| sýkor |
 |
(8.2.2017 18:53:49)
Nikdy jsem neseděla (natož abych jela)na koni, nebyla příležitost to zkusit a přála bych si to zažít. Představuju si, že bych si v létě o dovolené někde domluvila nějaký rychlokurz, jestli to je vůbec možné, třeba do týdne se naučit jezdit. Samozřejmě mám i strach, vlastně by mi stačilo, kdybych seděla před někým ale opravdu cválala :)Asi si to moc idealizuji, tak mě někdo pochopte a třeba i poraďte, díky .
|
| libik | 
|
(8.2.2017 18:57:06)
Palec nahoru, byť kobyly nesnáším (mají divně tenký nohy a velký žlutý zuby), jdi do toho. Já se ve stejném věku chystám začít stepovat, což je prd adrenalin
|
| Saamajna |
|
(8.2.2017 22:55:56)
Stepovani jsem trochu delala neco po dvacitce a byl to teda zaprah na kolena.
Musela jsem kvuli tomu po par mesicich prestat.
Ted kolem padesati bych zacala flamenco, brisni tanec, country nebo tango argentino
 
|
| libik |
|
(8.2.2017 23:26:27)
Mně je příjemné konkrétní step studio a asi můžu říct, že je to step by step Kamily Borovský, má to ducha a i velmi veliké paní(prostorově) vystupují veřejně v divadle při dobré muzice a není to trapas.
Ale nejsem si jistá,myslím, že nemám rytmus a že jsem dost lenivá, zatím tam vozím dítě a dupu si do muziky.
|
|
|
|
| Stáňa * | 
|
(8.2.2017 19:14:16)
Zkus nejprve huculy, to jsou menší koně, mně mnohem sympatičtější.
|
|
| K_at |
|
(8.2.2017 19:23:25)
Sykorko, je to drina a docela pakarna. Paradoxne je cval snazsi nez klus. Urcite do toho jdi! Ale priprav se, ze nohy do O budes asi par dni mit. Teda zase treba jsi sportovec a pujde to dobre.
|
| sýkor |
|
(8.2.2017 19:34:13)
No, právě že sportovec nejsem. Jsem taková knihomolka i když docela ohebná a štíhlá, což asi nemá význam. No, určitě je to námaha, na kterou není tělo zvyklé. Nemáte tip na nějaké sympatické lidi, kteří by takové kurzy poskytovali ? Je jih dost, ale co člověk zjistí z webovek... To víte, když někdo vyroste na Popelce a Juráškovi, je to takový sen, možná i splnitelný, si říkám.
|
| K_at |
|
(8.2.2017 19:38:17)
Sykorko, urcite to zkus a domluvila bych si aspon 3 lekce. Na netu najdes urcite! Drzim pesti.
|
|
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(8.2.2017 20:04:59)
Rozhodně jdi do toho, jsou jízdárny, kde si můžeš zajezdit, poradí ti, jak sednout, jak se opřít nohama a tak, třeba se ti to zalíbí, chce to - v případě. že tě to chytne - posílit nohy, omlátit pr...zadek a zpevnit záda a ruce. Je to super cvičení pro celé tělo...
|
|
| Anni&Annika | 
|
(8.2.2017 20:13:22)
Kun neni auto. Na koni SE neda Delat rychlokurz.
Jako...zaplatit si nekde neco muzes a sama uvidis, co za tyden zvladnes...
|
| K_at |
|
(8.2.2017 20:15:34)
Anni, spis jsem myslela, ze poprve je to takovej hukot, ze toho ma clovek plny ruce, nohy, zadek, hlavu. Takze par lekci a uvidi, jestli ji to chytne nebo ne.
|
| Anni&Annika |
|
(8.2.2017 20:21:35)
Kat...ale rozhodne bych doporucovala ucit se to uz od zacatku poradne.
Moje svagrova taky zacala tesne pred 50....chodi pravidelne uz asi 2 roky o vikendech.
Ale aby se po tydnu dala do klusu ci cvalu, tak to fakt ne. Na zacatku byla na londzi.
Ad...dcera taky jezdi. V lete to budou dva roky. Uz zacali i skakat. Ale fakt to chce poradne se vsim vsudy.
Ja na koni naposled sedela pred Vanocema, ale porad mam z tech konu nejaky strach /enni to jen respekt/. I kdyz teda kone pripravim, odstrojim, ocistim...na vsechno jsem si zvykla. Ale kdyz sedim nahore, mam pocit, ze sedim nekde nahore v patre a koukam dolu. Ale za to muze dcera. Posadila me na kone, ktereho jezsi ona a ona proste miluje nejvetsi kone /ac sama prcek/. Cim je kun vetsi, tim je spokojenejsi.
