| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Táta nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví?

 Celkem 65 názorů.
 Brunhilda 


Téma: Táta nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 4:15:30)
Jsem v koncích, potřebuji poradit.

Zkusím být stručná. Na začátku července zemřela moje milovaná obětavá maminka. Táta to nezvládá. Psychiatra i psychologa odmítá.
Snažím se mu pomoct, ale už nevím, co s tím. Problém je v tom, že táta je sobec a manipulátor (byl celý život), na ničí rady nedá, vždy věděl všechno nejlíp. S mamkou byli 45 let a měl veškerý komfort. Všechno, co se mu nechtělo dělat, za něj dělala mamka. Chápu, že je to pro něj těžké, jezdím za ním, voláme si každý den (předtím jsme spolu mluvili sporadicky, komunikovala jsem hlavně s mamkou). Nechci být jako mamka, nechci být manipulována, ale už se děje. Chce být litován a chce, aby všichni věděli, že je na tom nejhůř na světě. Takže mluvíme v podstatě jen o tom, jak je unavený, protože si vytřel pokoj, jak je na tom špatně fyzicky i psychicky a jak s tím nejde nic udělat. Na všechno má výmluvy a argumenty.
Píše se mi to blbě, nechci, aby to vyznělo špatně a nějak zle. Mám k němu vztah všelijaký (láska to není), ale nikdy jsem se k němu nechovala neuctivě a momentálně opravdu chápu, že taková situace po ztrátě nejbližšího člověka je těžká a chovám se k němu, jako bych se chovala ke komukoli jinému. Opravdu bych mu chtěla pomoct. Zároveň se taky chci vymotat z té tíhy, kterou na mě postupně nakládá.
Už před tím, než mamka zemřela, mluvil o tom, že až mamka odejde, on tady taky už nebude. Po mamčině smrti, než se vše vyřídilo, se choval normálně (vzhledem k dané situaci). Pak začal občas volat, že tady bez ní nechce být, a to jsem brala, že je pochopitelné. Pak o tom mluvil ještě párkrát a vždycky, když jsem se snažila mu říct, že by to trápení šlo nějak zvládnout s pomocí odborníka nebo navýšením AD (bere něco, co mu předepsal obvoďák), tak to striktně odmítl, že žádný psychiatr mu nepomůže a že tím musí projít sám. Jenže já už nevím, jak reagovat, když mi večer zavolá, že už ho to tady nebaví a že je mu špatně a že kdyby se zítra náhodou neozval, tak už tady prostě není.. Sice tvrdí, že sám by si život nevzal, ale asi naráží na to, že by se nějak se svým zdravotním stavem rozhodl prostě to zabalit a odejít (nebo já nevím..).
A to je ten další problém. Jeho zdravotní stav odráží jeho životní styl. Momentálně přibral, má nadváhu, má cukrovku (2. typu, píchá si inzulin), ale jí sladké, játra má v hrozném stavu (s hodnotou jaterních testů se chlubí, jak ji má vysokou :-/ - má prostě neustálou potřebu být ve všem nej), ale pije pivo, část srdce mu pracuje hůř, jak je namáhané, má plicní hypertenzi, takže musí chodit pomalu, jinak se zadýchává. Ještě cca před půl rokem dodržoval dietu, vyšel bez zadýchání schody, fungoval jako normální šedesátník. (diety dodržuje nárazově vždy před poznávacím zájezdem, miluje cestování)

A teď mi poraďte: Jak mám poznat (po telefonu, nebydlíme úplně blízko), že je mu opravdu špatně? Ty depresivní stavy mívá večer po pár pivech. Jak mám vědět, že druhý den bude zase tak nějak normální? Jak mám poznat, že nespolyká nějaké prášky?
Jak ho dostat k psychiatrovi?
Jinak tedy nejsem jediná, kdo se mu snaží pomoct. Ségra bydlí blízko, takže ho zve na obědy, když to jde, nebo mu vozí uvařené jídlo, naučila ho zacházet s pračkou a myčkou, atd. Ve městě má další příbuzné, kteří ho zvou k sobě a na různé akce. Má spoustu přátel a známých, kteří se mu snaží taky pomoct. A také má svoje koníčky.

Manžel včera volal do krizového centra RIAPS (já toho teď mám hodně v práci), ale dozvěděl se jen, že takový člověk potřebuje odbornou péči a ať se tedy objedná. Když manžel řekl, že volá hlavně kvůli tomu, že dotyčný péči odmítá a že tedy nevíme, jak v takové situaci jednat a proto potřebujeme poradit, tak mu paní z RIAPSu řekla, že když nechce, tak třeba proutkem by to snad šlo... Vážně to jistě nemyslela, ale radu nedala. Manželovi znovu vysvětlila (jako by to sám nevěděl), že takový člověk potřebuje odbornou péči.

