... Taky byla připravená skončit to, až bude situace neúnosná. Připravila si prášky, napsala si, kam je dala. Bohužel tuto informaci nebyl její mozek schopen udržet víc, než pár sekud. Ze sebevraždy tedy sešlo.
Můžeme si tady rozprávět o tom, jak máme všechno ošéfované a pak? Realita nás mnohdy zaskočí.
|
| Velšice | 
|
(23.4.2019 6:48:43)
Tragiko, znam, to byl moc hezkej film.
|
|
| angrešt |
|
(23.4.2019 10:56:33)
Sebevraždu z důvodu těžké nevyléčitelné nemoci s lékařskou prognózou dožití cca 3 - 6 měsíců zvolil bývalý partner jedné mé kamarádky. Napsala o tom román (Blízko obzoru).
Ona o jeho rozhodnutí věděla předem, připravil ji na to, rozloučil se s ní, ale říkala, že sama byla dost rozpolcená, jestli to tak je horší nebo lepší, jak pro něj, tak pro ni. Nechci psát víc podrobností, jednak bych moc spoilovala tu knížku (kdyby ji náhodou někdo plánoval číst), a hlavně jsou některá její vyprávění o jeho rozhodování důvěrná a psát veřejně je nemůžu. Každopádně on volil sebevraždu a velice pečlivě si ji připravil, aby nezatáhl další lidi do pocitů viny. Tedy de facto účasti na vraždě, jako je tomu u euthanazie.
Hodně lidí tu směšuje euthanazii s asistovanou sebevraždou. Euthanazie je aktivní přímé zabití dotyčného jinou osobou. Asistovaná sebevražda podání smrtících prostředků dotyčnému, aby jimi svůj život ukončil sám.
Asistovaná sebevražda stojí kdesi mezi tím, míra podílu a následných pocitů viny je asi menší. I když i to je otázka, opět připomínám pro zájemce, protože tady to zapadlo, že je přesně tomuhle (včetně pocitů viny toho, kdo se spolupodílí) tématem koference ČLK 14.5.
|
| Kudla2 | 
|
(23.4.2019 10:58:37)
Angrešte,
neříká Hippokratova přísaha naprosto jasně, že lékař nesmí pacienta zabít?
|
| angrešt |
|
(23.4.2019 11:03:36)
Kudlo, Hippokratovu přísahu žádný lékař v ČR neskládá. Zavazoval by se tím k dosti obskurním věcem:)
A sponze absolventů medicíny to neobsahuje. Nejblíže téhle problematice je v ní tahle část. " budete podle svých možností a svého nejlepšího svědomí řídit život zdravých i nemocných vždy jen k jejich prospěchu, že zachováte svůj život a své lékařské umění čisté a bez jakéhokoli provinění a že budete mít na zřeteli jen dobro člověka, ... "
Sponze podle mě euthanazii ani asistovanou sebevraždu principiálně nevylučuje. Ale nejsem právník, takže si půjdu poslechnout právě i právníkův příspěvek na zmíněné konferenci.
|
| Kudla2 |
|
(23.4.2019 11:05:19)
Zabití člověka nebo spoluúčast na něm není provinění?
|
| angrešt |
|
(23.4.2019 11:10:09)
Kudlo, to já nevím, co k tomu říká právní výklad.
Z hlediska mého vlastního svědomí by to provinění s nejvyšší pravděpodobností bylo (tj. jsem přesvědena o obecné nemorálnosti euthanasie, ale nevylučuju, že bych se mohla setkat se situací, která by moje přesvědčení pro tu konkrétní situaci změnila a koneckonců i proto jsem se na tu konferenci přihlásila, abych se mohla lépe zorientovat a třeba svoje názory nechat i ovlivnit), ale moje svědomí není určující pro právo ČR:)
|
| Kudla2 |
|
(23.4.2019 11:48:51)
Angrešte,
já si umím představit, že někdo blízký při pohledu na něčí nesnesitelné utrpení toho dotyčného, obrazně řečeno, zadusí polštářem a bude z hlediska svého svědomí naprosto v pohodě, ale mělo by to dle mě zůstat na takto individuální bázi svědomí (a rizika) toho jednotlivého člověka.
