Brunhildo, zkusila bych otci říct, že také truchlíš, že je ti také moc smutno... a dost možná, až bude mít proslov o ukončení svého života, bych mu řekla, že jo, že o tom taky přemýšlíš. A byla bych zvědavá, na jeho reakci. Možná i tato reakce by ti něco osvětlila.
Děláš správně, že se nechceš nechat vtáhnout do koloběhu manipulování a vydírání. Snažila bych se pomoci podle vlastních možností a jinak bych mu na některé věci říkala, mrzí mne, že se cítíš špatně, mohla bych s tebou zajít k doktorovi, třeba by poradil nám oběma. A na řeči o sebevraždě bych reagovala věcně, mrzí mne, že si chceš vzít život, že bych ztratila ještě tátu.
Je to blbý, ale pokud bych věděla, že technicky je o něj postaráno - jídlo, oblečení, další řeči bych utínala takto.
Vypadá to, že podle popisu je tvůj otec typem člověka, který neumí žít sám, zčásti je to pochopitelné kvůli letitému vztahu, ale pořád je velké riziko, že si s tebe udělá druhou "manželku", která by skákala kolem něj a na to bych nepřistupovala.
Rozdávej jen tolik, kolik můžeš a chceš, protože jak si svého otce rozmazlíš, bude mnohem těžší to později vracet zpátky.
Mám na mysli jeho sklony k manipulaci nebo vydírání.
Ještě bych zkusila variantu, zda má nějaké přátelé, kteří by s ním pohovořili na téma sebevražda a spíš by ho podpořili v žít dál.
Je tvůj otec v okruhu svých přátel prvním ovdovělým?