Alraune |
|
(19.5.2015 11:32:34) A proč chceš tvrdě rušit pleny ve 22 měsících? Kojení chápu, prostě ji odstav a řekni, že mlíko vypili trpaslíci :D
|
Donell |
|
(19.5.2015 11:42:26) Plen se prostě chci do konce léta zbavit, začali jsme s nástupem sluníčka, ale narazila jsem. S kojením jsem si podobnou pohádku vymyslela, nefunguje..
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 11:45:37) Jak "narazila jsem", jak "nefunguje" - u vás rozhoduje dvouletej sráč?
|
susu | •
|
(19.5.2015 11:46:56) Martino, dceři jsem také po druhém roce v létě sebrala plíny. Hmm, no počurávala se až do podzimu a prostě s tím nešlo nic dělat.
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 11:49:06) Já chápu, že se dvouleté dítě podělává, to je normální, o to ani tak nejde. Spíš o to kojení, když matka nechce, tak nenakojí, to dítě nemůže nijak změnit.
|
susu | •
|
(19.5.2015 11:53:29) Dcera, pravda, o něco později, se rozhodla, že chce k večeři tatranku. Ve výsledku jsem stála asi hodinu před spíží a téměr se prala s vlastním dítětem, které se tam pokoušelo dostat. A několik večerů po sobě jsme si to opakovaly a posléze dalších pár měsícu nepravidleně. Naprosto ani dnes netuším, jak jsem to měla řešit.
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 11:56:36) k večeři tatranku
Řešení je velmi snadné: žádnou Tatranku ve skříni nemít.
|
susu | •
|
(19.5.2015 11:57:18) Není podstatné, budete se rvát u dveří z bytu.
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 11:59:33) Tak to bych za menší zlo považovala Tatranku k večeři než hodinovou rvačku s děckem, na to by mě neužilo.
|
susu | •
|
(19.5.2015 12:01:57) V tom případě jednak ztrácícš ty mantinely, jednak zavádíš zvyk tatranky k večeři každý den a za další, ono se to stejně bude opakovat v momentě, kdy se ten zvyk rozhodněš zrušit.
|
Dream |
|
(19.5.2015 12:12:58) Susu, tim, ze das jeden vecer tatranku, zavadis zvyk každodenní večeře tatranky? A jak? Stane se neco, kdyz jeden vecer poveceri tatranku a druhy neco jineho? Je to tak hrozne dulezite?
|
susu | •
|
(19.5.2015 12:14:03) Dream, u mojí dcery ano.
|
Dream |
|
(19.5.2015 12:15:13) A to tedy muze večeret jen porad to same? Ja tomu moc nerozumim, proto se ptam, nijak nerypu, jen me to zajima. Diky.
|
susu | •
|
(19.5.2015 12:19:37) Dream ne, mohla tenkrát normálně večeři s námi, mohla jogurt, chleba, kaši, ovoce, prostě jen ne sladkost místo jídla.
|
Dream |
|
(19.5.2015 12:20:53) Ovoce, kaše - sladká večeře. Rozdil s tatrankou na ktere se to točí?
|
susu | •
|
(19.5.2015 12:22:19) Ovoce není kupovaná chemická sladkost. Vařená kaše také ne. A ostatní jídlo sladké nebylo.
|
Dream |
|
(19.5.2015 12:24:24) Ale susu, proc teda tu tatranku vubec kupujes, kdyz je tak strašná.
|
susu | •
|
(19.5.2015 12:26:31) dream, protože jednou za čas po normálním jídle mi zas tak nevadí.
|
Dream |
|
(19.5.2015 12:28:35) No a jsme u toho....jak zbytecne. Jednou za cas nevadi, ale zrovna prave tenhle vecer misto večeře vadi:) Naprosto zbytečná konfrontace.
|
|
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 12:28:00) Tak. Dát dítěti Tatranku a pak je trestat za to, že mu chutná, je týrání dětí.
|
|
magrata1 |
|
(19.5.2015 12:29:11) Tady nejde o tatranku. Najde se jiná záminka ke scéně. Nemůžeš tomu rozumět, pokud jsi to nezažila. Myslela jsem si taky, že výchova a hranice a klid, chválení, předcházení... Na naši krasavici to neplatí.
|
Dream |
|
(19.5.2015 12:30:27) Ale zažila, jinak bych se tak nesnazila. I tak je to marne, kdyz nekde se kolem tatranky muze točit svet.
|
|
Dream |
|
(19.5.2015 12:32:14) Magrato, proto tady stale pisu a poukazuji na to, ze je nutne si zvolit, co je pro me dulezite a podstatne a tam se snazit. Nepodstatné veci momentalne neřešit.