Měla bych strach z nějaké institucionalizace a veřejného pardonu, a to bez ohledu na to, co k tomu nějakej právník vymyslí (nepochybuji o tom, že chytrej a schopnej právník dokáže vymyslet velmi přesvědčivý argumenty).
|
| angrešt |
|
(23.4.2019 11:57:43)
Kudlo, myslím, že v tomhle s Tebou nejsem ve sporu, k obecné legalizaci euthanazie se stavím odmítavě (nedávno jsem i o tomhle vyplńovala dotazník, který mi poslali z ČLK), u asistované sebevraždy mám asi trošku volnější přístup...ale obecně jsem prostě nejistá a cítím, že si svoje názory potřebuju víc utřídit a potřebuju k tomu víc informací. které mi doufám, aspoň trochu, idé jako psychiatr, patolog, zakladatelka hospiců, filosofka v oblasti lékařské etiky a koneckonců i ten právník pomůžou najít.
Jinak co se týká toho indiviuálního "pohledu na trpícího blízkého" - i tohle výše zmíněná kamarádka řešila (a tohle napsala i do knížky, tj. můžu to psát veřejně) - váhala, jestli svého partnera nezabít shozením z výšky (v době, kdy už věděla, že on je rozhodnutý pro sebevraždu). A neudělala to, ne ani kvůli svému svědomí, ale kvůli tomu, že věděla, že on jí absolutně důvěřuje a nechtěla, aby poslední, co on zažije, byl pocit zneužití té důvěryx z její strany.
Co se týká mně osobně v tomhle směru, chválabohu jsem zatím v takové situaci nebyla, nevím, prostě nevím. Neznám sama sebe natolik, abych se odhadla v natolik mezních situacích, nevím, nakolik by to můj pohled na euthanazii mohlo změnit.
|
| libik | 
|
(23.4.2019 12:09:15)
Angrešt, já si myslím (věřím) že v mnoha případech k nějaké tiché dohodě mezi rodinou, trpícím pacientem a ošetřujícím lékařem dojde. Akorát ne tak, že se dělají ty slavností rozlučovačky s blízkým nebožtíkem.
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(23.4.2019 11:12:28)
"Zabití člověka nebo spoluúčast na něm není provinění?"
dráždí mě tahle rétorika... asi jako odsoudit (morálně) prodavačku v cukrárně, že prodává tlustým lidem dorty...
|
| libik |
|
(23.4.2019 11:31:46)
To je těžký, Rose.
Opravdu se obávám, že pokud nebude v souvislosti s eutanázií mluvit o zabití, stane se z ní časem z morální povinnost umřít "včas"
Podle mě je to slepá cesta k civilizovanosti.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.4.2019 11:58:48)
libik, já zase tak nějak (možná naivně) vidím jako výsostné právo sebe sama ukončit svůj život z vlastního rozhodnutí... mít možnost odejít i v okamžiku, kdy nemám fyzickou sílu to udělat... zdá se mi nefér, že o mém bytí a nebytí bude rozhodovat zákon, který slepě trvá na zachování i v situaci, kdy bytí je pro mne bolestné (fyzicky či psychicky)
|
| angrešt |
|
(23.4.2019 12:40:40)
Rose, myslím, že Tvé výsostné právo ukončit svůj vlastní život Ti v téhle diskusi nikdo neupírá.
Řeč je o požadavku na to, abys měla právo na to, aby tu byl k dispozici jiný člověk ukončující život nikoli svůj vlastní, ale život jiné osoby.
