| Kalali | 
 |
(21.5.2015 11:12:56)
Pokud jsi ho měla ráda (tu jeho dobrou část), on měl rád tebe a jsi citlivá se sklonem pocity rozebírat, tak ti bude hůř, jestli za ním nepůjdeš. Osobně bych nechala na něm, zda něco z minulosti bude komentovat nebo ne. Já si se svým otcem své složité vztahy nevyříkala, ale byla jsem za ním než umřel (kvůli sobě ne kvůli němu). Kupodivu vůbec jsem nepotřebovala slyšet, že on byl ten špatný, že by si na smrtelné posteli uvědomil, jak se choval. Ani jsem tam s tím očekáváním nešla. CHtěla jsem jen splnit svou "povinnost" pro případ, že by on o rozloučení stál, abych si nevyčítala, že jsem nebyla ta silná, co nabídne mír. Nestál o něj, ale bylo vidět, že je rád, že jsem přišla. Takže možná stál? Těžko říct, nemluvili jsme o tom.
|
| Jája a spol. | 
|
(21.5.2015 11:45:07)
On už minulost komentoval mockrát, jak by si přál odpustit. Já jsem vždy tyhle debaty přešla tichem. Nechtěla jsem mu ublížit-nebo neměla jsem koule, říct mu, že to bylo tak strašné, že odpustit nedokážu, nikdy.
Myslela jsem, že sebere hozenou rukaci a smíří se s druhou šancí ve formě vnoučat, ale i to podělal. Neuměl sklonit hlavu, opět se vše muselo odehrávat v jeho režii, ale bohužel narazil na mého muže, který tomu udělal konec.
A citlivá jsem, asi proto ten chaos a panika.
|
| Kalali |
|
(21.5.2015 12:05:13)
Jájo, proč je pro tebe tak důležité říct mu, jak ti ublížil? Už to nic nezmění. On se nezmění. Kdyby řekl, že se choval jako hovado k rodině, tedy i k tobě, tak mu odpustíš? Podle mě můžeš nenávidět a současně mít i ráda (i se říká, že nenávist je odvrácená strana lásky). Pokud mu nechceš odpustit, tak tam přece chodit nemusíš, a nemusíš nic vyříkávat a nic si vyčítat. Ptej se sama sebe, co vlastně chceš, jak to má dopadnout. 
|
| Kudla2 | 
|
(21.5.2015 12:12:44)
Kalali 
|
|
| Jája a spol. |
|
(21.5.2015 12:32:03)
Na tom jak se choval nic nezmění žádná omluva a říct mu, jak to cítím v jeho stavu je opravdu zbytečné. To je pravda. Navíc on to stejně ví.
Mně asi rozhodilo to, že za chvíli tu být nemusí a nemáme ten vztah nějak douzavřen v jakémkoli smyslu.
Zároveň ale nijak netoužím po nějakém kontaktu, asi je to jen lítost nad tím vším.
Proč jsem nemohla mít normální rodinu a teď dědu pro své děti.
Jak psala Fren, je lepší se dívat dopředu a nekoukat příliš zpět a na té psychoterapii asi skončím...
|
| Citronove koliesko | 
|
(21.5.2015 12:43:31)
"...nemáme ten vztah nějak douzavřen v jakémkoli smyslu..."
Osobne si myslím, že by to mal byť on kto by sa mal snažiť ten vzťah nejako uzavrieť, mal by si spytovať svedomie či svojím chovaním nezničil život niekomu inému. Uvedomuje si vôbec aké peklo v rodine robil? Hovorili ste niekedy o tom? Ako to vidí on?
A za seba by som si povedala čo od toho rozhovoru čakám. Že sa ospravedlní? Že mu to dojde? Že povie nejakú svoju verziu? Načo ti to bude? Tebe to tvoj minulý život nevráti, na minulosti nič nezmení, ty vieš čo si prežila len možno hľadáš odpoveď na otázku PREČO si toto vštko musela zažiť a nie nejaký rozhovor s otcom ktorý má rakovinu a ktorý je síce teraz v sr*čkách ale keby sa ešte raz narodil ešte raz mal tú možnosť tak by len znovu svoje správanie zopakoval.
Jeho priamo by som nekontaktovala ale ak by som fakt chcela niečo mu odkázať tak by som poprosila nejakú osobu ktorá ho pozná, aby mu to sprostredkovala a prípadne ti dala spätnú väzbu.
|
| Jája a spol. |
|
(21.5.2015 12:51:48)
koliesko, jo mluvili jsme o tom mockrát, právě v době, kdy byly moje děti hodně malé a byl tu často-byla to taková naše druhá šance.
On si v podstatě pořád stojí za svým, že ho máma k takovému chování provokovala a že kdyby si byl býval vzal někoho méně konfliktního, tak by to tak nebylo.
Ve vztahu k týranému sourozenci uznával svou vinu a dneska by prý údajně zachoval víc klid a neviděl by hned rudě.
Je to jak píšeš, na žádných omluvách to nestojí, je to jak je a jiné dětství mít už nebudu.
"JEN" se přehoupnout, ale jak...
Já vůbec nechápu, proč mě to teď tak drtí. Už ho nemusím nikdy vidět, nemusím se kvůli němu trápit, mám skvělou rodinu a pořád je to tak bolestné...
|
| Citronove koliesko |
|
(21.5.2015 14:02:31)
Jájo
lenže minulosť či chceme či nie si so sebou ťaháme celý život.