|
susu | •
|
(19.5.2015 12:35:03) dream, také jsem neřešila, co nebylo podstatné, jenž u dítěte, které se hádat chce ti to nepomůže.
|
|
|
susu | •
|
(19.5.2015 12:33:40) Magrato, přesně, když ne tatranka, tak punčocháče, když ne punčocháče, tak botičky(řešili jsme půl roku), když ne botičky, tak chození v autobuse za jízdy(také asi půl roku), když ne chození v autobuse, tak směr cesty (několik let), když ne směr cesty, tak něco jiného, teď mě nenapadá co, ale bylo toho spousta. Co jsem považovala za okrajové, rozhodovala sama. Největší zábava byla to měnit, když jsem hned s první variantou souhlasila, tak dlouho, dokud nenarazila na něco, co jsem opravdu nechtěla dovolit. Kdo nezažil, nepochopí.
|
|
|
|
Dream |
|
(19.5.2015 12:26:01) Podívej, bud mi nektere potraviny vadi a nechci aby je deti jedlý, pak je nekupuju. Nebo je obcas detem poskytnu a pak je uplne fuk jestli k svačinu nebo veceri.
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(19.5.2015 12:28:29) to se jeví zcela logicky prostě sračky doma nevedu, aby nedocházelo k tomu, že je náhodou někdo bude chtít sníst Jednou za čas si děti třeba v obchodě vyberou brambůrky a opravdu je to jednou za 14 dní nezabije
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(19.5.2015 12:34:22) Ale to samé je to i s dospělými. Třeba můj muž je tlustej ( má nadváhu). Tak já prostě nepeču. Teď má 110 kg, kdybych pravidelně pekla, měl by třeba 130. Ale jednou za čas něco s dětmi uděláme. Ale když to řeknu mezi bandou ženských, tak na mě koukají jak na blázna, protože zřejmě svoji rodinu šíleně ochuzuji o ty úžasné a výborné domácí spatlaniny plné cukru a tuku.
|
|
|
susu | •
|
(19.5.2015 12:39:29) Některé potraviny mi holt vadí jen v nějaké souvislosti.
|
|
Limai |
|
(19.5.2015 12:54:35) Dream,ale ty to nechápeš.Vůbec se nejedná o to,že by susu nechtěla dát dítěti Tatranku a proto ji koupila.Jenom jí šlo nejspíš o to,aby se dítě před Tatrankou najedlo nějakého normálního jídla a teprve po něm mu chtěla dát Tatranku.Když můj syn bude vyžadovat k obědu gumové medvídky,tak ho nenechám obědvat gumové medvídky,ale řeknu,že je dostane až poté,co sní např.omáčku a rýži.A když nesní,tak nesní,jíst nemusí,ale nedostane místo oběda bonbony.
|
susu | •
|
(19.5.2015 12:56:43) Jo Limai, tak nějak.
|
|
|
radka | •
|
(19.5.2015 13:05:40) nevíš, o čem mluvíš nejde o tatranku záminka k hádce a ke vzdoru se vždycky najde prostě opoziční děti
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 12:15:13) Ne, neztrácím mantinely, pokud je sama nenastavím. Když dám dítěti Tatranku, tak nastavím mantinel, že Tatranka ano. Pak mohu nabízet něco jiného k večeři, s tím kompromisem, že Tatranka bude až po několika soustech jiného jídla. Ale nemusím to pojímat konfliktně, to je zbytečné.
|
Dream |
|
(19.5.2015 12:17:13) Martino, ja tomu prave taky moc nerozumim. Prijde mi, ze hodne lidi přistupuje k výchově konfrontačne a konfliktne a ze si vlastne sami hrozne ztezuji radu situaci. Podotýkám, ze opravdu vim, o cem píšeme, mam za sebou...
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 12:19:58) Taky vím o čem píšu, můj nejmladší syn byl bedna ekrazitu, vždy připraven vybuchnout. Podle toho jsme s ním jednali.
|
|
susu | •
|
(19.5.2015 12:29:16) Omyl, některé děti přistupují k výchově konfrontačně.
|
susu | •
|
(19.5.2015 12:37:02) Ve vztahu rodič-dítě stačí jeden.
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 12:39:52) Vztah rodič - dítě je vztah jako každý jiný, co se konfliktů týče.