V českém kontextu se tenhle problém občas vyskytuje u interrupcí. Gynekologové mohou odmítat z osobních morálních důvodů provádět UPT. Neděleje se to často a je to vysvětlováno tím, že lékaři, kteří UPT provádět nechtějí, z preventivních důvodů rezignují na celou specializaci gynekologie-porodnictví a vyberou si specializaci bez provádění UPT, protože jinak by samozřejmě byli pod tlakem UPT provádět v rozporu se svým svědomím. Což já sama cítím jako ne tak docela správné, i když dobré řešení taky najít neumím.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.4.2019 13:15:19)
angrešt, hovoříme ale také o okamžiku, kdy nejsem fyzicky schopna provést sebevraždu sama a já říkám, že považuji za správné, aby tu ta možnost byla (asistovaná sebevražda, eutanázie) a aby to umožnil i zákon... tebou zmíněné potraty jsou o tom samém - jsem ráda, že u nás ta možnost je... a chápu, že to není pro každého (gynekologa) a že ne každý lékař by byl ochoten být nápomocen se sebevraždou - to je ale už jiná otázka (a vadí mi předjímání, že takový lékař je pak vrah)
|
| libik |
|
(23.4.2019 13:26:21)
Rose, byla jsem na gynekologii, bylo mi čerstvých 18 a chyběl mi rok střední školy. A byla jsem těhotná. Dostala jsem "nabídku" a cítila jsem se téměř nepatřičně, že jsem ji s díky odmítla.
A tak si představuji, jak je mi podobně "trapné" odmítnout v 90 eutanázii.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.4.2019 13:32:46)
libik, přiznám se, že tohle nechápu... nikdy jsem se necítila nepatřičně, když jsem odmítla (byť dobře míněnou) nabídku...
asi jsem vážně až moc sobecká a vlastní vůli považuju za něco naprosto nedotknutelného 
|
| libik |
|
(23.4.2019 13:39:48)
Rose, tak si to představ
" je vám 18, nemáte maturitu, z čeho budete to dítě živit?"
" je vám 90., máte rakovinu, kdo se o vás bude starat?"
V obou případech někoho potřebuješ, není to o svobodné vůli, jde o důvěru v ty druhé. A ty můžou být přesvědčení, že je lepší jít v 17 na potrat nebo v 90 do penálu. Pokud navzdory normě porodíš, obvykle si to děťátko rodina zamiluje, pokud se ale rozhodneš dožít, jak ti bylo dáno, bude se to jenom zhoršovat (a uslyšíš za zdí, jak mladí nechápou, proč to stále odkládáš, když z toho života nic nemáš)
Pro mě je uzákoněná eutanázie naopak brána k nesvobodě.
|
| Rodinová | 
|
(23.4.2019 13:47:28)
libiku, snad nejde jen o duveru/neduveru, ale o nesnesitelnou bolest a utrpeni, ne ...
|
| libik |
|
(23.4.2019 13:49:21)
Rodinová, jsou tu opiáty, je tu možnost umělého spánku
|
| Rodinová |
|
(23.4.2019 13:53:29)
Jiste, pro pripad, ze nefungujou, ja jsem srab a nechtela bych dlouhodobe trpet bez nadeje.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.4.2019 14:09:34)
libik, opět sáhnu do vlastních zkušeností - babička a dědeček - děda prožil život s jednou nevyvinutou ledvinou, zjistil to až ve velmi pokročilém věku, kdy mu začala selhávat ta druhá, k tomu cukrovka (píchal si sám), občas nějaké kolapsy - došlo to tak daleko, že musel do domova... babička žila ještě nějakou dobu u mých rodičů (u syna), pak to začalo být neudržitelné hlavně psychicky - ozval se alzheimer, babička zapomínala co dělá, potřeba kontroly jak u batolete... přesunula se k dědovi do domova... krátce po té se pokusila o sebevraždu... našli ji "včas", nasadili správné léky - babi přestala protestovat, byla mírná, klidná, všechno jí bylo fuk, děda trpěl čím dál víc, bolesti se zhoršovaly, mozek ale neúprosně fungoval naplno - viděl babiččin mentální úpadek, viděl svou bezmoc, byl unavený... kolikrát mi opakoval, jak by to chtěl skončit, ob den jezdil na celý den na dialýzu, hrozně ho to vyčerpávalo... říkával, že má pocit, jako by chtěl už konečně spát a oni ho pořád budí a nenechají usnout... pak dědeček umřel... babička žije dál, postupně ztrácí veškeré povědomí, "světlé" chvilky jsou čím dál méně časté, ale i tak to znamenalo, že se třeba několikrát během hodiny dozví, že děda umřel, několikrát si to znovu a znovu protrpí... dneska už moc ne, dneska už často neví ani jak se jmenuje, ptá se mě, jestli měla někdy nějaké děti, oblíbená otázka je "kdo je ten chlap" - její vlastní syn (jezdí za ní ob den), neví kde je, kdo je, kdy je... ano, možná je spokojená, dostane najíst, napít, nic moc ji nebolí (léky dostává), nechodí, kálí do plíny, už jí to vlastně nijak nevadí...
