| Adelinkaa 1 dítě. | 
 |
(24.2.2015 7:14:29)
Určitě si s ním vážně popovídat, on nemůže nic SCHVÁLNĚ shazovat a určitě bych mu něco zakázala - PC i to kapesné..
|
| Kalali | 
|
(24.2.2015 8:27:50)
Adelinko, vážné popovídání k ničemu nevede, protože když je dotyčný v afektu, tak si na to povídání ani nevzpomene. Můj dlouho dospělý muž taky v afektu rozbíjí věci, už jsem si kvůli tomu dost užila (i poplakala). Nevysvětlím mu to. On potom lituje, že to je rozbitý, ale protože za to můžu já, která jsem ho rozčílila, tak to neřeší. A považuje v podstatě za moji chybu. Proto když dcera měla svůj první pokus v tomto směru, tak jsem ji zřezala, že si to dodnes pamatuje (o něco se s mladší hádaly a starší to vzala a schválně to rozbila na dva kusy), stačily tři plácance na zadek, i tak to pro ni byl takový šok, že jsem z toho měla trauma taky. Pokaždé, když se dostane do afektu, tak si na to vzpomene a zmůže se jen na výkřiky, že má chuť věc po ruce rozbít. Nikdy to už neudělala. Mladší dcera si to pamatuje dodnes a taky v afektu hází věcma apod. a má tendenci si na nich ten vztek vybít, ale zatím to neudělala, stačí připomenout, co bude následovat. Své děti nikdy nebiju, ani jsem je neplácala. Za nic. Ani jiné tresty nedávám. Tohle je ale výjimka, protože se nehodlám celý život dívat na to, jak se mnou cvičí, protože považují za správné něco ve vzteku rozbít. Sama jsem vzteklá a neumím je naučit, jak si vybít vztek jinak. Já zase ječím a nadávám, ale v životě bych nic nerozbila, na to jsem vždycky dost při smyslech.
|
| arsiela, | 
|
(24.2.2015 8:34:18)
Kalali proč by s tebou měli cvičit?Není jednodušší je naučit vztek vybít přiměřeným způsobem,tak aby nezničily nic drahého?A navíc,promiň budu hnusná,ale přijde ti to ok,že manžel věci ničit může a dítě za to zřežeš?
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 8:44:35)
Arsielo, nepřijde mi to OK. S manželem nic nenadělám a holky samotné vidí, že to v pořádku není, že máme prokopnuté dveře, něco jiného rozbitého apod. Pokud máš nějaké osvědčené techniky na zvládání vzteku, tak sem s nimi. Mě všechny přijdou neúčinné a nejvíc nefungující mi přijdou ty, které doporučují bušit do něčeho přípustného (jako polštář apod.). Na depresi už prášky jsou, ale na vztek ne. A přitom tam podle mě musí být podobný princip, že někteří lidi mají chemickou nerovnováhu v mozku, která to působí (jinak by to šlo vůlí ovládnout, ale ono to nejde). Jen ten s depresí reaguje pasivní agresí vůči sobě a jiný ven vůči věcem nebo lidem.
|
| arsiela, |
|
(24.2.2015 8:48:31)
Kalali u nás funguje právě to mlácení do přípustné věci podle věku.Starší box.pytel,maloch do ničeho nemlátí ten likviduje zlostníky.Už je naučenej,když má vztek šahá po zlostníku.Ale nemusí to fungovat na každého.Rozhodně nejsem žádnej geniální vychovatel to ani náhodou.Jen mě to hodně zarazilo,to co píšeš.
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 8:58:04)
Arsielo, bohužel u nás bušení do náhradních cílů nepomáhá. Můj muž je hodně ve stylu oko za oko, zub za zub. Takže když mu z jeho pohledu někdo ublíží, tak mu chce ublížit taky. Bušením do náhradních cílů neublíží nikomu. Ono v afektu nejde jen o uvolnění přetlaku, ale i o tu "likvidaci" protivníka. Mému muži stačí, aby se stalo něco nějaké holčičce, a je schopen se regulérně rozčílit a řvát doma, co by on provedl tomu hajzlovi, kdyby se to stalo našim holkám. Neumím to popsat, prostě z něho jde až strach, i když jde o cizí dítě a nikdo z nás mu nic neudělal. Má takové atavistické jednání, strašně rychle to nastartuje. Dcery samozřejmě takové nejsou. U nich je to nevědomé kopírování jeho chování, které považují za běžné, že si do něčeho bouchnou. I když já ho odsuzuju. Dcery nepotřebují náhradní cíl. Na ně stačí opravdu promluvit a dát jasně najevo, že už jsou za čárou.
|
| arsiela, |
|
(24.2.2015 9:06:32)
Kalali já psala o dětech, u dospělého vůbec netuším co by pomohlo.Mě právě nějaké mluvení na kluky nepomáhalo,pak sem náhodou zjistila,že pomůže co jsem psala a byl klid.
