Zdravím,

už delší čas v sobě řeším postoj k rodiči tyranovi. Byla jsem do 13 let svědkem DN jak fyzického, tak psychického, otec týral fyzicky matku i sourozence, pouze mě ne. Po rozvodu nastalo psychické peklo, které pokračovalo až do mých 16 let, kdy jsem přerušila kontakt. (dohady ohledně alimentů, styk s námi)
Jednoduše bych ho popsala, jako klasického manipulátora a zároveň milujícího otce, který se velmi věnoval mým potřebám, rozvíjel mne v mnoha oblastech a já jej jako dítě velmi milovala, přesto, co se doma dělo.
Jsem zřejmě obět citové manipulace. Je mi dávno přes třicet, zcela chápu, co se doma odehrálo. Naprosto si rozumově dokážu vysvětlit důvody, proč se tak dělo.
Nedokážu odpustit to, co jsem musela zažít, v jak hrozných stavech jsem se nacházela ve strachu o maminku. Týraný sourozenec žije tiše v ústranní.

Nyní mám svou rodinu, otec zůstal sám, de facto neschopný normálně fungovat-neustále opakující se problémy se zaměstnavateli a problémy s penězi, shodou okolností jsme po letech navázali opět kontakt, ale začal opět zneužívat své manipulátorské dovednosti vůdči mě a nerespektoval naši rodičovskou autoritu.
Manžel mého otce díky opakovaným neshodám odstřihl od naší rodiny. Bude to již rok.
Dověděla jsem se, že má rakovinu, je to vážné. A já se opět a opět trápím, už sama potichu, v rámci zachování klidu mezi mnou a mým mužem.

Nechápu proč, nenávidím ho za to, co nám všem dělal, nenávidím ho za to, že jsem umožnila, aby jej milovaly vnoučata, kterým teď vysvětluji, kde že je ten děda.
Je mi to jen neskutečně líto a nechápu, proč cítím lítost.

Asi ani nečekám žádné řešní, jen jsem se potřebovala z toho vypsat.

Je možné, že za pár týdnů zemře a nic z toho co cítím se on nedozví, nemám odvahu na to s ním znovuobnovit kontakt. Maminka mi radí, abych si s ním promluvila, že se budu jinak trápit až do smrti, ale já to nedokážu, zvednout telefon a říct mu, jak moc mi ublížil a že narušoval trvalo i vztahy mezi mnou a mým mužem.

Jsem dospělá ženská a fakt se v tomhle nechápu.

Až zemře, opravdu mi může být hůř? já se uklidňuju tím, že prostě odejde jedna velká hrůza a bude jen a jen líp, i když nezapomenu samozřejmě, jen už nebude nic k řešení, bude to taková definitiva.