já ti nevím, ale dokud ještě byli soběstační, říkávali, že by si jednou přáli zemřít spolu, v klidu, dokud vědí kdo jsou... dost možná, kdyby měl děda tu možnost (fyzicky), udělal by to pro ně pro oba...
pro mne jako vnučku je samosebou "lepší", že babička ještě žije, jen si říkám, že na jejím místě by mne to asi nijak netěšilo a že je lepší, že se toho nedožil děda se svou zdravou myslí...
|
| libik |
|
(23.4.2019 15:52:45)
Rose, to je samozřejmě těžké a smutné, ale zkus si odpovědět, kdy by tedy tito tvoji blízcí měli nebo mohli přistoupit k tomu rozhodnutí, dokud byli zdraví a silní? Já si to nějak neumím představit.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.4.2019 16:00:43)
libik, ten okamžik nastal asi ve chvíli, kdy se o sebevraždu pokusila babička... děda v té době už byl fyzicky neschopný a vím, že kdyby to šlo, požádal by o asistovanou sebevraždu pro oba... on už to sám nedokázal a babičce to "překazili" (a pak už na to neměla zase mentální kapacitu, při koktejlu uklidňovacích léků)...
na jednu stranu je to šílené a cítím pocit viny, jen o tom píšu, ale na druhou stranu musím uznat, že to vidím jako mnohem laskavější řešení...
proto říkám, že asistovaná sebevražda / eutanázie má svůj smysl a nelze to zamítnout s tím, že sebevraždu může spáchat člověk sám...
|
| libik |
|
(23.4.2019 16:18:08)
Rose, a teď si představ ty pocity viny, pokud bys byla poradním hlasem při rozhodování (a nemuselo by jít o verbální přitakání, stačil by mentální souhlas, nevyvracení)
Ono nejde jen o ty , co mají zemřít, jde i o ty co zůstanou.
Můj manžel byl ke konci téměř ochrnutý, nemohl mluvit,jíst a prognoza byla strašná, taky mě napadlo, že..Jednou jsem se ho i nepřímo zeptala (byla jsem u něj, plakala jsem, že trpí), napsal mi textovku "netrpím"
Hele, když zemřel, dávala jsem mu masáž srdce, volala jsem RZ , přesto mám pocity viny, musím s tím žít..
Není to stranda, tyhle hry se životem, fakt bych to nechala na vyšší moci..(a zárověň věnovala maximální úsilí tomu, co píše Angrešt, ponechat nemoci a věku důstojnost)
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.4.2019 16:22:50)
libik, já to chápu, věř mi... sama o sobě si nejsem jistá, jestli bych byla schopna kývnout na odpojení přístrojů, pokud by šlo o blízkou osobu... ovšem být tou osobou já, byla bych ráda za vědomí, že ty přístroje někdo odpojí...
|
|
| petluše | 
|
(23.4.2019 16:34:01)
Libíku, pomáhala jsem se starat o chlapce s Huntingtonovou nemocí. Křeče, nemohl spát, nemohl mluvit, nejdřív byl hyperaktivní během půlroku mentalne úplně odešel. Nevím, pokud bych mohla rozhodnout a věděla bych, že to mám odešla bych dobrovolně. Takovou hrůzu ani vypovědět nemůžu. A byl to přitom moc hodný kluk co studoval souběžně techniku i práva.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(23.4.2019 11:45:59)
Rose,
ale to není rétorika, mně se zase nelíbí relativizování tak vážných věcí, jako je zabití člověka.
Protože jistě si to nějak odůvodnit a omluvit lze, ale nepovažuji to za žádoucí.
Proč to nenazvat pravým jménem a maskovat to za nějaká zmírnění, aby se toho lidi méně báli?