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 9:13:10)
Arsielo, u dětí já problém nemám. Ty nic nerozbíjejí a vztekají se tak nějak normálně. S výjimkou toho jediného případu, kdy starší dceři bylo pět.
|
| arsiela, |
|
(24.2.2015 9:14:23)
Aha tak sem tomu blbě rozuměla.PromiˇN.
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 9:30:43)
Arsielo, jsem ráda, že jsi reagovala. Nechci, aby to vypadalo, že moje dcera zvládla chuť na rozbíjení věcí jen tím, že jsem jí jednou naplácala. To byla jen popsaná moje reakce (na kterou pyšná nejsem), vyvolaná tím, jak rozbíjení věcí ve vzteku nesnáším a nedokážu řešit u svého manžela. Chování dcery je běžné, nedestruktivní.
|
| Anni&Annika | 
|
(24.2.2015 9:35:25)
Kalali..no nevim, nemela bys serezat manzela? Jestli to pomohlo u holky, mozna by to pomohlo i u nej. Vis, aby holkam nedaval spatny priklad. Mohlas mu naplacat hned a nemuselas nasledne placat dite
No fakt nevim...u chlapa je to tolerovano, on uz jiny nebude, ale dite za to dostane na frak. Nevim jestli je to nejlepsi reseni.
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 9:46:01)
Anni, já už to psala. Já o tom seřezání psala v té souvislosti, že promlouvat o ničení věcí nepomáhá ani u dospělého. Nevím, jestli to naplácání u dcery pomohlo. možná jo, protože ona mě má hodně ráda a nesnese, když jsem rozčílená nebo smutná. Takže když ví, že je nerozbíjení věcí pro mě tak důležité, že jsem ochotna ji i naplácat (což nedělám nikdy jindy, dostala na zadek 2x v životě, jednou sestře rozbila tu hračku, a podruhé sestru v rámci přetahování začala bít a malá se ještě neuměla bránit), tak je to pro ni dost zásadní motivace věci nerozbíjet. Nejsem nějaký obhájce seřezání.
|
| Anni&Annika |
|
(24.2.2015 9:50:23)
Kalali, ja ti verim. Jen kdyz to otec stale dela, nevim, jak to v konecnem dusledku bude na ty deti pusobit jak ted, tak i v budoucnu...on muze, ony ne a navic..tebe to psychicky nici a ty holky to vedi. Co si asi tak budou o otci myslet? On muze, ja ne? On ti ublizuje? Proc? atd.atd.....
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 9:55:26)
Anni, o otci si holky nemyslí nic špatného, ony ví, jaký je. Ale k nim se chová hezky. Já udělám vše potřebné kolem nich a on obstará zábavu (jde s nima do aquaparku, do ZOO atak). Takže holky mají všechny potřeby zajištěné a tatínkovi odpustí v pohodě, že někdy ustřelí. On to zase tak často nedělá.
|
| A. | •
|
(24.2.2015 12:53:48)
Kalali, blbý, holkám si předala vzorec, že někdo kdo je velmi miluje a udělal by pro ně první poslední je může i seřezat, tak že na to celý život nezapomenou. A ještě vzorec otce, který ničí věci v afektu /což není tvoje vina, samozřejmě, že je takový/, takže holky si ponesou do svého života a svých partnerských vztahů trochu se vzoru otce - to si neseme všichni a ještě to, že je někdo, kdo je velmi miluje, může vyjímečně seřezat. Blbý.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(24.2.2015 9:23:03)
Tvůj manžel by se sebou měl něco dělat /a techniky na zvládání vzteku existují/ a ne říkat - to nejde. Jde - ale jemu se nechce a je líný s tím pracovat.
