Terezo, u nás třeba i to mírné plácnutí přes ruku, nebo přes zadeček, vedlo už v útlém věku k tomu, že nám to syn začal vracet a plácat on nás...a co pak? Plácnout ho ještě víc, aby věděl, že nás bít nesmí? Ale my jeho jo? Trochu nesmysl, že...takže jsme s tím hodně záhy přestali....tím samozřejmě netvrdím, že jsem ho později v rozčilení a afektu (jeho i mém) nikdy neplácla...ale pokaždé bylo z toho nakonec nejhůř mně, že jsem to nezvládla jinak, protože jemu to bylo úplně fuk, poučení si z toho nevzal žádné...