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.4.2019 12:07:47)
kudlo, asistovaná sebevražda či eutanázie je natolik závažná věc, že bych ji nechtěla relativizovat... ale nehodlám relativizovat ani ve smyslu, že člověk, který přistoupí na tu (tak závažnou) roli, bude mít ještě od někoho nálepky provinilce...
pomoc odejít je prostě natolik důležitá, že je nefér se tvářit, že pomáhající je vrah...
|
| Kudla2 |
|
(23.4.2019 12:11:52)
Rose,
ale on JE vrah.
A nepochybuji o tom, že mohou nastat situace, kdy si to ten člověk (který není psychopat) se svým svědomím dokáže srovnat, ale dle mě by to tak mělo zůstat.
Není to úplně totéž, ale kdysi proběhla tiskem aféra, kdy nějaký člověk toužil nechat se zabít a sníst, a jiný mu to splnil. Přesto byl ten druhý odsouzen za vraždu, i když to byla jasná vůle toho zavražděného. Měli ho tehdy osvobodit?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(23.4.2019 12:14:35)
Neřekla bych, že je vrah.
|
|
| libik |
|
(23.4.2019 12:17:45)
Co prosím?
Tak neřešíme psychopatická přání lidí, co jsou kanibalové.
|
|
|
|
|
|
| Len | 
|
(23.4.2019 11:16:43)
Kudlo, tady napriklad casto stanou pred soudem lide, o kterych se provali, ze doprovodili cloveka do Svycarska zemrit. Jen jako doprovod, vetsinou je to rodina. Vychazi to ze zakonu, ktere jsou postavene na Bibli, v podstate i sebevrazda je nezakonna a treba i uzivani omamnych latek je trestne. I z tohoto duvodu je Dignitas az mym planem C, neminim vystavit sve blizke nejaky stupidnim policejnim vyslechum kvuli zakonum postavenych na necem, cemu neverim.
|
|
|
|
| . . |
|
(23.4.2019 12:13:34)
Kudlo, Hippokratova přísaha také zapovídá např. antikoncepci (a samozřejmě interrupci), a jiné zajímavosti. Ta nám nepomůže. Jak píše angrešt - současná úprava u nás je, že lékař má udělat pro člověka to nejlepší (zhruba řečeno). Neprovinit se na něm může znamenat i to, že nebude prodlužovat jeho utrpení. Nejsem pro euthanasii (z již zde psaných důvodů, které shrnuji do "zvrhne se to"), ale nedržet uměle při životě mi smysl dává. MOŽNÁ i asistovaná sebevražda.
|
| Kudla2 |
|
(23.4.2019 12:14:33)
Nedržet uměle při životě mi připadá v pohodě.
|
|
| angrešt |
|
(23.4.2019 12:44:23)
Slupko, ano, tak nějak.
Neudržovat uměle při životě (letting die) se někdy označuje i jako pasivní euthanazie a asi je dobré to odlišovat, protože "lidově" se zpravidla výrazem euthanazie myslí euthanazie aktivní (killing). K vyjasnění pojmů se dost vyjadřovala myslím British Medical Association, aby v tom nebylo tolik zmatku.
|
|
| angrešt |
|
(23.4.2019 13:58:06)
Slupko, ono už "se to zvrhlo".
Studie věnovaná případům zneužití euthanasie třeba tady (tohle už by mělo jít otevřít bez placení, už je to pár let starý článek)
https://current-oncology.com/index.php/oncology/article/view/883/618
|
| . . |
|
(23.4.2019 14:48:48)
Angrešt díky (ano, dá se to otevřít zdarma) - myslela jsem tedy u nás (ČR) po případném zlegalizování, ale zkušenosti odjinud hovoří jasně. Jinak to asi skončit nemůže.
|
| angrešt |
|
(23.4.2019 15:33:16)
Slupko, něco jsem našla i novějšího, ale to neotevřu momentálně ani já, protože jsem doma s nemocným dítětem. Ale i tenhle článek je dost obsažný. A zneužitelnost mě děsí. Resp. už nikoli teoretická zneužitelnost, ale reálné zkušenosti se zneužíváním.