Co s tím?

 withep 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 7:01:04)
Upřímnou soustrast ~x~

Myslím, že všichni děláte maximum, chápete, jak těžká ta situace pro něj je (a že i pro vás). Pokud k odborníkovi nechce, chce si to nějak přechroustat sám, nezbývá, než to respektovat. Je to prostě ještě hodně čerstvé - buďte mu k dispozici, komunikujte s ním a doufejte, že se s tím srovná a nezabalí to. Byli spolu fakt dlouho, jejich vztah byl hodně intenzivní a specifický, měsíc nestačí k tomu, aby se s tím vyrovnal. Aspoň půl roku, rok, než přestane být tak moc divné, že už tu milovaný člověk není ~;((

A nenechat se manipulovat, samozřejmě, toto je jeho příležitost naučit se jednat s lidmi rovnocenným způsobem.
 Merylin5 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 7:05:04)
Na mě to působí jako čistý vyděračství. Nebála bych se, že chce opravdu odejít ze života, na to se tento typ lidí má moc rád.

Já myslím, že nejlepší v tomto případě je přísnost, nepodléhat tomu, všemu nevěřit, "nežrat" mu to, on chce být jen středem pozornosti.( I když samozřejmě chápu, že smrt manželky je rána, ale mezi smutkem a vydíráním je rozdíl)
 Persepolis 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 7:11:03)
Souhlasím s Medvědicí. Tatínkovi bych pomohla, to je jasný, ale nenechte se vtáhnout do jeho citového vydírání
 nekázanka 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 20:00:29)
Tohle je poněkud nebezpečná rada. Rozhodně neplatí, že kdo o sebevraždě mluví, nikdy ji nespáchá, spíše naopak. Vyplácí se mluvit o tom málu, co v životě funguje, a hledat nové perspektivy. "Včera jsi potkal souseda? A o čem jste se bavili?" Zní to banálně, ale člověku v depresi se tím otevře další horizont.

A obecně: alkohol je depresogen, mnoho sebevražd se odehraje v opilosti nebo v kocovině. Pokud člověk o sebevraždě opakovaně mluví, vyplatí se ve chvíli, kdy to je opravdu intenzivní nebo opakované, zavolat záchranku. Pokud to nevyhodnotíte na záchranku, zkuste sami kontaktovat místního psychiatra. Pomalu se rozvíjí terénní psychiatrická péče. Psychiatr taky může pomoci radou, jak vyhodnotit, zda se jedná o manipulaci nebo o volání o pomoc. A pokud je psychiatr přetížený a termín je za dlouho, jsou tu krizové linky.

Držím palce.
 Litevská...krychle 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 7:29:29)
1. Jsi v tom až po uši - v manipulování, vydírání - tvůj otec si našel okamžitou náhradu - takhle to tito lidé dělají - a ty se cítíš špatně - také typické

2. Tito lidé - jak už tu někdo psal - se mají rádi - není se třeba obávat

3. Ty můžeš udělat něco jen tehdy, pokud druhý člověk chce. Pokud nechce, je zbytečné vynakládat úsilí, a mít výčitky.

4. Nabídni ve slušnosti to, co můžeš nabídnout, pokud nechce, dál se tím nezabývej. Vyslechni - v rozumné míře stesky - pokud nechce nic tebou nabízeného - neřeš.

5. Rozhodně neřeš věci jako pivo, cukrovka, sladké apod. Na to přece nemáš žádnou moc, to je v rozhodování pouze daného člověka a nemá cenu se tím zabývat, protože to neovlivníš.
 Merylin5 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 7:32:40)
~R^
 kambala pláááckááá 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 7:35:32)
šuplí, tesat!
 kambala pláááckááá 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 9:22:58)
Jo,pardon,krychle. Zmatla mě ikonka
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 7:53:44)
Krychle,
se vším souhlasím, jen začínám mít problém s č. 2 a č. 4.
Ke čtyřce - mám svých starostí dost a jeho stesky už mě zatěžují. Když převedu hovor jinam, nebo řeknu, že musím končit, stejně se vrátí ke svému nebo ještě nějakou chvíli mluví nebo to mám za hodinku znova.
A s tím souvisí dvojka - předevčírem mě totiž najednou napadla myšlenka, že nevím, jak bych vzala, kdyby po jeho "já už tady nebudu" ho druhý den našli na podlaze. Bojím se, že bych si mohla vyčítat, že jsem mu nepomohla, nic s tím neudělala, kdybych se třeba někde dozvěděla: "on mluvil o tom, že chce umřít? to jste měli hned volat tam a tam.."
A tak chci mít asi vyřešené, že jsem udělala maximum, co jsem mohla.
 TiNiWiNi 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 8:04:36)
I v tomto komentáři píšeš hlavně o nějakém "vyčítání si"....táta tě má pevně pod svými křídly. Vlastně ty píšeš,že byl vždy manipulativní...tak v tom žiješ asi už dlouho, ne jen od smrti maminky(což je mi velice líto a musí to být pro tebe velmi těžké období~x~)
Teď by možná pomohl psycholog tobě, abys věděla, jak se nenechat vysát a jak dál s tátou fungovat.
Každý svého štěstí strůjcem. A z vlastní zkušenosti vím, že to jde i po úmrtí chotě, po desetiletích manželství. ~;((~;((~;((~;((
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 16:00:46)
Eleanor,
svým otcem opravdu být nechci. Celý život se snažím nebýt jako on.
 veverkaa 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 9:21:37)
V případě, že by ho našli doma na podlaze (jak píšeš) po tom, co ti už po stý opakoval, že si něco udělá (aniž by si kdykoliv cokoliv udělal), bych výčitky neměla ani náhodou. Citově vás vydírá. Max bych ho utla, aby už s tím dal pokoj, až o tom zas začne mluvit. V případě, že ti volá několikrát denně, tak bych vzala jen jeden dva telefonáty a další bych nebrala.