Takze ja osobne bych taky doporucila mensiho kone...clovek pak nema pocit, ze sedi nahore na balkone a kouka dolu
|
| K_at |
|
(8.2.2017 20:58:00)
Anni, rozhodne poradne, pomalu, peclive. Ono taky je mozne, ze vyleze nahoru a zjisti, ze ma morskou nemoc. A taky je mozne chvilku cvalu na lonzi. Nemusi vysedavat. A chvilinku to jde.
|
|
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(9.2.2017 18:29:09)
Tak já pochopitelně nemyslela nějak to odbýt... Když já jezdila od cca 9 let a přišlo mi to tak intuitivní a samozřejmé, že moc nevím, co se učit.....  .
|
|
|
| Taja |
|
(8.2.2017 20:54:20)
Možné je všechno. I během pár hodin ježdění cválat. Ale taky to může být to poslední, co člověk v životě dělá.
Jaké jsou důvody pro rychlokurz? Proč se neučit postupně a v klidu a pořádně všechno?
|
|
| :-) zaregistrovaná | 
|
(8.2.2017 21:04:00)
rychlokurz je opravdu trochu naivní představa, já začínala po půlhodině, než si to tělo zvyklo. Vyjížďky bez lonže, na klidným koni, byly tak za 3-4 měsíce pravidelného tréninku 1-2x týdně, nepamatuji si přesně, už je to déle. Jestli chceš vyjet na koni do volné krajiny a ovládat ho, tak počítej s několika měsíci tréninku. Ani ti nevím, jestli jsem viděla jet dva dospělé na jednom koni, to myslím, že koňák nedopustí, ale zas tak do toho nevidím. Hlavně si to moc nedovedu představit, i děti při hipoterapii sedí na koni samy a jsou jištěné ze země.
Stojí to za to. A pamatuj, kdo nepadá, nejezdí
|
|
| tacka |
|
(8.2.2017 21:10:12)
za týden se rozhodně jezdit nenaučíš, max se naučíš, jak na koni sedět, jak se máš držet stehny, jak koně pobízet, co dělat s rukama. A věř, že je docela i práce na koně poprvé nasednout, udělat to dobře. Na začátek je lepší menší kůň. Já jezdila od svých 10 do 17 let v jezdeckém kroužku, bylo to krásný období. Cval je jednodušší, než klus. Je potřeba udržet ruce v klidu, když držíš otěže, začátečníkům při klusu ruce lítají. Hlavně, každý kůň je jiný, jinak se pohybuje, dělá jinak dlouhé kroky, na některém si připadáš jako v pohodlném kočáře, jiný víc třeba drncá. Sedlo dělá taky hodně. Každopádně jdi do toho. Já se úplně zasnila a hned bych se po 20 letech svezla.
|
| tacka |
|
(8.2.2017 21:14:07)
A hlavně je to pěkný zápřah pro tělo, každý sval maká, si vzpomínám, že v začátcích jsem slézala z koně, připadalo mi, že mám nohy do O a nemůžu pomalu chodit. A častokrát má člověk i namožené nohy. Občas nějaký úraz při nárazu na přední rozsochu sedla, když se třeba kůň splašil a člověk narazil svým rozkrokem ap. Nebo pád. Na udržení kondice je to fajn.
|
|
|
| Grainne | 
|
(9.2.2017 0:16:34)
Doporucuji par dni v nejakem penzionu, jsou zvykli na zacatecniky, maji vhodne a hodne kone. Nekolik dni z tebe jezdce neudela, ale zjistis, jestli to byla jen snova iluze, nebo neco, po cem touzis. Pak bych hledala dalsi moznosti pobliz domova, kde nabizeji jezdecky vycvik a treba moznost pronajmu kone.
Kdyz ne to, zaplatit si vyjizdku do prirody, ci nekolik.
Ja se vracela na kone po triceti letech, manzel nikdy predtim nejezdil, ale zjistil, ze dobry, tak uz pomalu hledame moznosti pravidelneho jezdeni.
Kazdooadne do toho jdi a zkus to, byla by skoda se o to pripravit a az to "ocuchas", budes vedet, jestli je to "to ono" pro tebe.
Nedavno jsem videla dokument o kralovne Alzbete, muselo ji byt cca 85 let v te dobe a jezdila. Zadny cval, klus, jasne, dustojne kracela, ale jela.
|
|
| Filip Tesař |
|
(9.2.2017 10:11:35)
Úplně na úvod můžu říct, že věk nehraje podstatnou roli a naučit se může dvacetiletej stejně jako padesátiletej (jedině malý děti se učej snáz), držím ti palce, aby sis sen splnila, ale je potřeba předtím něco vědět.