Ale asi mě tu vlastně ze všeho nevíc vykolejuje to vyrábění protikladu "důstojný odchod (koneckonců, společnosti obchodující s euthanázií se důstojností ohánějí více než velmi, Dignitas vincit)" proti "život v nízké kvalitě". Což implikuje absenci důstojnosti u života v bolestech atd. A v tom je myslím to zásadní, co mně osobně staví dost jasně proti obecné legalizaci euthanazie. Já vnímám každý život jako důstojný. Neumím si představit, jak by mu na důstojnosti mohla ubírat nemoc, nemohoucnost, zmatenost, osamělost... a nepotřebuju nikomu dodávat důstojnost jeho zabitím.
|
| . . |
|
(23.4.2019 16:20:57)
Angrešt, tu ""ztrátu důstojnosti"" vnímám tak, že člověk sám sebe nechce nechat se přebalovat (nemohoucnost) a ještě za to pečujícím nadávat (změna osobnosti).
|
| libik |
|
(23.4.2019 16:31:53)
Slupko, jenže nedůstojnost tomu připisujeme my zdraví.
|
| . . |
|
(23.4.2019 19:54:18)
libiku, jako že až budu nemocná, bude mi to připadat důstojné, kdežto teď jako zdravá to tak nevnímám? Jako že s tou nemocí se mi změní to vnímání sebe sama? Ale to je přesně to, o čem píšu - už to nebudu já. Nechci křičet na své blízké jako odměnu za to, že se o mě starají jako o velké těžké tvrdohlavé mimino. Nechci se dožít okamžiku, kdy mi to přijde jako důstojný život.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(23.4.2019 19:59:34)
Mám strach, ze se to nedá poznat, kdy je "ten čas" . Když člověk není doktor.
|
|
| libik |
|
(23.4.2019 20:00:02)
Ne Slupko, důstnojnost tkví b tom, že je to člověk a že je to život. Co se týče změněného vědomí, nevíme nic. Co se týče snížené schopnosti se postarat o osobní hygienu, je to o nás.
Jistěže si nikdo (ani já samozřejmě) nepřeje skončit tak, jak píšeš, ale skončí-li tak moje maminka, bude to prostě moje maminka a to období bude součást života, pořád bude mít chvíle, kdy bude pokojná, něco jí potěší...
|
| . . |
|
(23.4.2019 20:04:44)
libiku ano, bude to součást života. Potud souhlas.
Pro tebe je každý život, jakýkoli, sám o sobě důstojný? Když třeba někdo podvádí, krade, škodí kudy chodí - žije důstojný život?
|
| libik |
|
(24.4.2019 9:20:34)
Slupko, nevím.
pro mě není žádná velká filosofie se postarat o blízké a zároveň se netrápím obavou, co budou dělat mí potomci, až bude jejich maminka ještě senilnější
|
|
|
|
|
|
|
| sovice | 
|
(23.4.2019 16:24:02)
angrešte,
díky za ten článek.
Je to děsivé.
|
|
| K_at |
|
(23.4.2019 16:37:04)
Angreste, pozor, ja ale "dustojny zivot ci smrt" vnimam jako mozny pocit te dane osoby. Nikoliv ze ja rozhodnu, ze ten muj prastryc trpi uz dost a ..... Vnimam (a i tady se to takovi jedinci ozvali), ze proste duraz na sobestacnost, jasnou mysl atd mame kazdy jiny. Neznam v okoli nikoho,kdo by si pral odchazet mesice a mesice. Kdyby muj tchan mel moznost, myslim, ze uz by se rozloucil.
|
| angrešt |
|
(24.4.2019 9:39:15)
Kat, no a to je právě to jádro pudla - kde se bere ten pocit, že život v závislosti na péči je nedůstojný? Podle mě se na tom silně podepisuje právě rétorika spjatá s euthanasií - kopíruju reálné výrazy používané v této souvislosti z různých článků - "právo na důstojný konec života", "návrh zákona o důstojné smrti", "Lék jménem ethanasie. Asistovaná sebevražda je důstojné řešení"... samotná Dignitas (název společnosti nabízející euthanasii za úplatu ve Švýcarsku) znamená v překladu důstojnost.
A v protikladu k tomu kopíruju "Dlouhé a nedůstojné umírání v bolestech...", "Česko na eutanazii ještě připraveno není, stále se totiž umírá nedůstojně ", "Rozumí-li navrhovatelé „důstojnou smrtí“ asistovanou sebevraždu a eutanázii, pak lze vyvozovat, že podle nich je jiný způsob úmrtí nedůstojný."...