Po třech (? asi tak nějak) letech mateřství jsem se stala nevytočitelnou a už mi to zůstalo. Pořád někdo zkouší, co vydržím, ale já vydržím hodně.
|
susu | •
|
(19.5.2015 12:56:05) Já nevím Martino, vybaveno 2-3 letým dítkem jdeš na hřiště. Dítě se napřed odmítne obléct - jdete tak,jak je, nebo převlíkáš za řevu? Pak odmítne odejít, dobře souhlasíš a dítě ti vzápětí udělá scénu, že vlastně jít chce, tedy vyjdeš s uřvaným dítětem, které vzápětí běží do silnice, s řevem ho odvlečeš, pak pro změnu nechce jít vůbec, stojí nebo leží, vzteká se. Pak se uklidní a míří úplně jinam, s úsměvem na rtu jdeš za ním? Pak se začne vztekat, proč ještě nejste na hřišti, i když celou dobu jdete tam, kam chtělo a snaha vysvětlit, že tato cesta na hřiště nevede, byla. Další hysterák s válením po zemi. Případně se rozběhne pryč od tebe a vzápětí zakopne a rozrazí si ret(nebo cokoli). Když ho vezmeš do náruče ve snaze ho uchlácholit, tak tě začne mlátit a rvát se ven. Když ho postavíš, tak se na tebe začne věšet a chce zase do náruče. když ho zvedne, tak chce vzápětí zase na zem, pak opět začne řev, proč ještě nejste na tom hřišti.....V různých variantách furt dokola. Když se ti podaří dosáhnout stavu, kdy poslední hodinu neřvalo ani nemělo hysterák(případně dojít na to hřiště), jsi skoro šťastná a je ti jasné, že každou minutou se nějaký blíží. Pokud to bude jen malý spor nebo žádost o pití, ketrou můžeš snadno vyřešit, pohoda se prodlužuje. Spor přijde v momentě, kdy se rozhodneš jít domů. Absolvuješ vše znovu. A potm se dočteš, jak máš nastavit mantinely, jak nemáš dítku ustupovat a že na konflikt muí být dva.
|
magrata1 |
|
(19.5.2015 12:58:18) přesný popis
|
susu | •
|
(19.5.2015 13:00:11) Jo, já vím, mám za sebou roky takového fungování. Jen ty kulisy se mění.
|
|
|
magrata1 |
|
(19.5.2015 13:01:19) a že ten konflikt vyvolává dítě, protože je s ním matka málo spokojená. Asi jsem špatná matka, ale s tím řevem fakt spokojená nejsem, zlobím se na ni a vím, že v tomhle je odporná. Mám ji ráda a oceňuji ji v jiných věcech- je chytrá, cílevědomá, šikovná. Bohužel to většinou využívá ke škodění širému okolí.
|
susu | •
|
(19.5.2015 13:06:09) Jednak pod vlivem příruček, že se má chválit, jsem chválila a druhak (jo já vím že se má používat jednak), jsem byla tak šťastná, když se něco povedlo ve všem tom vztekání, že jsem přímo jasala. Dcera nemá sourozence, takže jsem pořád oprdelkovala kolem ní, i když se zrovna nevztekala, protože to mě naopak bavilo mnohem víc. Takže nějak nechápu, proč nevycítila, jak moc jsem v takových chvílích spokojená, že by jich mohlo být víc.
|
|
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 13:12:49) To jsi popsala docela výstižně.
Já měla tu výhodu, že dítka do tří let byla zvyklá jezdit venku jedině na kočárku, přikšírovaná, z toho jsem neustoupila ani jednou, takže na to byli zvyklí a ani je nenapadlo, že by to mohlo být jinak.
Oblíkání je stresová situace, měli jsme na to básničku / písničku už od mimina, takže podmíněný reflex, aby mi nastavovlai končetiny, zásada je co nejjednodušší oděv, který jde oblíkat lehce.
Na řev nereagovat a neměnit své chování - což je převelice těžké, ale účinné, hovořit s dítětem vlídně, i když se vzteká - a stejně vlídně, když se nevzteká. Zkouška nervů.
|
susu | •
|
(19.5.2015 13:20:00) Dcera poté, co se naučila chodit, kočár odmítla, a poté, co jsme několikrát jela s dítkem, které jsem dostala do kočáru násilím, za prolomení tělíčka a které se pokoušelo z těch popruhů za mohutného řevu ,slintání, zmítání, vyvléct a skočit rovnou ven nebo se na nich oběsit, jsme radši chodili po okolí domu pěšky.
|
Donell |
|
(19.5.2015 14:47:28) Susu,ty máš doma mé dítě? Přesně to samé..po roce odmítání kočáru..vpruha do luku, řev, kopání.. Martina má právě asi štěstí na ta mírumilovná a poslušná dítka...
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 14:58:06) Donell
O mých dětech se nikdo nedomníval, že jsou mírumilovné a poslušné. Nejsou. Ani v dospělosti ne.
Moje děti byly postrachem města, školy, letních táborů... Ale já se domnívám, že jsem udělala hodně pro to, aby nebyly ještě mnohem horší, což nikdo moc neocenil.