Rychlokurs je možnej, ale jedině osobně od někoho. Pořád to ale obnáší jen získat základní představu o ježdění. Žádná firma nabízející kursy ježdění tě to nenaučí. Je řada firem, který tě po rád hodinách na jízdárně a pár vyjížďkách mimo jízdárnu nechat zacválat, aby ti daly pocit, že už to umíš. Kdyby totiž upřímně nabízely, že tě skutečně naučej jezdit, skoro nikdo by k nim nechodil.
Stručně řečeno, jezdit na kole se naučíš za 35 minut, řídit auto za 35 hodin, jezdit na koni za 350 hodin. Proč? Kolo ani auto zůstávaj pořád stejný, kůň se pod tebou různě hejbe, dokonce se mu posunuje těžiště, navíc má vlastní hlavu a nestačí jen vědět, jako ho ovládat, jako u auta, který nastartuješ a jedeš, jen musíš vědět, na co šáhnout a jak.
Jízda na koni je v zásadě o dvou věcech: rovnováze a komunikaci. Rovnováhu získáš jen poctivým cvikem. V kvalitním placeným kursu ti daj zkušenýho koně s klidnou povahou, kterým se říká „profesoři“, kterej tě neshodí a naopak sám i zpomalí nebo zastaví, když ucejtí, že ztrácíš rovnováhu. Aby ses ovšem ty mohla na svou vlastní rovnováhu spolehnout, potřebuješ odjezdit desítky hodin.
Otěže nejsou řídítka a brzda, jízda na koni je průběžná komunikace s jiným živým tvorem. Musíš vědět, jak s ním komunikovat, aby ti rozuměl. V kursu tě posaděj na „profesora“, kterej ví, co má dělat, i když mu dáváš špatný nebo protikladný signály (např. noha něco a ruka zase něco jinýho). I profesor tím ale pod začátečníkama ztrácí cit pro komunikaci a průběžně ho pořád musí přiježďovat zkušenej jezdec. Opět se to naučíš jen dlouhodobým cvikem – desítky a desítky hodin. V kursu pojedeš na vyjížďce s někým nebo ve skupině (v lotu), přičemž vede zkušenej jezdec a koně za ním se mu přizpůsobujou, začátečníci se nechaj vlastně jenom nést, jejich úkolem je udržet se v sedle. Takhle si ve spoustě kursů můžeš i zacválat. Možná, že i při tom omezení (nemůžeš si zacválat jako ta Popelka, kde a kdy chceš) tě to uspokojí.
Cválat (ale i kráčet nebo klusat, akorát kůň se ti může rozcválat sám od sebe…) kdy a kde chceš, vyžaduje fakt spoustu zkušenosti ze vzájemný komunikace s koněm. A to nejen při samotný jízdě. Kůň je tvor, zvyklej na společenskou hierarchii, díky čemuž se umí podřídit jinýmu dominantnímu tvorovi, buď jinýmu koni nebo člověku. Ale dělá to z vlastní vůle. Tzn. tvoje vůle musí bejt dostatečně silná, musíš bejt dostatečně sebevědomá, musíš si dostatečně věřit – a to získáš jen dlouhodobým cvikem. Začíná to před nasednutím, zdánlivejma drobnostmi, kterých si ani nemusíš bejt vědoma – uhýbá kůň tobě, nebo ho obcházíš? Když se k tobě natáhne, uhneš, nebo mu vyjdeš vstříc? Když tě prvně uvidí, jsi nahrbená a kráčíš opatrně, nebo vzpřímená a jdeš přímo k němu? Kůň, kterej se nechá poslušně nasedlat a vyvést ze stáje, může začít zdánlivě „zlobit“, když chceš nasednout. Není to ale žádný zlobení, prostě cejtí tvou nejistotu. Stejně tak kůň, kterej tě poslušně nese, se může uprostřed vyjížďky rozhodnout, že přebere vedení – protože vycejtil tvou nejistotu. A ta nejistota může dost možná přijít ve cvalu, když zjistíš, že na rovný pískový jízdárně se cválalo hezky a kontrolovaně, kdežto na hrbolatý louce to hází a kůň jede asi dvakrát rychleji, než jsi to dosud zažila. Pak ho nejen nezastavíš podle svý vůle, ale ještě ho můžeš naučit, že jak vjedete na louku, přebírá vedení a například si podle sebe sám zacválá, nebo tě vyklopí, nebo se obrátí zpátky domů (a zrovna koně typu hucul, jak ti tady radili, to udělaj spíš než třeba vyšší teplokrevník).
