já za sebou žádné traumatické dětství nemám, ale celoživotně bojuju s pocitem nesmyslnosti života.
Podezřívám se, že jsem si smyslu života dodala právě pořízením si dětí, z čehoš na mne dolíhá nekdy až zdrcující pocit zodpovědnosti a paradoxně se někdy intenzivně bojím, abych neomemocněla nebo neumřela, dokud mne potřebují, i když zároveň mám dojem, že na svůj život sám o sobě nemám takovou vazbu
A zároveˇˇn mívám výčitky svědomí, že jsem si sobecky pořídila děi do světa, v jěhoý světlé zítřky jsem nevěřila už na vysoké, o tom, že se blížíme k ekologickému kolapsu jsem bla přesvědčená už před tím, neý jsem měla první dítě a teď mi už připadá úplně hmatatelný , se suchem, a dalšími jevy. Aám strach, co bude s dětmi, které jsem si možná pořídila jen z pocitu nesmyslnosti vlastného života.
Blbý.