Má nějaké koníčky? Asi by se měl upnout na něco, co ho baví.
 Tragika 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 11:46:18)
Diabetik, který kašle na životosprávu a vyhrožuje sebevraždou. Jo, znám. Nic se s tím dělat nedá. Já tedy dotyčného poprosila, aby případnou sebevraždu páchal mimo náš dům. Kupodivu, pak už o ní nikdy nemluvil. Ale svou životosprávou si zkrátil vědomě život o cca 10 let. Bylo to jeho rozhodnutí....u
 libik 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 13:39:35)
Tragiko, tento člověk je v hlubokém smutku po ztrátě, dcera za něj cítí obecnou odpovědnost, nicméně přiznává, že úplně srdcovka to není.

Proč a k čemu má takový člověk dodržovat v této chvíli životosprávu?
 Kudla2 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 13:42:11)
Libiku,

tak kdyby měli celoživotně vztahy dobrý, tak by to ta dcera asi takto neřešila.

A truchlit je samozřejmě normální, ale je taky normální obtěžovat celý okolí (který taky utrpělo ztrátu) řečma "že si něco udělám"?
 libik 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 13:46:13)
Kudla, pozůstalí mají právo "obtěžovat" řečma, zvlášť nejbližší okolí, koho už, sakra, jinýho..
 Kudla2 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 13:49:28)
Libiku, zase - kdyby to byla záležitost jen té poslední ztráty, tak si myslím, že by k tomu dcera přistupovala asi trochu jinak.

Ale pokud je to celoživotní strategie dotyčného člověka (pro kterou ho zřejmě dcera "nemusí"), tak je to tak trochu jako v té pohádce o pasáčkovi, co pořád volal, že jde vlk.

 libik 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 13:53:57)
Já nesoudím dceru, to bych si nedovolila, jenom říkám, že několik týdnů po ztrátě manželky je akceptovatelné, že partner se cítí marný, mluví o konci života, pije pivo a nedodržuje dietu a že na to má plné právo bez ohledu na to, že dceři by se líbilo, aby byl vzorný a navíc chodil k psychiatrovi.
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 16:07:25)
Libiku,
tohle já chápu a beru, jen vzhledem k jeho povaze to není dlouhodobě snesitelné, protože to nikam nevede a on s tím nechce nic udělat. Kdybych viděla, že se snaží dělat něco pro to, aby mu bylo líp, ale jde to pomalounku, tak asi problém nemám. On ale všechno hází na druhé a sám má jen výmluvy a okolí vysává víc než už to jde snést.
 libik 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 17:06:41)
hele, Brunhildo, co přesně ti vadí? Pocit, že jsi za něj odpovědná? No to nejsi. Vadí ti, že by teoreticky umřel? (odpověz si sama)

Jestliže ti vadí, že mluví, to co mluví, tak s ním nemluv rp.s ním mluv stručně. Můžeš dělat cokoliv, on ale taky.

Já jsem jistě v prvních měsících nemluvila o své smrti, nicméně taky jsem dost otravovala. Naštěstí okolí, které mě mělo rádo, takže mě neposílalo ani k psychiatrovi(to je obzvlášť nesnesitelný požadavek), ani mi nemluvili do toho, kolik jím a piju, jestli se myju ap. Nechali mě být, ať si melu co si melu,a´t si někde tupě sedím s flaškou, vyhulím 60 cigaret denně a opakuji 7 vět dokolečka, jsem jim vděčná~x~, mimojiné za to, že jsem se srovnala.

Nechci v tobě vzbuzovat žádné pocity svědomí, že bys měla tatínka milovat, není to povinnost a má zřejmě důvod, že to máš tak jak máš. Ale nech ho prostě být..
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 18:17:05)
Libiku,
jak to mám prosím nechat být, když se mě to týká a dost už to nezvládám?

Taky nemůžeš srovnávat běžného (je mi blbý psát "normálního") truchlícího a člověka, který je sobecký manipulátor a celý život si jede po svém a okolí jen psychicky vysává. Nemám problém poskytnout rameno a vyslechnout stesky, naprosto chápu, že je to těžký. Naopak jsem po mamce možná až moc altruistická.
Možná se tě to dotýká moc osobně a cítíš z mých příspěvků, jakoby mě obtěžoval a já po něm chtěla, aby se choval jako "chlap", atp.
Mám problém s tím, že pokračuje v tom, co dělal celý život mamce (manipuloval, citově vydíral, atd.) a nechci převzít její roli, protože cítím, že mě to začíná pohlcovat. Kdybych věřila, že se tak chová, protože se s tím nějak potřebuje srovnat, neřešila bych to.