Rozhodně jsem udělala všechno pro to, aby měli hezký vztah ke mně a byly na mě hodné, což se nakonec povedlo.
|
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(19.5.2015 14:59:41) "Což nikdo neocenil" A co tak děsnýho vyváděli?
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 15:04:31) Margotko
To by bylo na román. Snížené známky z chování byly normou, hasiči k nám jezdili poslepu, policajti mě zdravili na dálku, s doktorama ze záchranky jsem si tykala...
|
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 15:15:31) Jednou doktor na pohotovosti šil klukovi tržnou ránu a přitom chtěl zkontrolovat minulé šití - já na to: to bylo na jiném dítěti...
Jindy jsme přišli na rehabilitaci, vyžádali si rentgenový snímek té zlomené tlapky - a dostali celý stoh. Tak jsme to tam třídili, žebra, rameno, kotník, loket, první dítě, druhé dítě, třetí dítě...
|
|
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(19.5.2015 15:13:14) marti, takový normální děti
|
|
|
|
|
Epepe |
|
(19.5.2015 15:11:53) Donell, myslet si, že já jsem na tom nejhůř, není cesta.
|
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 15:31:16) LoraX
Tohle jsem přesně praktikovala, když bylo dítě jen jedno. U druhého to nešlo, protože jsem měla plné ruce práce s jeho dvou až čtyřletým bratrem. Prostě musel sedět přivázaný v kočárku.
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 15:56:09) LoraX
To by pro mě asi nebylo - v době dětství mých dětí moje váha nepřesahovala 45 kg, zatímco děti měly v roce 16 a ve třech letech 25 kg.
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 16:04:44) Měla jsem obvykle kočár s nákupem a dvěma dětmi těžší než jsem byla sama. Měla jsem vytyčené jen rovinaté trasy s nájezdy na obrubník, jako když jede nadměrný náklad.
|
|
|
Vítr z hor |
|
(19.5.2015 18:20:02) To bych neprezila. U nas nastesti jezdi Tesco, jinak bychom asi posli hladem.
|
Vítr z hor |
|
(19.5.2015 18:36:37) No asi jo, ale stejne mas muj obdiv.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
susu | •
|
(19.5.2015 13:44:37) Loro, ten bus jsem zmiňovala já. Dcera chtěla chodit v jedoucím autobuse. Jsem to považovala za nebezpečné, autobus zabrzdí, dítě letí. Takže asi půl roku byl stav, kdy jsem držela vzpouzející se dítě na klíně, a pokud to šlo na další zstávce vystoupila a jela dalším. I na několikrát. "Miluju" informaci od maminek - to jí tak 2x-3x uděláš a ona to pochopí, že nesmí. Řešili jsme to asi půl roku, než to pochopila a to nevím, jestli z toho jen nevyrostla.
|
susu | •
|
(19.5.2015 13:48:27) Loro jo, mě došlo, že váš problém byl asi jiný.
|
|
|
|
|
susu | •
|
(19.5.2015 13:47:22) Loro jo, taky se snažím řešit hlavně ty podstatné věci a na ostatní peču, ale holt i ty podstatné byly ( a jsou ) vyčerpávající dlouhotrvající boj, na který žádné rady nefungují a skoro nikdy nefungovaly.
|
|
magrata1 |
|
(19.5.2015 13:47:51) Myslím, že bus jsem tu zmiňovala jen já. Ne v souvislosti, že by do něj nechtěla nasednout, ale dělá několik scén při vypravování, takže bez odvlečení z domu by ho nestihla. Občas jedou někam se školkou.
|
susu | •
|
(19.5.2015 13:49:38) Magrato, tak asi obě.
|
|
|
|
|
Limai |
|
(19.5.2015 13:03:22) Martino,a co to znamená vydržet hodně?Já si myslím,že jsem velmi tolerantní matka a že taky dokážu vydržet hodně,nicméně když jsem po dceři před pár lety něco požadovala a ona to odmítala respektovat,tak po dvou dnech jsem vybuchla jak papiňák,ujely mi nervy a tenkrát jsem ji seřezala tak,že na to nezapomenu snad do konce života.A to děti nebiju a nejsem zastánce fyzických trestů,ale tenkrát jsem už neviděla jinou možnost jak dceři lépe vysvětlit,že když řeknu že něco nebude dělat,tak to dělat nebude.
|
Martina, 3 synové |
|
(19.5.2015 13:15:54) Limai
Jasně, jenže já jsem si brzy uvědomila, že buď ty děti umlátím nebo mi to bude jedno. Zvolila jsem druhý přístup a opravdu řešila těch příslovečných 5 věcí, které byly zásadní pro jejich bezpečnost.
Pomalované stěny v bytě to tedy nebyly.
|
|
|
|