Nechci v žádným případě strašit, ježdění je krásná věc a Popelku s Juráškem miluju odmala. Ale než se do toho pustíš, měla bys vědět, že máš před sebou dvě volby. „Rychlokurs“ – tj. dese obligátních lekcí, zakončených cvalovou projížďkou, ovšem s tím, že jsi pořád naprostej začátečník a pokud nechceš pokračovat pravidelně a dlouhodobě, raději toho nech, nebo si čas od času zaplať kontrolovanou vyjížďku na zkušeným koni se zkušeným průvodcem. Nic proti tomu!!! Může to bejt rozumnej kompromis, časovej, finanční i jinak.
Řekněme, že 10-15 hodin rovná se naprostej začátečník, 100 hodin je pořád začátečník, za 350 hodin z tebe bude středně pokročilej jezdec a pokračuje to pořád dál. Tzn. druhá možnost je zdokonalovat se dlouhodobě. Rovnováha i komunikace vyžadujou dlouhodobej cvik a vzájemnou souhru. Přejít na vyšší úroveň pokaždý vyžaduje čas. Stane, že kůň nebo jezdec není připravenej přejít o trochu vejš a je potřeba se vrátit k už známýmu a ještě trochu pilovat. Pokud budeš jezdit jednou tejdně, budeš středně pokročilou jezdkyní za několik let a bude tě to stát dost peněz. Jako středně pokročilá bys měla zvládnout vyjet z libovolnýho bodu A a dojet do libovolnýho bodu B. Pozor – často ani jezdci, který jezděj závody na místní a okresní úrovni, to nedokážou – jsou navyklí na ohrazenej prostor závodiště a netroufli by si jet „jen tak.“
Opakuju znova, držím palce, ale radil bych si to předem rozmyslet. Vždycky se můžeš ještě rozhodnout jinak, ale ta volba je v zásadě dvojí – buď se nechat povozit (to se dá hypoteticky i za tejden, pokud to budou dvě hodiny denně, hodně ale záleží na materiálu, ze kterýho je jezdec udělanej), nebo se naučit jezdit.
A pamatuj, že nepadá jen ten, kdo nejezdí. Pokud se budeš učit doopravdy jezdit, spadneš mnohokrát. Připrav se na to, nejen psychicky, ale v padesáti by člověk měl dávat pozor i na kosti, možná není od věci bezpečnostní vesta – poměrně velkej výdaj.
|
| Líza | 
|
(9.2.2017 11:28:18)
Podepisuju se pod Filipa, napsal to přesně.
Jako pokud se rozhodneš v 50 naučit jezdit, nebudeš první ani poslední. Ale jednak, ať už jsi nebo nejsi sportovkyně nebo knihomolka, po první lekci na koni budeš mít druhej den problém přehodit vsedě nohu přes nohu, ježdění není, že se vezeš, ale makáš vesměs svalama, který normální smrtelníci nepoužívají. A jednak, ano, můžeš se dostat do fáze, kdy tě nechají po pár dnech zacválat (ideálně teda na lonži, je-li ti život milý), ale rychlokurz jízdy na koni je protimluv.
Ale i obyčejný povození na koni s člověkem, kterej ti ho vede, má velké kouzlo.
Míst, kde tě nechají dělat všechno, aniž by moc řešili, jestli na to máš a jestli se u toho nezabiješ, se boj.
|
|
|
| Supermanka |
|
(9.2.2017 13:12:42)
Sýkorko, dobře naučit jezdit na koni se nenaučíš za celý život a s tím do toho musíš jít. Žádný rychlokurz neexistuje a pokud Tě někde nechají po týdnu cválat, tak se jim obloukem vyhni. Šlo by to asi na lonži (za peníze jde někde všechno), což by pro Tebe bylo vcelku bezpečné, ale chudák kůň, pěkně bys mu ničila záda.
Musíš začít přemýšlet úplně jinak a jít do toho s pokorou a pak budeš mít zážitek na celý život. Ten kůň je živý tvor, ne motorka :) Každý Tvůj začátečnický špatný pohyb mu bude nepříjemný a až budeš "zatáčet" rukama, tak si zkus uvědomit, že mu zarýváš kus železa do huby a bolí ho to. Zatáčí se totiž nohama, ale to je dlouhá cesta k tomu, aby se to jezdec naučil a za týden to určitě nebude.
Nejdůležitější je vlastně naučit se nevadit tomu koni, ale to je práce na celý život 
Hodně štěstí a moc si to užij a hlavně přeju šťastnou ruku při vybírání stáje, na tom hrozně záleží...
|
|
| Winky |
|
(9.2.2017 18:33:24)
Jsem chtela (mírně kousavě) napsat, ze stačí nasednout, kone plesknout po zadku a budeš skutečně chvili cvalat :)).
