Přidat odpověď
No to se dá těžko spočítat, kolik to ve výsledku je hodin. Ony jako neřvou zaráz, ale postupně v průběhu dne v přímé závislosti na tom, jak se narodily, cca do těch čtyřech let. Takže ve výsledku je problematické vždy jen dítě jedno. Ale když se vcítím do těch dětí, tak je vlastně chápu. Nudí se, potřebují běhat...problémy se stupňují čím je dítě mladší, protože je už více omezováno těmi strašími, tj. někde na starší čekáme, musím je vzbudit, protože je musím vyzvednout ze školy, musíme, prostě musíme jít něco nakoupit, zařídit. Některé děti jsou takoví pozorovatelé, samy neví co chtějí, nemají problém dělat to co chce maminka. No a některé mají prostě jasně vyhraněný názor a chtějí si ho prosadit a tím že spoustu věcí nechápou vznikají ty třenice(nemohou jezdit a vbíhat do silnice, shazovat věci z regálů v obchodě, stát za jízdy na kočáru, vytahovat z příborníku nože, vylívat čaje, jogurty a patlat to po bytě...). Nejhodnější jsou moje děti ve skupině dětí, kdy si společně hrají, to mám největší klid. Nejvíc batolata vždy prudily, když byly se mnou samy.
Předchozí