Jsem chtela (mírně kousavě) napsat, ze stačí nasednout, kone plesknout po zadku a budeš skutečně chvili cvalat :)).
Ale hezky to tu většina shrnula. U zvirat obecně je ootreba zdravé sebevědomí a zdravý rozum, uvědomit si limity sve i zvirete. Za mlada jsem vylezla na cokoliv co mělo 4 nohy a jezdila kdykoli, cestou necestou, hlavně at to fici. Dneska svou daleko chatrnejsi schránku sverim již jen spolehlivému zvířeti, a mým cilem je dojet bez karambolu kone ani me opět zpátky, rizika uzpokud mozno ne podstupuju (i když člověk se porad učí a o překvapeni neni nouze), a radši z kone slezu, nez aby na blbe cestě uklouzl, a jsem spokojena i s vychazkou vedle kone, nebo se s nim ponuchnam v ohrade, když se poradně nedá jít ven. Ale musela jsem k tomuhle dospět. Tak ti přeju at cestu ke konim najdeš, zamilujes si je, a das se do pozvolneho ježdění, které ti přinese radost.