Ale hezky to tu většina shrnula. U zvirat obecně je ootreba zdravé sebevědomí a zdravý rozum, uvědomit si limity sve i zvirete. Za mlada jsem vylezla na cokoliv co mělo 4 nohy a jezdila kdykoli, cestou necestou, hlavně at to fici. Dneska svou daleko chatrnejsi schránku sverim již jen spolehlivému zvířeti, a mým cilem je dojet bez karambolu kone ani me opět zpátky, rizika uzpokud mozno ne podstupuju (i když člověk se porad učí a o překvapeni neni nouze), a radši z kone slezu, nez aby na blbe cestě uklouzl, a jsem spokojena i s vychazkou vedle kone, nebo se s nim ponuchnam v ohrade, když se poradně nedá jít ven. Ale musela jsem k tomuhle dospět. Tak ti přeju at cestu ke konim najdeš, zamilujes si je, a das se do pozvolneho ježdění, které ti přinese radost.
|
| sýkor |
|
(9.2.2017 20:38:11)
Já vám všem opravdu moc děkuju, nejvíce pak Filipovi, že si dal tu práci s vysvětlováním toho nejdůležitějšího (snad si to i opíšu, jak se mi to líbí - to jsem na žádných webovkách jízdáren nenašla). Já vím, že to není jako nasednout na kolo a proto jsem se tady zeptala na názory těch, co vědí víc. Po dlouhé době mám z rodiny.cz dobrý pocit, nikdo mi tu ani nenadával :) Ještě jednou děkuju, třeba jste pomohli i někomu dalšímu, já už asi zůstanu u těch snů.
|
| Supermanka |
|
(10.2.2017 7:11:04)
Sýkorko, zkus jednu jízdu a uvidíš, že si splníš sen i bez cvalu. Propadneš tomu, jsem si jistá :)
Nevím, do jaké oblasti se na dovolenou chystáš, ale můžu Ti z vlastní zkušenosti doporučit tento areál:
http://www.zamekskalice.cz/nase-nabidka/jizdarna
Nebo pro úplný začátek můžu asi doporučit i tento (nevím, jak je to tam teď, ale před 5ti lety to bylo pro začínající jezdce super, pro pokročilé už bych to asi nezvolila):
http://www.selskydvur.info/jezdectvi/
Ono je právě potřeba najít místo, kde se slušně chovají ke koňům i jezdcům, kde nejsou koně zavření 24 hodin denně v boxe (když opomineme spokojenost koně, tak ta jejich nahromaděná energie se projeví na jízdárně + všeho se leknou) a kde Ti dají dobré základy, ale přitom Tě nechají jezdit a to vše zábavnou formou, bez křiku a nadávek. Někde jsou až tak opatrní, že Tě jezdit vlastně pořádně nenechají a někde jsou zase až tak hr, že Tě jezdit (např. cválat) nechají, i když na to ještě nemáš.
Tak hodně štěstí!
|
|
| Filip Tesař |
|
(10.2.2017 9:51:01)
Sýkorko,
nechtěl jsem tě odradit. Jízdárenský stáje tohle nepíšou, protože by neměli skoro žádný klienty, to je pochopitelný. Kdo to chce jen zkusit a mít pocit, že už něco umí, tomu stačí krátkej kurs a pak jde zkoušet něco jinýho, co já vím, třeba skákat padákem, ono po pár lekcích máš pocit, že to zvládáš a že to vlastně nic není, a ten pocit je v podstatě přirozenej, i když to ve skutečnosti je stejný jako u toho amatérskýho skoku ve dvojici, kdy za tebe instruktor udělá všechno – skočí, otevře padák i dopadne. Ale nemá smysl si dopředu hlavu zatěžovat tím, že všechno půjde pomalu a ztěžka, zvlášť když jde o naplnění snu. Tam to chce spíš hlavu vzhůru. A ono tak taky v praxi funguje, když to člověk dělá zvolna, postupně, aby všechno zvládal on i kůň, ani ti vlastně moc nepřijde, že to trvá dlouho a jde to pomalu. Z dílčích pokroků máš radost, vnímáš, že umíš/umíte víc, pamatuješ si, co bylo dřív a v hlavě se ti to samo porovnává. Když pak slejzáš, cítíš větší a větší uspokojení.
Koně nejsou adrenalinová záležitost (nepočítám dostihy a tak), spíš endorfinová. Právě to, že v tom je ještě druhá bytost, kterou vnímáš, se kterou něco sdílíš, z toho dělá zvláštní prožitek.
Přestože ti ta bytost je podřízená a slouží ti, dokáže si to taky užívat, poznáš to z hovoru těla, z frkání...