Jinak díky za názor s psychiatrem. Já jsem myslela, že v jakýmkoliv psychicky špatným stavu můžou nějaký léky pomoct zmírnit ty hnusný stavy a pocity a je to lepší, než se v tom brodit a utápět.
 libik 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 18:28:33)
Já nevím, psychiatr asi může pomoci, pokud je schopnost užívat léky, já ji neměla, zapomínala jsem, takže jsem na to kašlala (měla jsem medikaci během péče)

Psychoterapie možná, i když já s ní mám blbou zkušenost.

Hele, možná je to úplně mimo, ale nebyl by u tvého otce prostor v rámci nějakého křesťanského uskupení? Takhle to nevypadá, ale já jim (při své velmi vágní víře v jakýkoliv princip, ať už je to Bůh, vesmírná jednota, matrix,,) vděčím za moc.~x~~x~
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 18:51:54)
Libiku,
kdysi táta tvrdil, že je věřící, ale teď totálně na víru zanevřel. Dokonce chtěl odvézt všechny věci připomínající křesťanství, takže třeba křížek, který léta visel v obýváku.
Tudy cesta bohužel nepovede :-(.

Jinak moc dík. ~x~

Prosím ještě mi řekni (promiň, že využívám toho, co jsi sama prožila), je třeba normální, že se někdo, komu zemřel takhle blízký člověk a hodně těžce to prožívá, při pohřbu stará, kolik přišlo lidí a pak to vykládá? Já už jsem se totiž přistihla, že všechno házím na vrub toho, jaký táta je (vždycky využil každou příležitost, aby se mohl vytahovat) :-(.
 libik 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 22:24:03)
No upřímně, můj zájem při pohřbu byl, aby co nejmíň lidí očumovalo sirotka(pořádali jsme obřad v rodinném kruhu a pro pozvané přátele,přišlo pár lidí z ulice),ale když se ptáš, všimla jsem si, kdo přišel "navíc" a cenila jsem si toho. Pohřeb, kromě toho, že uctívá zesnulého, zabaví pozůstalé "podružnostma", něco se musí..
Tvůj táta může mít radost, že maminka lidem stála za to, aby se s ní rozloučili, nevnímám to negativně.

Ale znovu říkám, nechci být na straně jednoho pozůstalého proti druhému, nemáš to lehký~x~

Ještě promysli ty věřící, je to fakt úlevné. Kdyby ve vaší farnosti existoval nějakej rozumnej člověk, fakt mu může pomoci.
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 22:34:07)
Libiku,
moc dík za tvůj pohled.

S věřícíma by mě poslal někam. Bohužel je teď jeho postoj víc než negativní. Dokonce si promýšlel nějaký článek, který by adresoval věřícím, aby jim "otevřel oči".
 Kudla2 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 13:52:11)
jinak máš snad, Libiku, pocit, že ta dcera (která přišla o mámu, což je myslím celkem taky dost velká ztráta) dělá pro otce málo?
 Agatha Ch. 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 13:52:16)
Já vím libiku... bolí to... umím podat pomocnou ruku, ale nemohu se nechat stáhnout sebou. Zvlášť, když to se mnou možná uvnitř v nitru cvičí víc než s tím dotyčným. On o sebevraždě mluví, jenže já bych ji právě uměla dokončit...~n~
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 16:02:20)
Tragiko,
díky za příspěvek.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 9:15:08)
na 2. bych teda ale opravdu nesázela
 Adelinkaa 1 dítě. 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 10:11:47)
Taky bych na 2 nesázela, může o tom dvacekrát mluvit a po jednaadvacáté udělat. Ale jinak je to opravdu jeho život a neovlivníš to i kdybych stokrát chtěla. Znám ten pocit bezmoci, al§e je to opravdu jen jeho volba, když si vědomě ničí zdraví atd.
 holka anonymka 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 7:41:48)
myslím, že to děláte moc dobře. I to, že tatínka vedete k samostatnosti a neděláte věci za něj. To obzvlášť mu pomůže.
Moje mamka se v 75 letech dozvěděla, jak fungují banky, jak se zařídí to či ono.. Naučila se vše a je spokojená, už právě proto, že to dokázala.
 Gábi_Smolíková 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 8:06:54)
myslím, že děláš vše, co je třeba. Ale chápu tvou potřebu se ujistit, že víc už se dělat nedá. Je to jeho život a ty neovlivníš, v jaké kvalitě ho prožije. Pokud jeho sebedestruktivní chování povede ke zhoršení zdravotního stavu, je to bohužel zase jen jeho kaše, kterou si musí sám sníst.
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 16:09:16)
Smolíková,
díky za podporu.
 *Šárka* 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 8:36:49)
Brunhildo, popsala jsi situaci hodně podobnou té, kterou momentálně řeším i já.
Jedná se o matku, která je vdova už devět let a najednou to přestává zvládat. Po té, co zemřel táta, se postupně stala hypochondrem. Nyní mi po večerech volá a říká mi podobné věci, o kterých ty píšeš. Není to žádná stařenka, je to vitální i vcelku zdravá "šedesátka".
Má teď nějaký aktuální zdravotní problém, který, jak jsem čím dál víc přesvědčena, vědomě sama zhoršuje a volá o pomoc. Jakékoli konkrétní řešení odmítá (že seženeme specialistu, že doplatíme léky, které údajně pomáhají lépe a pod.).
Nyní o víkendu to vyvrcholilo. Začátek byl v pátek, kdy mi večer volala na jakousi mou pracovní akci a v podstatě se dožadovala toho, abych všeho nechala a jela okamžitě 80 km za ní. Většinu večera jsem strávila na telefonu a ukončila nesmyslnou debatu až tím, že jsem řekla, že se citově vydírat nenechám.
Druhý den, když ji hned ráno navštívil bratr, bylo vše v pořádku a nic nepotřebovala, pupínky se zázračně léčily a vše bylo OK.

