Libiku,
tomu naprosto věřím. A je mi jasný, že kdybych o partnera přišla já, bylo by to pro mě nepředstavitelný. Tohle všechno fakt chápu. Přesto je pro mě bolestný od něj poslouchat, jak se mamka netrápila a vůbec netrpěla (to jen on teď trpí). Bojovala potřetí v životě s rakovinou a měla za sebou za poslední dva roky několik operací a chemoterapií a umírala skoro půl roku. On prostě vidí jen sebe a svoje trápení. A to platí všeobecně pro celý jeho život.
Ale o tom asi nemá cenu debatovat. Ty neznáš ani mě ani jeho, takže pak to, co píšu, vyznívá ode mě strašně hnusně vůči němu. Snažím se k tomu stavět racionálně. Psychologa, se kterým jsem řešila jeho vliv na mě, už mám za sebou, ale občas se vynoří nějaká komplikovanější situace (viz tahle), se kterou si nevím rady.