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 9:41:51)
Jentak, ale ty techniky na zvládnutí vzteku, jsou prostě techniky na zvládnutí stresu a vyžadují dost zásadní změnu v osobnosti, ve vnímání a zpracování podnětů vnějšího i vnitřního prostředí. A stačí, aby nešlo nebo on by nechtěl odstranit zdroj stresu. Myslím tím, že můj muž je stresován náročnou prací, za kterou má samozřejmě hezké peníze. Pokud by si vzal jinou méně stresující práci (a tudíž zpravidla méně placenou), tak by byl zdrojem stresu zase nedostatek financí. A toho by zbavil jen tím, že by omezil své výdaje, svůj standard. A to on nechce. Už by to nebyl on. On je nastavený na prosazení se a když to nejde, tak jde do toho větší silou. Proto je tak dobrý v tom, v čem je. Má to stinné stránky jinde.
|
| Anni&Annika |
|
(24.2.2015 9:47:50)
Kalali..muj manzel je taky dobry ve sve profesi, ale k tomu mu staci ctizadost, talent na danou vec a patricne studium k tomu....a nic nerozbiji, kdyz to zrovna nejde
Jo, chlapi jsou hystericti. Ten muj kdyz neco dela a nejde to, taky znervozni...ale od toho jsem tu ja, abych ho uklidnila
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 9:53:29)
Anni, no vidíš,já zapomněla, že za to vlastně můžu já. To on mi taky říká, že kdybych nereagovala podrážděně, ale mile, tak se tak nerozčílí. Zatímco muž není odpovědný za pocity druhých, které v něm vyvolal, tak žena ano. A žena je odpovědná za náladu v rodině a rodinnou pohodu. Stačí spolknout špatnou náladu ostatních a vyplivnout pohodu. Jak snadné. Půjdu na nějaký kurz, abych to lépe zvládala.
|
| Anni&Annika |
|
(24.2.2015 10:13:14)
Kakali..a ono je potreba neco polykat? Je videt, ze to cele mas nastavene blbe, kdyz na tohle najdes jedine tuhle odpoved
Muj muz si nemysli, ze za jeho naladu muzu ja. Tudiz kdyz zacina byt hystericky, zareaguju a konam. Nic vic, nic min. Ja s nim totiz ten problem rozeberu. Jeho problem je totiz i nas problem. Jedno souvisi s druhym.
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 10:24:03)
Anni, dle mého muže ano. Rozebírání nesnáší a bere jako výzvu k hádce, i když by to bylo řečeno věcně, konstruktivně a klidným hlasem. U nich to tak bylo. Správný postup bylo nereagovat na toho, kdy zvyšuje hlas, a pak se k tomu nevracet (ani k tomu problému). No nic. Neznáš mého muže, takže debata je dost teoretická a odklání se od původního tématu .
|
| jentak | •
|
(24.2.2015 10:26:47)
Správný postup bylo nereagovat na toho, kdy zvyšuje hlas, a pak se k tomu nevracet (ani k tomu problému).
- no jo, že to tak je u vás, to se nedivím, ale nazývat to správným řešením, to bych netroufla.
Každopádně souhlasím s tou částí, že pokud je v afektu, nemá cenu s dotyčným diskutovat, ale po uklidnění je rozhodně žádoucí se k problému vrátit - o tom žádná.
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 11:19:58)
Jentak, správný postup to není. ALe podle mého muže s jeho rodiny ano, tak jsem to myslela. Já jsem řešič a neumím nevyřešené jen tak zasunout někam do sebe nebo nechat vyšumět. Hromadí se to ve mně a dlouhodobě mě to frustruje. Po špatném jednání potřebuju omluvu, jinak to v sobě nedokážu uzavřít. Ale manžel i tchánovci jedou ve stylu, dělej, že se to nestalo, a popojedem. Já když řvu, tak cítím dlouhou dobu to svoje selhání, že jsem nedokázala reagovat v klidu. Vždy se každému omluvím i jen za to, že jsem řvala. Nemám ráda tresty a nedávám je, protože když vychladnu, tak vím, že dodržovat trest je pro mě větší utrpení než pro toho, komu byl trest uložen.
|
| jentak | •
|
(24.2.2015 11:24:37)
Jak si to doma dělají tchánovci, to je jejich věc, že to tak manžel byl zvyklý dělat, to je taky věc, kterou nemůžeš změnitg.
Ale teď je jinde a má rodinu a tam se to prostě takhle dělat nebude, protože je to věc, která nedává dobrý příklad dětem a já trpím.
A v tom duchu by se o tom mluvilo a nutila bych manžela s tím pracovat. Jak říkám - když se chce, všechno jde - teda všechno asi ne, ale tato změna rozhodně.
