Anni, tak zase až takhle daleko u nás to "božství" nedošlo, na stůl naštěstí jedna nikdy ani nelezl, ale kdyby jo, tak ho okamžitě oba nekompromisně sundaváme, tohle bychom mu fakt netrpěli...ale jak jsme pořád řešili různé jeho problémy a do určitého věku se projevoval téměř autisticky, tak jsme si prostě zvykli podřizovat všechno jemu...a teď když problémy téměř všechny ustupují, tak se holt musí naučit, že se všechno netočí jen kolem něj...protože on je jinak v jádru velmi citlivý, nekonfliktní a empatický, až mě to kolikrát zaráží, ale asi potřeboval vidět přesnější hranice...a taky dřív nebyl schopný spoustu věcí pochopit a srovnat se s nimi...teď už je to o sto procent lepší