Je to pro mně hrozně těžké. Celý život máme s matkou divný vztah, někdy mám pocit, že si mě narodila, aby měla dalšího člověka, který kolem ní bude skákat. Zvládla jsem to jen díky tomu, že jsem se v dospělosti odstřihla a ji zařadila do okruhu "vzdálených příbuzných". Ale stejně to není lehké, je to máma a díky svému přístupu k lidem okolo sebe skoro nikoho nemá.

 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 16:23:25)
Šárko,
děkuju za příspěvek. Jsem ráda, že nejsem sama, kdo řeší takové věci. Já tátovi nejsem schopná říct (zatím a možná ani nikdy..), že se nenechám citově vydírat, protože by to hodil na ségru a ona mu to neřekne určitě.
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 16:43:11)
Po přečtení všech příspěvků musím uznat, že se musím rozhodnout sama bez ohledu na ségru a ona bude muset udělat totéž.
Já asi cítím zodpovědnost vůči ségře v tom smyslu, že ona žije blízko a tudíž toho na ní víc leží. Já tam nemůžu jezdit každý den, vařit mu, atp., takže jsem to brala tak, že moje úloha je být k dispozici aspoň na tom telefonu. Už je toho ale fakt moc. Jak už jsem psala, já potřebuju taky truchlit a ne jen na sebe nechat nakládat.

 Ráchel, 3 děti 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 9:17:39)
v tom Riapsu vám ale nic moc jiného ani poradit nemohli
 Jarmilka. 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 10:04:51)
Pokud chce, má právo se zničit a nenechat si pomoct. Jo, kdyby se bezprostředně ohrozil na životě, můžete ho nechat hospitalizovat proti jeho vůli, ale asi by to ničemu nepomohlo, když je to spíš jeho celoživotní postoj než jen depresivní epizoda. Spíš bych se zaměřila na sebe, jak sebe ubránit před tím, aby vás tím zatěžoval nad míru, kterou jste ochotni poskytnout a vyjasnit si svoji pozici a funkci v ní. Aneb řešte to, co trápí vás.
 Agatha Ch. 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 10:10:40)
Bohužel, včera jsem řešila dost složitou situaci. Dotyčnému jsem nakonec jen čistě věcně sdělila, že jestli chce předvést nějakou demonstračku, tak ať počítá i s tím, že se mu to může chtě nechtě povést, že ho rozhodně hlídat celou noc (a poslouchat jeho jedovatý řeči) opravdu nebudu. A taky, že moje svědomí se s tím celkem chladně vyrovná (když jsem teda ta bazcitná mrcha), ale bohužel to ublíží jeho dětem a rodině.
 Kudla2 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 10:13:46)
Jarmilko ~x~
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 16:24:37)
Jarmilko,
přesně to chci řešit. Jen nevím jak.
 morčátko 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 10:13:37)
Podle mě děláte maximum. Chápu, že je mu smutno, obzvlášť jestli se doma nepodílel na domácích pracích tak je to pro něj o to těžší, protože přišel nejen o ženu, ale i o hospodyni tudíž i o pohodlí a nicnedělání. Jak to už píší výše, jde o citové vydírání. Pokud by mu bylo smutno po milované bytosti, tak většinou ten člověk moc nekomunikuje a utápí se ve smutku, moc nejí. Obzvláště pokud už je třeba v důchodu a nemá kam chodit do práce, nemá kamarády, žádný životní cíl. Určitě by ale nevyhrožoval sebevraždou, pokud by to chtěl udělat, tak to udělá a ne že bude volat jak mu je zle a že se mu chce skončit. To je psychické vydírání. Hlavně musíte myslet na sebe a své rodiny, protože je otázkou času, kdy Vás to "vysaje". To že nedrží diabetickou dietu plus zanedbává ostatní zdravotní problémy je jeho rozhodnutí. Tím už takovou pomalou sebevraždu páchá. Možná bych zkusila podle finančních možností mu zkusit zajistit paní na úklid třeba jednou týdně, že by mu vyžehlila a uklidila - pračku si určitě zvládne zapnout sám a pověsit prádlo. Jídlo mu občas nosíte, co vím já tak většinou přes sociálku se dají zařídit obědy dovozy domů. Co se týče nákupů, je možné objednat v dnešní době přes net nákup a doručit až ke dveřím. A Vám se to tím také ulehčí a mu ubydou důvody ke stěžování. Je hezké se o člena rodiny takto postarat, ale on to na druhé straně nemá právo zneužívat.
 Kudla2 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 10:17:01)
Já si myslím, že si nemusíte nic vyčítat - děláte toho podle mě dost (a bohužel takovýmuhle člověku se často dostává od rodiny mnohem větší péče než někomu, kdo je větší slušňák a tzv. "více by si to zasloužil", ale neumí si o to s takovou pompou říct).