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 11:35:39)
Jentak, správný to není. Ale je to jako zkusit přesvědčit Monty, když nechce být přesvědčena.
|
| jentak | •
|
(24.2.2015 11:38:43)
No jo, Monty nemusím přesvědčovat, protože s ní nežiju v jedný domácnosti a nemám s ní děti A tudíž je mi totálně šumák, co jak Monty dělá nebo nedělá, protože se mě to osobně nedotýká.
Ale sama píšeš, že Ty přístupem manžela trpíš - a zřejmě nejen Ty. A přece Tvůj manžel nechce, abys trpěla. Nebo jo?
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 11:42:03)
Jentak, debata s mužem nikam nesměřuje, jen to víc zacykluje. Taky čím dál víc přemýšlím, jestli je mu jedno, jestli se trápím nebo ne. On jde cestou nejmenšího odporu a prostě se rozhodl, že mě tím netrápí. Že se trápím sama, protože řeším blbosti.
|
| jentak | •
|
(24.2.2015 11:43:40)
No to je bezva přístup. Možná by pomohlo, když bys mu pomohla zažít i své pocity
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 11:49:35)
Jentak, myslíš to dobře a díky za to, co píšeš. Aspoň někdo mě chápe. Ale můj muž se přes hranici svých potřeb nikdy nepřehoupne. On nechápe, jak můžu cítit něco, čemu on nerozumí. A když on nerozumí, proč by se měl někdo trápit tím, že někdo jiný vylítl (když to tak vlastně nemyslel), tak to důvod k trápení není. On neřeší, že já se trápím, ale obratem je to řešení toho, jestli mám důvod se trápit, oprávněnost a správnost mých pocitů. Vzdala jsem to. Jsem analytik a dokážu rozebrat cokoliv, ale pocity druhého musíš jen přijmout nebo odmítnout, abys mohl sdílet nebo nesdílet. Rozebírat je už jiný level.
|
| jentak | •
|
(24.2.2015 11:55:25)
Já nevím - chápu, že každý má své chyby a některé tě prostě štvou, ale pak je vyhodnotíš jako podřadné a mávneš nad tím rukou.
Ono jde hlavně o to, jak to vidíš Ty. Jestli to je ten případ, tak ano - proč ne. Ale jestli to vnímáš jako prioritu, tak bych rozhodně vytrvala.
My nežijeme Tvůj život, takže nemůžeme vyhodnotit, jestli Tě tento stav tak ničí a nebo jsi to jen řekla jako příklad, ale až tak moc tě to nedrtí.
Nejsem si jistá, zda to píšu srozumitelně.
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 11:57:19)
Jentak, už mě to neničí, umím tomu čím dál víc předcházet. Píšeš srozumitelně, díky.
|
|
|
| Kudla2 | 
|
(24.2.2015 12:11:53)
Kalali,
on "nedokáže" překročit svůj stín, ale od Tebe vyžaduje, abys ho překračovala neustále?
Možná by bylo tedy aspoň částečným řešením odmítnout s ním řešit kecy o oprávněnosti Tvých pocitů, pokud on odmítá řešit ty pocity i s tím, že Tobě to vadí?
Jsem asi ovlivněná tím, že to "rozebírání oprávněnosti pocitů" jsem zažila u člověka, který byl manipulátor a to rozebírání vedlo k jedinému - přesvědčit protějšek, že jeho pocity jsou úplně nedůležité a neoprávněné, že by se za ně mále měl stydět, a že jediná správná věc je vyhovět tomu manipulátorovi. 
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 12:19:03)
Kudlo, kápla si na to, nejspíš to bude manipulace. Ale on působí tak jednoduše a moc toho nenamluví, z manipulace ho snad ani nejde podezírat, aspoň ne z vědomé. Ale nejspíš to dělá,protože v jiných věcech je chápavý dost a má dost pronikavý vhled do situací, které se nás třeba ani jednoho netýkají, a to včetně porozumění pocitů těch druhých.
|
| jentak | •
|
(24.2.2015 12:20:22)
To je zvláštní - on druhé chápe, ale Tebe ne?
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monty | 
|
(24.2.2015 12:50:45)
Kalali,
mne především nepřesvědčíš, že je správné dlouhodobě trpět a být nešťastný skrze chování jiného člověka, o kterém navíc dotyčný ví. Pokud tedy nejsi masochista.
|
|
|
|
| Anni&Annika |
|
(24.2.2015 11:30:19)
Kalali..a neni nacase mu vysvetlit, ze takhle se problemy neresi? A ze co sedi jeho rodine, nemusi sedet tobe? A nemusi to byt zrovna pred jeho vybuchem
|
|
|
|
| Líza | 
|
(24.2.2015 10:26:47)
NO jde o to, jestli těm kecům svého muže věříš. Jako že je to fakt tvoje vina, když on něco rozmlátí. Tohle je celý špatně.
|
| Kudla2 |
|
(24.2.2015 10:29:31)
Taky si myslím, že je to dost šílený.