Stáje věděj, že většině lidí stačí ta rychlovka – to možná adrenalin je, ne kvůli cválání, nebezpečí a tak, ale člověk je zezačátku přece jen rozklepanej, je to novej, neznámej pocit a po hodině slezeš a řekneš si „Uff!“, uvolníš se, uleví se ti. Časem naopak přijde, že nasedneš a uvolníš se. Pár lidí má ten sen v sobě hloubš, nebo jsou třeba v něčem vnímavější, nebo v tom objevjej něco víc, zkrátka chytne je to dlouhodobě a pak docházej na tréninkový hodiny, z čehož ta firma má zisk, ale těžko může dopředu psát, že to bude dlouhý a náročný, protože z těch pár by ještě některý odradila.
Myslím, že zkusit to můžeš. Třeba by sis pak za deset let vyčítala, žes to nezkusila a teď už je pozdě. Sama uvidíš, jestli tě to táhne pokračovat dál, nebo jestli ti stačí těch pár lekcí. Něco totiž udělá už samotná tvoje přítomnost ve stáji. Ty skutečný koně, to, že nejsou jako na obrázku, vnímá někdo pozitivně a někdo jinej zase naopak. To se ale prostě musí zkusit.
A ještě jednou napíšu, že není nic špatnýho na tom, že se někdo trochu sveze a nechá toho. Opravdu nic špatnýho – naopak. Pro představu - když jsem napsal „středně zkušenej jezdec“, měl jsem osobně na mysli, že takovej jezdec dokáže například: koně bezpečně zastavit (to důležitější než rozejít), a to i když se kůň lekne a začne prchat, umí bezpečně přecházet z pomalejšího chodu do rychlejšího a naopak, zatáčet v kroku, klusu i ve cvalu, usedí vyhození, kozlování, vzpínání, dokáže koně přimět, aby se přiblížil k něčemu, čeho se bojí, zvládne projít s koněm nějakou vodou, vyjet a sjet prudší kopeček, zacouvat, zvládne se jednou rukou věnovat něčemu jinýmu (třeba otevřít a zavřít branku), projít zúženým prostorem… Určitě by někdo leccos přidal, ale pro představu to stačí: takovej jezdec se může sám někam vydat, aniž musí předem podrobně promejšlet, kam. Je z něj, řekněme, takovej absolvent střední jezdecký. Pak může následovat pomyslná vysoká, pomyslnej doktorát a tak dál a tak dál, každej podle svýho gusta. Ale někdo třeba ani tu pomyslnou střední nechce, stačí mu zažít ten pocit, že ho kůň nese (nebo unáší, odnáší?) a stačí mu ta trocha větru ve vlasech a bude si ji pamatovat na celej život. Není to mus, je to volba.
|
| sýkor |
|
(12.2.2017 8:55:27)
Děkuju Filipe i za tuto druhou část. Ano jde mi o ten pocit (který si asi idealizuji)a ten se nejspíš nedá získat jedním svezením (na cvalu netrvám:) Já nejsem adrenalinový typ a nejde mi o to zaplatit a odškrtnout si to v seznamu nesplněných přání. Ale vše se odvíjí od toho, kde, kdo a jak, mi k tomu může pomoci, aby to byl opravdu prožitek. A proto jsem se tady zeptala, dozvěděla se i jiné zajímavé rady zkušených a pěkné rozjímání od tebe.
|
|
|
| Grainne |
|
(10.2.2017 10:13:51)
Sykorko a nebyla by to skoda alespon nezkusit?
Jen se tak projit krajinou a videt svet z konskeho hrbetu? Nakonec, nadarmo se nerika, ze nejkrasnejsi pohled na svet je z konskeho hrbetu.
To cvalani na tom neni zdaleka ten nejlepsi pocit, co muzes zazit, nejlepsi je .....vnimas uplne jinou energii, o kterou se kun s tebou deli, spravne napsal Filip, endorfiny a kupa endorfinu. To prebije i ty bolave kycle, tomu se po prvnich jizdach nevyhnes, to je pravda.
Manzelovi jsem rekla, ze se neni ceho bat, ze kun je vpodstate (mysleno duchovne), velky pes. Mozna me ted nektery z konaku bude chtit necim prastit po hlave, ale mezi konem a clovekem se da navazat podobny druh sepeti a pak je fakt jedno, jestli cvalas, nebo si jen tak tapes krajinou.
|
| Supermanka |
|
(10.2.2017 10:43:27)
Grainne, ono o ten vztah jde především, teď v poslední době se to dokonce stává i velkou módou, za kterou jsem teda já osobně ráda
Jinak já bych teda s vyjížďkou rozhodně nespěchala, protože mezi krokem po rozkvetlé louce a cvalem nebo úprkem je právě hrozně tenká hranice, kterou může posunout např. jedna srnka, co vyběhne z křoví
|
| Grainne |
|
(10.2.2017 12:10:22)
Supermanko, ale nedes, normalne maji koniky, co se jen tak neleknou a rozhodne neutikaji, nevzpinaji se, ani nevyhazuji.