Technicky vzato bych, jak říká Jarmilka, řešila spíš vlastní pocity (a ty moje by v tomto případě asi byly, že kdyby se picnul, tak by se mi vlastně docela ulevilo, jediná blbá věc na tom by byla, že by mi to mohl někdo předhodit) ~d~
 Kudla2 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 10:25:58)
Protože vnímám jako paradox, že se na jednu stranu doporučuje, že výhrůžky sebevraždou se nemaj brát na lehkou váhu, ale na druhou stranu vlastně nemáš žádný páky, aby si ten člověk nechal odborně pomoct, když nechce. A do jaký míry je vlastně člověk za svoje blízký odpovědnej v tom smyslu, že by jim v tom měl/mohl zabránit?

Často se totiž objevuje, hlavně ve veřejných komentářích, pokud někdo takový zoufalý čin skutečně spáchá, názor, že "jak je možný, že jeho okolí nezasáhlo, nepomohlo mu". Toho se myslím zakladatelka bojí a bála bych se toho asi i já, v tomto případě někoho pokrevně spřízněného, ale nemilovaného ani ne tak o něho, ale o sebe a o případné výčitky okolí (protože kopnout si v tomto případě je velice snadný).

Takovouhle manipulaci (že někdo v podstatě zneužívá toho, že ho má ten druhej rád a nechce, aby se mu něco stalo)pokládám za jednu z nejzákeřnějších. Naštěstí ~x~ mám kliku na lidi a nikoho takového ve svém okolí nemám, takže nevím, jak bych reagovala, ale je možný, že bych se naštvala a řekla si v duchu "jestli chce, tak ať to udělá, jeho věc, já pro něj dělám dost a nenechám se od něj tlačit ke zdi, zvlášť když si sama sobě v koutku duše přiznám, že ho nemám nijak moc ráda a krom toho, že je to můj otec, by mi ani nijak nechyběl) ~d~
 Agatha Ch. 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 11:06:48)
Možná není nejzákeřnější, jen nejzoufalejší. Stačí jen změnit úhel pohledu. Přesto ty ze své pozice s tím opravdu nemůžeš nic dělat. Vůbec nic. To rozhodnutí je zkrátka na něm. A ty mu ho právě musíš nechat a nebrat ho na sebe.
 Kudla2 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 11:28:41)
"Možná není nejzákeřnější, jen nejzoufalejší. Stačí jen změnit úhel pohledu."

Určitě, tohle je velká pravda. ~R^
 Kornelia 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 10:21:51)
Keď si NECHCE dať pomôcť, neurobíš s tým nič. Urobila si všetko pre to, aby si mu pomohla, teda aspoň ja fakt už nevidím medzeru.
Kamarátke sa takto skoro uchlastala kamoška. Mladá sirota, jedináčik po rozvode...nebola v ľahkej životnej situácii. Tá moja kamarátka robila, čo sa dalo, snažila sa jej byť sestrou, matkou a ja neviem čím, ale dotyčná proste nechcela...Tri roky života, nočné výjazdy za záchranou, keď sa s ňou opitá telefonicky lúčila...a nakoniec si nechala pomôcť od niekoho, kto jej akurát vstúpil do života (nebol to chlap) - a na túto osobu zareagovala. Tá moja kamarátka ešte dostala vysvetlené, že jej NEPOMOHLA! Má z toho traumu doteraz, ale už to našťastie chápe, donedávna sa obviňovala.
Toto dievča tiež odmietalo všetky liečenia...
 aky 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 12:08:53)
...Co s tím?
V prvom rade si treba uvedomit, ze Ty nie si zodpovedna za konanie ineho cloveka ( aj keby to susedky tvrdili alebo naznacovali) a ze to, co kto robi, je vysledok jeho vlastneho slobodneho rozhodnutia.
 libik 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 13:33:50)
Tak sakra, je to pár týdnů, nemůže být happy, člověk už nemůže ani truchlit~a~
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 16:31:06)
Libiku,
já potřebuju taky truchlit, ale to jemu nedochází :-(.
 libik 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 17:14:54)
Jinak, je mi líto tvé boleti, ale také mě v 35 letech umřel rodič, poměrně mladý a dost trpěl. Dovolím si říct, a neber to špatně, že je to jiné.
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 18:25:45)
Libiku,
tomu naprosto věřím. A je mi jasný, že kdybych o partnera přišla já, bylo by to pro mě nepředstavitelný. Tohle všechno fakt chápu. Přesto je pro mě bolestný od něj poslouchat, jak se mamka netrápila a vůbec netrpěla (to jen on teď trpí). Bojovala potřetí v životě s rakovinou a měla za sebou za poslední dva roky několik operací a chemoterapií a umírala skoro půl roku. On prostě vidí jen sebe a svoje trápení. A to platí všeobecně pro celý jeho život.
Ale o tom asi nemá cenu debatovat. Ty neznáš ani mě ani jeho, takže pak to, co píšu, vyznívá ode mě strašně hnusně vůči němu. Snažím se k tomu stavět racionálně. Psychologa, se kterým jsem řešila jeho vliv na mě, už mám za sebou, ale občas se vynoří nějaká komplikovanější situace (viz tahle), se kterou si nevím rady.
 libik 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 18:31:46)
Ale nevyznívá, já možná vyznívám strašně.