Obviňovat někoho za svůj vlastní afekt  .
Už i dětem říkám, že vždycky všecko je o tom, kdo reaguje, ne o tom, na koho reaguje. Takže ten, kdo řve a rozčiluje se (a to i včetně nás rodičů), to dělá primárně kvůli SOBĚ a ne kvůli nim.
|
|
|
|
|
|
| Alraune | 
|
(24.2.2015 9:54:12)
Nejen chlapi. :)
|
|
|
|
|
|
|
| Berengarie | 
|
(24.2.2015 8:55:16)
Kalali, neznám univerzální techniky zvládání vzteku, jenom vím, jaké důsledky to může zanechat na dětech. Tchán se projevoval podobně, tchýně se snažila neprovokovat a v podstatě mu to celý život tolerovala. Jinak je tchán údajně zlatý člověk.
No a můj muž s ním v zásadě nemá vztah, nemá potřebu ho vidět a když náhodou zahledne Kodeta v Pelíškách, ztuhne a není schopen ničeho.
Takže já bych se v první řadě snažila dát muži najevo, že tyhle reakce nejsem ochotná tolerovat, ať s tím prostě něco dělá.
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 9:00:54)
Berengarie, na to, abys zklidnila Kodeta, musíš být sama velmi klidná a nad věcí. Jenže já to mám jako tvůj muž. Můj otec byl taky Kodet, takže u mě to spouští silnou stresovou reakci a buď začnu řvát, ať toho nechá (čímž to ještě zhorším), nebo prchám.
|
|
|
| Marika Letní | 
|
(24.2.2015 12:20:20)
Kalali "jinak by to šlo vůlí ovládnout, ale ono to nejde" - jestli to nejsou akorát výmluvy. On se takhle ten člověk chová v jakémkoli prostředí, s jakýmikoli lidmi nebo jen doma? Co dělá v zaměstnání, že když ho něco naštve, tak rozbíjí věci, prokopne dveře? Nebo tam to ovládání funguje?
|
| Kalali |
|
(24.2.2015 12:22:17)
Marko, dělá to i v zaměstnání.
|
| jentak | •
|
(24.2.2015 12:28:17)
Asi bude v nějaké vyšší pozici, že mu to prochází.
|
|
| Marika Letní |
|
(24.2.2015 12:33:00)
Kalali to myslíš vážně? Že hází věcmi a prokopává dveře? Kde pracuje? Kope příkopy, nic proti kopáčům, jen že tam by se to asi jedině ztratilo. Nikdy jsem nikoho takového nezažila.
A v obchodě, když ho naštve prodavačka, tak také něco rozbije?
|
|
| A. | •
|
(24.2.2015 12:46:50)
odnášení košíku na odpadky bych jako trest nezadávala, protože pak bych to po něm nemohla chtít normálně a chudák jednou jeho žena, když bude potřeba odnést koš na odpadky
|
|
| Líza |
|
(24.2.2015 12:48:49)
Kalali, tohle se dá léčit. To už opravdu v normě není. Ale musel by si připustit, že má problém.
|
| kambala pláááckááá | 
|
(24.2.2015 14:57:50)
nojo, není nad karierně úspěšného prokopávače dveří,co nosí domů love, v důsledku čehož se omluví vše, a vzbuzuje pocity viny v nukleární rodině. víc takovejch dobráků....
ach jo
|
| Alraune |
|
(24.2.2015 22:42:06)
Archetyp... chlap může, holku je za to třeba seřezat.
A facka od chlapa - nejlepší výchova, aspoň budou mít děti respekt.
Tedy, já jsem cholerik, dala jsem v životě pár facek leckomu, házím věcmi, zadupávám brzdu v autě, považuju za pěkný úspěch, že jsem nikdy nikomu fyzicky neublížila jinak, než lehce, takže mé pochopení pro choleriky je velké, co nechápu, je to, že někdo bere ztrátu sebeovládání jako atribut moci. Ztrata sebeovládání je ztráta tváře, pokud člověk nemá hněv natolik zvládnutý, že ho používá jako nástroj.