A môžem povedať za seba že práve niektoré spomienky a pocity z detstva sú oveľa silnejšie ako to čo som zažila ako dospelá. Mne jeden psychológ poradil, že problémy z detstva ktoré ma prenasledujú, mám riešiť nasledovne. Predstaviť si seba ako sediace dieťa, potom sa vedľa toho dieťaťa posadiť a snažiť sa ho utešiť. Tj. snažiť sa oddeliť to dieťa a ten problém a riešiť ho s ním z pozície dospelého, ktorý to prežil. Niekedy to pomáha 
Ja som tiež nemala nejaké radostné a bezproblémové detstvo ale súvisí to veľmi s mojou povahou keď som všetko veľmi prežívala a každú nezhodu v rodine som vzťahovala na seba a pritom som nikomu nič nepovedala.
Ale teraz s odstupom vidím niektoré veci inak. Vidím, že možno otec, ktorého som brala ako "problém" musel určité veci robiť kvôli mame ktorú som brala že je tá "dobrá". Teraz keď som s ňou ako dospelá prežila niekoľko rokov v spoločnej domácnosti, až kým minulý rok nezomrela, tak som videla akú má povahu, ako sa správa, ako rieši problémy, ako dosahuje svoje a pochopila som čo otca tak veľmi na nej iritovalo a prečo niekedy reagoval tak podráždene. Prečo mama ktorá navonok pôsobila milo a príjemne bola v skutočnosti zdatná manipulátorka a vedela rečami ovplyvniť celé okolie kým nebolo po jej vôli.
|
|
|
|
|
|
| Tragika | 
|
(21.5.2015 12:14:25)
Jestli je otec při smyslech, napsala bych mu dopis. V momentě, kdy má smrt na jazyku, mi ale nepřijde vhodné rekapitulovat vaše vztahy, vyčítat, obviňovat, vysvětlovat.... Svůj názor na věc jsi mu měla sdělit dřív. Možná maximálně vysvětlit v dopise proč je dnešní vztah mezi vámi takový a ukončit dopis větou, že mu odpouštíš. Na faktickém odpuštění pak můžeš sama pracovat i velmi dlouhou dobu. Otec se jistě nenarodil jako manipulátor a násilník. Měl nějaké rodiče, dětství a v dospělosti prostě převzal špatné modely. V podstatě si můžeš říci, že viníci jsou již dávno pod drnem a nemá cenu všechny viny házet na otce.
|
| Kudla2 |
|
(21.5.2015 12:19:53)
Tragiko, to nevím, jestli bych na smrtelný posteli chtěla dostat dopis o tom, co jsem udělala špatně, že jsou vztahy na bodu mrazu, ale že mi to ten dotyčný odpouští.
A nenapsala ani neřekla bych nic o odpuštění, kdybych to tak skutečně necítila.
Fakt bych radila toho psychologa
|
|
|
| Kudla2 |
|
(21.5.2015 12:22:01)
a může omluva smazat x let teroru?
|
| Jája a spol. |
|
(21.5.2015 12:42:13)
představím si, že se mi omlouvá a i to bych snad brala jako pokus o manipulaci....abych ho politovala, abych se cítila zase ještě hůř. Vždyť on to přece nedělal naschvál, on vlastně nechtěl, on byl týrané dítě.......
Jsem blázen, mě by už i omluva od něj přišla jako manipulace.
Na druhou stranu věřím, že to neuměl ovládnout.
Nic, jsem fakt případ pro terapii, děkuji všem za účast 
Já si prostě představím, že takové peklo dělám svým dětem a je to pro mě tak neuvěřitelně nepředstavitelné, vidět v jejích očích ten děs, slyšet jejich pláč a volání o pomoc a za to vše bych mohla já svou agresivitou, nechápu to mnohem víc, než ve dvaceti.
Prostě co mám děti, tak mnou cloumá ještě větší vztek.
|
| Alraune | 
|
(21.5.2015 15:03:52)
Možná by to i manipulace byla. Lidi se nemění, ani když jsou těžce nemocní. Jen víc vidíš jinou jejich stránku.
|
|
| 1kulička | 
|
(21.5.2015 15:43:36)
Jájo, asi je to pravda, takoví lidé se ani omluvit neumí, vždy tam je skrytá uniková cesta typu "kdyby matka byla jiná" atd. Takový člověk si nikdy neuvědomí, jaké trauma ti způsobil. Naučili si svoje chování pro sebe omluvit, jinak by se sebou nevydrželi, dokonce z něj často udělají přednost.
Pro tebe je jediná cesta, smíření s minulostí, s tím, že to už nezměníš, ale současný život už máš jen ve svých rukou. Asi byla chyba otevírat staré rány a pustit ho k vnoučatům, tobě to asi jen přitížilo.
Být "případ pro psychoterapii" není nic ostudného, spousta lidí má svá traumata z dětství a je jen dobře, že to lze řešit pomocí terapeutů a nenecháváme své frustrace volně plynout mezi lidi...příla bych ti, abys našla někoho dobrého a když ne hned napoprvé, určitě to nevzdávej.
Otce už bych asi nekontaktovala, druhou šanci jsi mu dala a další nepřinese nic dobrého.
Jinak takový postřeh: moc mě udivuje, jak týrané deti dokážou své rodiče milovat - můj otec byl dost nesnesitelný, ale o žádné DN nešlo, dnes se s ním dá vyjít hodně dobře. Nikdy bych o něm nenapsala, že jsem ho velmi milovala (jako ty toho svého), je to zvláštní.....
|
|
|
|
|
| Líza | 
|
(21.5.2015 12:26:59)
A přišla by vůbec omluva, nebo další útok a další manipulace?
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)