Vis, zdejsi jezdci jsou trosicku nadrazeni a zbytecne to odrazuje. Jedna vec je jezdit a druha vec je se proste jen tak svezt a poznat, jestli je to pro mne. V minulych letech si spousta lidi nakoupila kone a pak zjistili, ze to neco stoji, ze to chce cas, casto koupili levne starsiho, hodneho kone a co ted s nim.......
Pro ten pocit fakt neni treba byt jezdec, nekdo zjisti, ze se v te vysce neciti, neveri koni a do budoucna ma jasno, ze tohle ne. Jsou proste jezdci, nejezdci a budouci jezdci.
Jinak jestli myslis prirozenou komunikaci, super zalezitost, ja jsem takovy zvireci mentalista, takze pokud v budoucnu dojde na vlastniho kone, tak touto cestou.
|
| Supermanka |
|
(10.2.2017 12:55:32)
Grainne, no já děsit nechtěla, to se omlouvám, jezdec ani nejsem, jsem jen vykulená maminka jedné holky, co je denně u koní...a bohužel už za ty roky vím víc, než bych chtěla...
Dceru právě kromě ježdění hrozně baví to, co Tebe - přirozená komunikace + pozitivní motivace a to se mi taky strašně líbí, zvířata mám moc ráda.
|
| Grainne |
|
(10.2.2017 13:43:28)
Supermanko, anonymne priznavam, ze se mnou "utekl" kun, ale po pravde to bylo tak, ze jsem proste nemohla odolat, ja, ne ten kun. Pak jsem delala nevinatko.
Nu, pred temi 30ti lety se mi prihodilo ledacos a nebyly prilby a pateraky a kdo vi, co jeste. Potiz je, ze hlava jezdit nezapomina, zato potrebne svaly jo. Muzes klidne jezdit "na pohodu" na klidnem koni, ktery sam od sebe zadne blbiny nevyhledava, neni nervni a jen tak ho neco nerozhodi.
Ja vyrazila zkoumat, jestli vubec na toho kone vylezu, ale oni maji v zajmu koni i nejezdcu staflicky. Muzes jezdit ve vesternovem sedle, tam uz je spis umeni z nej nekam vypadnout.
Chce to proste pohledat, v cem se vynajit, klidne navstivit par mist, kde to sedne a budes se citit dobre a uvolnene, ono je to znat i na tech konich, ze jsou v pohode, ze vedi, ze jim lidi okolo poskytnou to nejlepsi.
|
| Supermanka |
|
(10.2.2017 14:02:09)
Grainne, zní to opravdu lákavě, ale mně vadí i stát na židli, když přidělávám záclony :D :D :D
Ale koník je krásný koníček a hlavně jsou tam super lidi, samí nadšenci. Já budu ale koním radši dál nosit jen mrkev, obdivovat je z dostatečné vzdálenosti a číst o nich v časopisech a knihách + nadále budu hltat neuvěřitelné příhody od dcery :)
Hodně štěstí v sedle!
|
| Grainne |
|
(10.2.2017 14:42:38)
Supermanko, diky.
Jo a...,vysky taky nesnasim, kupodivu cucet dolu z kone mi nevadi, v lete jsme se splhali na kraji desneho srazu, pesky bych nad nim omdlivala, ale.....no rekla jsem si, ze ten kun ma ctyri nohy, chodit umi.....proste jsem se mu s duverou sverila.
Ja totiz miluju turistiku a nerada chodim pesky, tohle je idealni kombinace.
|
|
|
|
|
| Anni&Annika |
|
(10.2.2017 14:09:29)
Gr....myslis takove ty klasicke vyjizdky za sebou ve skupine pro zacatecniky, takove Jako treba na Mallorce CI Krete, KDE SE takhle 2 hodiny prochazela na konskem hrbete po okoli i moje neter, ktera nikdy pred Tim na koni nesedela?
Vidis. To me nenapadlo. Dobry napad...
|
| Grainne |
|
(10.2.2017 14:38:31)
Anni, presne to. Na tom si idealne vyzkousis, jak se citis, ukaze ti tom jestli bys rada vic, nebo tak akorat staci, nebo taky nikdy vice.
Dnes je spousta moznosti na vyber, jak se jezdectvi venovat a vsechno od nenarocne rekreace, az po vysoky sport.
Ci jen obcasne si zaplatit vyjizdku do prirody, nebo hodku na jizdarne. Na tom pak neni narocneho nic, takze nema smysl strasit. Na to si kazdy prijde sam, co chce a kam az chce.