ještě k tomu "netrpěla". pud sebezáchovy mi velí hledat něco dobrého na tom hrůzném, takže třeba říkám "aspoň byl doma, umřel hezky", čert ví jak to působí nebo jestli je to pravda.
A pak všichni pozůstalí mají nějaké pocity viny, třeba potřebuje !trpět"
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 18:56:06)
Libiku,
nevyzníváš blbě. Moc nepřispívám, ale už sem chodím dlouho a ty jsi celkem známá osoba na Rodině.cz :-), takže o tobě mám nějakou představu.
To jen já mám potřebu vysvětlovat, co píšu. Ono ty moje pocity, co mám vůči tátovi, mi taky nejsou příjemný. Hrozně nerada dělám něco nepříjemnýho komukoli.
 Louisa Z. 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 16:47:11)
Libik, jistěže má právo truchlit... ale stejně tak mají právo truchlit i dcery... a zde to opravdu vypadá na silnou manipulaci ze strany otce, který na dcery nebere ohled. Zajímalo by mě, jak by se tvářil v případě, že by dcera mu začala do telefonu říkat, že bez maminky nemůže žít, že je jí strašně špatně a že se možná nedožije rána. Zda by měl alespoň tolik empatie, jakou teď očekává a nebo zda by dceru seřval, ať ho takovými řečmi nestresuje.

Domnívám se, že Brunhilda i celá rodina dělá maximum. Pomocnou ruku otec dostává ze všech stran, zbytek je opravdu jen a jen na něm. Jediné, co bych možná řekla do telefonu je, že mi dělá starost, že neřeší cukrovku atd. a že bych byla moc smutná, kdyby předčasně odešel za maminkou a že bych byla ráda, aby tu pro vnoučata zůstal alespoň on. Psychiatra bych jako nezbytnou nutnost neviděla, pozůstalostní smutek je opravdu zapotřebí "odžít" a pokud si to chce otec odžít sám, budiž mu přáno. Pohotovostní tišící lék, který může předepsat praktický lékař, pro největší "propady" smutku stačí.
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 16:56:56)
Luiso,
díky. Chci taky truchlit, jenže to on nechápe, protože on ztratil někoho, s kým žil 45 let (a mně tolik není) a já už mám svoji rodinu, takže to právo truchlení připadá jemu.
Co se týče vnoučat, o ty ve skutečnosti nemá zájem. Vždycky se tvářil, že zájem má a že by se jim hrozně rád věnoval, ale okolnosti byly a jsou proti. Rozhodně nejsou důvodem, který by ho motivoval žít.
 Mala Stepka 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 19:12:01)
Uprimnou soustrast.Take mi letos zemrela mama.Take mi zustal tata.Napada me jedno:neres jestli te vydira.Neres ted nic.Jed za nim!!!Jen s nim pobud.Je to tvuj tata.Je mu smutno.Uvidis, za par tydnu to treba bude lepsi.A nebo nebude.Ale i tak bych za nim na tvem miste jela.Stepanka
 Brunhilda 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 19:20:27)
Štěpánko,
taky upřímnou soustrast. ~x~
Jezdím za ním. Uzpůsobila jsem si pracovní dobu, abych měla pondělky volné. Nebydlím moc blízko, na odpolední dojetí to moc není.
 K_at 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 20:21:07)
Brunhildo, drzim pesti,to je nezavidenihodna situace. A take uprimnou soustrast. Pokud ma tatinek takovou minulost,povahu a chovani, poskytla bych presne tolik casu a energie, aby me to nezahubilo. Rozhodne bych tatovi pripominala, ze ty mas take smutek atd. Nicmene on je za svuj zivot zodpovedny a bohuzel, jestlize bude rozhodnuty opravdu skoncit, cestu si asi najde. Jenze v jeho pripade mam spis dojem, ze fakt vyvolava pozornost a vydira. Moje zkusenost s lidmi nestastnymi a zoufalymi je spis ta, ze jsou vycerpani, uzaviraji se do sebe a smutek prevlada nad vnimanim realnosti te situace....
 ...j.a.s... 