Prakticky neexistuje text propagující euthanasii, který by neoperoval tím, jak tím člověk "získá důstojnost...".
|
| K_at |
|
(24.4.2019 10:03:45)
Angreste, promin, je mi uplne putna, co kdo kde hlasa. Opravdu ti prijde tak nepochopitelne, ze jsou lide,kteri proste NECHTEJI zustat zavisli na peci kohokoliv? Kteri nechteji cekat v bezmoci,az prijde smrt? Kteri celic nejake nemilosrdne diagnoze chteji rozhodnout o svem zivote a jeho dalsim prubehu?
|
| angrešt |
|
(24.4.2019 10:16:59)
Kat, ne, nepřijde mi nepochopitelné, že lidé nechtějí zůstat závislí na péči atd. To mi přijde pochopitelné docela dost, resp. přijde mi to zcela pochopitelné z pohledu zdravého plně soběstačného člověka (se starými lidmi tolik do kontaktu nepřijdu, ale s mladšími se závažným postižením a plnou závislostí ano a ten pohled se obecně většinou liší od "zdravého soběstačného").
Ale přijde mi velmi divné, jak se, zejména v posledních letech, začalo vyskytovat ono odvolávání na "důstojnost". Protože to prostě nebylo, minimálně v takovéhle míře ne. Oproti době, když jsem začínala studovat medicínu, se to nějak posunulo a myslím, že je to nenápadný společenský tlak na prosazení obecného povolení euthanasie.
|
| Kudla2 |
|
(24.4.2019 10:25:32)
Angrešte,
přesně tak to vnímám taky, a taky mi to přijde jako podprahový ovlivňování, že když je někdo umírající a třeba u toho trpí, že to není DUSTOJNÝ (co to má jako proboha bejt), no a nedůstojnejm věcem je třeba se vyhejbat, takže šup šup utratit, když milovanýho nemocnýho psa jo, tak proč milovanou nemocnou maminku ne?
V průběhu svýho života jsem více či méně pečovala o dva umírající, a o žádný DUSTOJNOSTI mě vůbec nenapadlo uvažovat.
|
| Rodinová |
|
(24.4.2019 15:59:33)
Ja zas nevim, jestli bych dokazala zit a kazdy den videt, jak muj blizky trpi a chce to ukoncit (a nemuze a ja to muzu zaridit).
|
|
|
|
| libik |
|
(24.4.2019 10:58:33)
Kat, nedokázala bych žít s pocitem že jsem někoho nechala zabít (aby se zabil). Pokud se tento princip stane obecnou normou, proti níž občas někde zabrblá nějaký "prdlý pánbíčkář". ale budeme to brát tak hladce jako potraty, jsem si jista, že jsme jako lidstvo u konce.
Jinak já nejsem žádný teoretik života, viděla jsem zblízka paralýzu při ALS, starala jsem se profesionálně o seniory a jsem v kontaktu s jedním hospicem.
|
| . . |
|
(24.4.2019 15:31:44)
...jsme jako lidstvo u konce...
no, a stane se něco? třeba jsme se jako druh už přežili...
(mmch co tu tak čtu, moc teoretiků tu není, většina máme tu zkušenost péče o umírající, dementní, ...)
|
|
| Kudla2 |
|
(24.4.2019 15:49:22)
libiku,
myslím, že to vadí mnohem širší škále lidí, než "prdlým pámbíčkářům".
Já jsem ateista jako poleno, ale vadí mi to taky.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Mr. Miçkey | 
|
(24.4.2019 4:54:12)
Knizku hned objednam, zni zajimave
|
| angrešt |
|
(24.4.2019 9:15:12)
Pro Tebe asi lepší v původním znění, že? Originál v němčině se jmenuje Dem Horizont so nah (v českém překladu chybí jeho dopis na rozloučenou). A nelekni se, prvních cca 40 stran je WTF, jak slohovka puberťačky, pak se to vylepší a stane se z toho normální text :)
|
|
|
|
|
,nesvedci to uz o necem?
K praktickejm zalezitostem jsme zatim nepokrocili. Tim myslim manual, pojistny a spol. Ty leky bysme asi z fleku dali dohromady
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)