Klidne si muzes hrat na Popelku
|
| Anni&Annika |
|
(10.2.2017 14:41:26)
Gr...To Fakt neni narocne. Neter byla ve 2. tride.
|
|
|
|
| Líza |
|
(10.2.2017 18:55:16)
Grainne, ale ne. Jak říkal muž se srdcem kovboje, "je to jenom kůň". Se vším všudy. Jakejkoliv kůŇ se může splašit, vyhodit, stoupnout si s tebou na zadní... jakejkoliv. Jen některej to dělá často a rád, a některej k tomu potřebuje větší podnět. Ale ani ten nejklidnější kůň není stoprocentně spolehlivej, protože prostě - je to "jenom" kůň. Nevíš, jak se zachová. (A naražený záda mojí kamarádky z krokové vyjížďky na postarším, flegmatickém, nejhodnějším koni z celé stáje by o tom mohly vyprávět svoje, nikdo z nás by tomu nevěřil.)
|
| Grainne |
|
(10.2.2017 19:02:58)
Lizo, samozrejme a jista skodolibost za tim, nekoho vystrasit a udelat ze sebe trochu hrdinu, alespon malinkyho, ja vim.
Kazdy soudny clovek vi, ze spadnout se da i ze zidle, ktera se zcela jiste zadnymi vykyvy nalad neprojevuje a prece vseobecne nedesime lidi, ze nemaji lezt po zidlich a ta okna at myji jen do vysky, kam dosahnou.
Nevim, co tady konaky tak blazi na tom, nekoho odradit a pro jistotu rovnou vydesit. Jako jo, ja se taky divim, ze ti skolni kone nejen ze nevyhazuji a nevzpinaji se, ale preventivne jeste nekousou a nekopou, kdyz na ne ta dreva sedaji, ale spousta z nich by si jinak ani nevydelala na oves. Ono to vzdycky ma dve strany. Radeji to, nez do salamu.
|
| Líza |
|
(10.2.2017 20:10:46)
Škodolibost? Jsi mimo... Spíš realismus. Bohorovní koníčkáři, kteří vědí, že ten jejich se nikdy nesplaší, mě serou tím, že lžou ostatním, a mohou je tím uvést do nebezpečí.
|
| Grainne |
|
(10.2.2017 20:29:59)
Lizo, aha....a proc na toho kone lezes ty, kdyz je to tak hrozne nebezpecne?
Kdykoliv nasedas, ocekavas, ze nastala posledni hodinka, ci ze neodejdes po svych? To urcite, doufas, jako vsichni, kdo lezou na kone, po skalach, na lyze, skacou padakem.
Vsichni si muzou precist hruzyplne pribehy o urazech a smrti, presto to delame, protoze to milujeme.
Sama vis, ze ze vseho nejvic ohrozuje frajerina a rutina. Jeste jsem nevidela nikoho, kdo leze na kone poprve, ze by frajeril a o rutine se da mluvit tezko. Dospely, soudny clovek tezko nevi, ze se da z kone i spadnout a to, ze mu to petkrat zopakujes, tezko zmirni riziko.
Ve vypjatych situacich je pak nejhorsi strach a panika, ktera se prenasi na kone. Takze deseni opravdu postrada smysl a logiku.
|
| Líza |
|
(10.2.2017 20:35:34)
Já na toho koně lezu s vědomím toho, že to může být i nebezpečné. Takže nevlezu kdekoli na jakéhokoli koně, nevlezu bez helmy a vzhledem k věku už taky nevlezu bez vesty (s výjimkou islanďáků, tam beru jen helmu). Jsem pozorná, soustředěná a počítám s tím, že kůň může udělat něco, co nečekám.
A začátečníci by o tom, že koně nejsou plyšoví, měli vědět například kvůli tomu, že bohužel není pravidlem, že ten, kdo je na svého koně posadí, nějak řeší jejich bezpečnost. Někteří nabízeči vyjížděk jsou opravdu neuvěřitelní...
|
| Grainne |
|
(10.2.2017 23:41:17)
Lizo, ale o tom, ze ma peclive vybirat, se tu psalo, myslim, ze tak akorat, vcetne toho, ze sednout na kone a cvalat, neni uplne dobry napad.
Ze nespadnout z kone s jistotou, znamena na nej nelezt, je vcelku jasne a ze si nekdo natluce zadek, se stava.
Je samozrejme blby, kdyz nekoho vylakas a on si natluce, na druhou stranu, kdyz mu predem reknes, ze si jistojiste natluce, bude nervozni, vystraseny a pokud to prenese na kone, znervozni tim i tu nejklidnejsi herku.
V blbym rozpolozeni je dobre na kone nelezt. Na podzim jsme byli na ruznych mistech, protoze si tipujeme budouci misto a vsude jsme meli poprve spis potiz je presvedcit, ze tahat nas na voditku, ci lonzi, nema smysl. Zadny kun nebyl nervni, ci lekavy.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)