Re: Nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(30.8.2016 19:33:35)
Brunhildo, zkusila bych otci říct, že také truchlíš, že je ti také moc smutno... a dost možná, až bude mít proslov o ukončení svého života, bych mu řekla, že jo, že o tom taky přemýšlíš. A byla bych zvědavá, na jeho reakci. Možná i tato reakce by ti něco osvětlila.
Děláš správně, že se nechceš nechat vtáhnout do koloběhu manipulování a vydírání. Snažila bych se pomoci podle vlastních možností a jinak bych mu na některé věci říkala, mrzí mne, že se cítíš špatně, mohla bych s tebou zajít k doktorovi, třeba by poradil nám oběma. A na řeči o sebevraždě bych reagovala věcně, mrzí mne, že si chceš vzít život, že bych ztratila ještě tátu.
Je to blbý, ale pokud bych věděla, že technicky je o něj postaráno - jídlo, oblečení, další řeči bych utínala takto.
Vypadá to, že podle popisu je tvůj otec typem člověka, který neumí žít sám, zčásti je to pochopitelné kvůli letitému vztahu, ale pořád je velké riziko, že si s tebe udělá druhou "manželku", která by skákala kolem něj a na to bych nepřistupovala.
Rozdávej jen tolik, kolik můžeš a chceš, protože jak si svého otce rozmazlíš, bude mnohem těžší to později vracet zpátky.
Mám na mysli jeho sklony k manipulaci nebo vydírání.
Ještě bych zkusila variantu, zda má nějaké přátelé, kteří by s ním pohovořili na téma sebevražda a spíš by ho podpořili v žít dál.
Je tvůj otec v okruhu svých přátel prvním ovdovělým?
 Brunhilda 


Děkuju všem! 

(30.8.2016 20:37:38)
Holky,
moc všem děkuju.
Klidně ještě pište.

Jak jsem včera nemohla spát, protože se mi to všechno honilo v hlavě a napsala sem, moc mi to pomohlo. A nevím, jestli teda nějaká energie se přenáší či co, ale dnes mi táta volal a první, co bylo, tak se mě ptal, jak bylo v práci (ví, že je to tam teď složitý), což se tedy nestává a fakt mě to potěšilo :-). Mluvil v docela dobré náladě a že mu dnes spravili něco na autě, tak byl spokojený :-). Nakonec mi popřál, aby se to v práci zlepšilo a znělo to upřímně (což tedy taky nedělá).
Takže z toho mám dvojnásob dobrý pocit - jednak z toho, že měl dobrou náladu a z něčeho mohl být spokojený a taky z toho, že na mě myslel ~R^. Třeba mu přeci jen dojde, že když budeme společně sdílet, tak na tom budeme oba líp :-).
 Ruth 


Re: Děkuju všem! 

(30.8.2016 20:44:17)
Brunhildo,
to vůbec nezní špatně! Držím palce, ať mu to vydrží. Tobě hodně sil. ~;((
 Mala Stepka 


Re: Děkuju všem! 

(30.8.2016 21:30:27)
Bude lip!Kazdy den to bude o trosku lepsi.Vidis...ten telefonat...dej tatovi cas.Ja to take zvladam lip nez on.Mam doma syna, chodim do prace, plno lidi kolem.Ale tata je sam a "rekapituluje".My ted mame uplne jinej vztah nez kdyz zila mama.A protoze jsem videla, jak rychle to vsechno dokaze byt, vazim si kazdeho setkani.I kdyz pak doma vypustim paru...moc drzim palce a fajn dny preji!S
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Táta nechce žít - jak pomoci člověku, který o tom mluví? 

(31.8.2016 17:27:35)
Brunhildo - napadlo mne jediné: Píšeš, že táta rád cestuje. Na tom bych stavěla.

Já to mám opačně - vloni mi umřel táta a mamka neustále mluvila o tom, že tu už bez
něho nechce být. Já ji jednak přesvědčovala, že ji tu potřebujeme, jednak jsem naplánovala na letošek 3-týdenní cestu a mamka se zase začala (po asi půl roce "smutnění", což po 65-ti letém manželství beru jako normální a přiměřené) na něco těšit. Dovolenou jsme absolvovali (teda -ly, neboť já + mamka) a maminka má pro změnu na co vzpomínat, chlubit se kamarádkám a tak...

Takže kromě toho, co tu už padlo - nenechat se manipulovat a být trochu "sobec" - tedy žít si svůj život a tatínkovi naznačit, že způsob jeho života (případně NEživota) je JEHO rozhodnutí ho i kladně motivovat třeba zaplacením zájezdu na příští rok jako dárek k narozninám či vánocům - třeba i spolu se sestrou.....
Aby se měl tatínek na co těšit a pro se udržovat v dobré zdravotní kondici....

Když to fungovalo u nás, mohlo by i u vás. A to je tvůj tatímek proti mé mamce "batole" - mamce je 90, takže je asi i vitálnější...

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.