A pokud má a používal by to ve vlastní rodině, tak to je patologické.
|
|
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(24.2.2015 9:20:53)
No jasně - dítě sežezat může, manžela ne Ty jo - to je přístup. Až budeš velký, tak můžeš ničit dle libosti, protože je to jen a jen tvoje věc, teď jsem silnější, tak ne.Koukni na tátu. Teda - to je příklad.
|
|
|
| Anni&Annika |
|
(24.2.2015 8:41:52)
zensky, kam na ty vztekle deti chodite ...nemelo by se spis resit, proc se ty deti takhle chovaji?
|
| Martina, 3 synové | 
|
(24.2.2015 8:46:48)
Taky mám dítě, které reaguje impulzivně a pak ho to mrzí. To je asi nějaká vlastnost mozku nebo co, dá se to trochu zmírnit, ale ne úplně potlačit.
U něj se to projevovalo nejen ničením věcí, ale i úrazy - opakovaně si svou zbrklostí způsobil tak bolestivá zranění, že proti tomu je jakýkoli výprask nic, ale jeho chování to nezměnilo, udělal to zas. 
|
|
| holka anonymka | 
|
(24.2.2015 9:16:25)
no tak každý může být vytočený z práce, ze školy, od kamaráda, od rodičů... Je to normální. A je to zdravější ten vztek nechat vybuchnout, než to v sobě dusit, a nosit to ještě roky v hlavě. Na druhou stranu - to není důvod k ničení. Pokud mé děti něco v afektu, ale i neopatrností rozbily (a nebyla to moje chyba, že to bylo někde, kde to být nemělo, aby se to nerozbilo), tak musely tu věc nahradit. Tudíž - zaplatili celé, nebo podíl na věci ze svého kapesného, nebo delší dobu "spláceli", či si delší dobu museli odpracovat např. těžší prací na zahradě apod.
|
| jentak | •
|
(24.2.2015 9:18:42)
Já přemýšlím, jak bych své děti potrestala a nevím - kapesný mají nula nula nic, snad zákaz PC na nějakou rozumnou dobu, aby se to neminulo účinkem a potrestat je prací? A jakou? Všechno, co by mohly dělat, dělají - a řekla bych, že to je maximum - kolem domu, zahrady, doma apod. Takže netuším, jakou tzv. těžší práci bych jim měla přidělit.
|
| holka anonymka |
|
(24.2.2015 9:46:22)
tu práci neberu jako trest. Spíše je potřeba napravit, co provedl.. Tak mu třeba nebudu kupovat 1/2 roku sušenky, a peníze za ně dám do kasičky..
|
| jentak | •
|
(24.2.2015 9:50:58)
A ty plánovitě /jako třeba týdně x sušenek/ ty sušenky a bombony kupuješ? Já teda ne - koupím výjimečně na výlet se školou, jinak ne. Já fakt netuším,jak bych je potrestala kromě zákazu PC a popřemýšlej, co jsi udělal a jak se tomu příště vyhnout, ještě si o tom promluvíme.
|
|
|
|
| Monty |
|
(24.2.2015 9:25:02)
Asi tak.
Je normální v nějaké krajní, vypjaté situaci zareagovat nepřiměřeně, pokud jde o ojedinělou událost.
Žena, která v afektu rozbije manželovi počítač, na kterém je závislý a u kterého tráví dny a noci není nenormální. Rozbít něco drahého jako reakce na dlouhodobý stres nebo momentální silný otřes (třeba po zjištěné nevěře, když jsme u těch manželů) je celkem přirozené.
Není normální tak reagovat běžně a pravidelně, bez nějakého zjevného podnětu nebo v situaci, která nijak mezní nebo stresující není, resp. není tak obecně vnímaná.
|
|
|
|
| radka | •
|
(24.2.2015 11:51:26)
jo, a myslím si, že přesně o tomhle psala Fren a tady z ní udělaly monstrum
|
|
|
|
...my se jen museli naucit nehopsat podle ni. Vsechno se tocilo kolem ni, vsechno se delalo na jeji prani...dovolene, travene vikendy atd..atd...a to dite melo najednou hubu porad naspulenou, nic nebylo dobre. Cim vic jsme hopsali, tim vic byla nespokojenejsi. Az jsem to cele utla a zacala nas rodinny zivot delit na vsechny cleny...vikendy, dovolene, traveni volneho casu atd...od te doby je normalni. Ale palice dubova to je porad, to asi uplne zmenit nejde. Ale zase vi, ze se tim jen tresta. Tak mozna jednou, jednou se zmeni i to
.
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)