Zodpovědný... když se tady bavíme o tom, co svými případnými počiny způsobíme svým blízkým, tak uvědomuješ si, co touhle "přípravou" taky můžeš způsobit svému dítěti?

Konkrétně já jsem cca 3 roky od smrti mámy prakticky KAŽDOU NOC usínala se strachem, co kdyby se jednou něco stalo i tátovi. Protože už jsem nikoho jinýho neměla.

No a ono se to pak opravdu stalo.

Tam to bylo samozřejmě dané tou situací, nejen tím, že by mě táta nějak cíleně připravoval, ale psychicky bych to nepřála ani nejhoršímu nepříteli.